Nový svět

40. Kapitola: Na pokraji sil II. (ukončení 2. etapy)

Mohutná ocelová brána. Slitina železa, uhlíku a mnoha dalších prvků, které z  této brány vytváří násilím téměř neproniknutelnou hmotu. Právě tato brána, před kterou se nyní nacházela celá skupinka jediných přeživších zkázy Midgardu, pro ně nyní představovala jakousi hranici. 

Hranici mezi opuštěným metrem a starými, temnými, hlubokými doly.

Hranici mezi mohutným zoufalstvím a skromnou nadějí.

Hranici mezi jistou smrtí a riskantní šancí na život. Riskantní šancí na přežití...

Nebyl však čas jen bezmyšlenkovitě pozorovat jejich jedinou cestu k možné záchraně a v tichosti přemýšlet nad tajemnem, které se za touto bránou skrývá. Karzix si byl jistý, že ona podivná agresivní stvůra, se kterou se v metru setkali, nebyla zdaleka jediná. Neodvažoval se ani sám sebe ptát, kolik se jich ve skutečnosti v metru pohybuje. A už v žádném případě nechtěl pomýšlet na možnost příchodu těchto bytostí do haly, ve které se nyní spolu s ostatními nacházel. Nemohl dopustit, aby k něčemu takovému došlo. Ne po tom všem, čím si všichni museli projít. Jsou tak blízko záchraně. Vyčerpaní, psychicky zničení a skrz na skrz ovládáni strachem. Karzix se nehodlal vzdát, nehodlal zatratit svůj ani žádný jiný život. Stejně jako ostatním i jemu se v mysli vynořila jediná důležitá myšlenka. Otevřít bránu.  Pohlédl tedy na všechny, kteří s ním touto hrůzou prošli, a odhodlaně k nim promluvil.

"Dokázali jsme to. My všichni... My všichni jsme to dokázali. Netuším, co nás čeká za touto bránou, ale vím, že budeme opět o krok blíže k naší záchraně. Vím, že jste všichni vyčerpaní a chápu, čím jste si společně se mnou museli projít. Ztratili jste přátele, rodinu, svůj domov... Musíme však doufat, že to nejhorší už máme za sebou."

Karzix se na chvíli přerušil, s hrdostí a vděkem se všem podíval do očí a odhodlaně pronesl poslední větu. 

"Pojďme otevřít tu zatracenou bránu!"

Ihned po dokončení jeho poslední věty vystoupil Simon vpřed, podíval se s téměř nepostřehnutelným úsměvem na Karzixe a souhlasně mírně kývl hlavou. Společným úsilím začali hledat způsob, jak otevřít onu mohutnou bránu do dolů. Zatímco podrážděná hostinská Penny se pomalou chůzí vzdálila od zbytku skupiny, aby si v klidu zakouřila, byla Lence svěřena na starost Simonova sestra Daisy. Lenka neváhala ani chvíli a okamžitě se k Daisy, jež stále bezmocně na pokraji sil ležela na potrhané matraci, přesunula a snažila se s ní komunikovat. Nejdůležitější úkol tedy zbyl na mužích. Karzix, Gregor a Simon se společně vydali do kontrolní místnosti nacházející se několik metrů nad zemí.

Již samotná cesta do oné místnosti vyžadovala vysokou opatrnost. Schody se totiž mohly každou chvíli zřítit. O to více si tedy museli pospíšit v hledání vhodného aktivačního přístroje k otevření ocelové brány. Během okamžiku se všichni tři ocitli v kontrolní místnosti, která byla celá zahalena ve tmě. Karzix a Simon po vstupu chvíli váhali, avšak Gregor si okamžitě zapnul baterku a rychlým krokem vešel do následující menší místnosti, ve které se nacházely staré elektrické rozvody. Simon s Karzixem ani nestačili dojít do vedlejší místnosti a elektrický proud již po dlouhé době znovu začal protékat sítí kontrolní místnosti. Tímto rychlým počinem získal Gregor skupině přeživších drahocenný čas. Karzix proto na několik vteřin upadl v úžas, jak je Gregor v takovýchto krizových situacích schopen během okamžiku vyřešit problém. Teď už jen stačilo otevřít bránu. Nečekali však, že to nejhorší je teprve čeká...

Lenka a Daisy

"Daisy, musíš teď zůstat silná. Snaž se neusínat, zůstaň vzhůru. Neprošli jsme si tím vším jen proto, abys to teď nakonec vzdala. Tvůj bratr tě potřebuje. Jsi pro něj vším. Musíš to vydržet. Nevzdávej se."