Nový svět

16. Kapitola: Ticho před bouří I.

Tajemná noc, která tvořila hranici mezi minulostí a hrozivou budoucností právě skončila. Na Nový svět dopadají první sluneční paprsky a pracovní personál vědeckého střediska pro výrobu zbraní je tímto signálem uveden do stavu pohotovosti, jehož cílem je zajistit přípravu areálu, odkud bude vypuštěna smrtící zbraň, jejíž následky v budoucnu neočekávaně postihnou celou planetu.

Silná bouře, která v noci v Avalonu svou přítomností způsobila výpadek komunikace, již pominula. Kromě přerušení komunikace po sobě ovšem zanechala také mnoho popadaných stromů a zničených venkovních světelných zdrojů. Veškeré tyto komplikace však musely kvůli výjimečnému stavu počkat. Ve vzduchu panovala temná atmosféra. Velké množství nákladních vozů směřovalo na hlavní plošinu, na které se tyčila monumentální raketa s úspěšně dokončenou jadernou hlavicí, aby k ní dovezly poslední komponenty, jež do ni techničtí pracovníci umístí. Okolím se ze hlásících zařízení rozeznívaly varovné signály, které zdůrazňovaly výjimečný stav. Byly velmi hlasité a depresivní. Na vysokých stožárech pravidelně blikala červená světla, jejichž celkový výsledek byl rovněž depresivní. Na obloze se začínala tvořit hustá, temná mračna a následně začaly na betonovou zem a skleněné střešní tabule budov dopadat první dešťové kapky. Za nedlouho byla příprava areálu pro start jaderné rakety dokončena. Déšť stále sílil na své intenzitě.

V té době se již vyčerpaný doktor Krešenkov nacházel ve své laboratoři. Byl šťastný, že už svou práci dokončil, ovšem zároveň cítil výčitky ohledně využití onoho smrtícího prostředku. Nehybně tedy jen seděl na průhledné židli a snažil se uvolnit. Pomalu začal zavírat své oči a v tichosti poslouchal uklidňující zvuk deště. Pomalu začal usínat. Následně však zaslechl u vstupních dveří šustivý zvuk. Rychle tedy otevřel oči a přesunul se k nim. Dopis. V žádném případě nečekal, že něco takového uvidí. "Kdo dnes vůbec ještě píše perem na papír?" pomyslel si. Poté ho však napadla důležitější otázka. "Kdo mi zde tento dopis vlastně zanechal?" Okamžitě otevřel vstupní dveře a podezřívavě zkontroloval, zda na chodbě nikdo není. Nebyl. Ze zvědavosti tedy dopis okamžitě otevřel a v tichosti začal číst.

 "Doktore Krešenkovove, musím vám říct něco důležitého. Hodně důležitého. Chtěl jsem vám to říct už dříve, tenkrát dole v prostoru pro údržbu... Ale on tam byl. Zabil by nás oba, kdybych vám to tam tenkrát řekl. Celou dobu jste potom pracoval na jaderné hlavici a já jsem se k vám neměl šanci dostat. Nemůžu s vámi mluvit ani teď ve vaši laboratoři, máte tam totiž kamery. V prostoru pro údržbu ale nejsou! Sejdeme se tam za několik minut. Nikomu o tom neříkejte. Je to otázka života a smrti. Sledují nás. Skiffy." 

Doktora Krešenkovova nejdříve obsah tohoto dopisu velmi znepokojil. Poté si však vzpomněl na větu, kterou mu v onu záhadnou noc sdělila zástupkyně ,Felicia Diatron. "Jeho duševní stav není příliš v pořádku. Svou práci ovšem vykonává velmi dobře, a proto pan ředitel Wega nevidí jediný důvod, proč by mu měl dát výpověď." Uvědomil si, že Skiffy si z něj mohl udělat legraci. Také ho napadla možnost, že Skiffy se něčeho skutečně bojí, ale mohou za to pouze jeho přeludy. Poté si doktor uvědomil 3. možnost, která se mu však zdála vysoce nepravděpodobná, přesto ji však nesměl podcenit. "Co když Skiffy viděl něco, co vidět neměl a já jsem zřejmě jediná osoba, které důvěřuje? A kterou osobu měl na mysli, napsal-li, že tenkrát byla v podzemní části areálu spolu s námi? Felicia Diatron to být nemohla, jelikož napsal osobní zájmeno v mužském rodě." Doktor Krešenkov tedy začal uvažovat, že se Skiffyho přece jen pokusí najít. Následně však do místnosti vstoupila zástupkyně hlavního ředitele, Felicia Diatron. "Doktore Krešenkovove, ráda vás znovu vidím. Chápu, že jste již po dlouhé pracovní noci velmi unaven. Právě teď je ovšem požadována vaše přítomnost při zážehu jaderné rakety, jejíž hlavici jste dokázal úspěšně opravit." Doktor Krešenkov jen sklonil hlavu a hlasitě si povzdechl. Felicia následně pokračovala. "Byla jsem pověřena, abych vám tuto zprávu vyřídila. Chápu, že byste byl nejraději, kdyby k žádnému zážehu nedošlo. Ještě horší poté je, když nemáte potuchy, kam vlastně tato raketa míří. Také já mám obavy. Ale je to nařízení z vyšších míst. Budete tam potřeba pro odborný posudek, zda je vše skutečně připraveno." Doktor Krešenkov tedy, ač velmi nerad, souhlasil. A spolu s paní Diatron opustili laboratoř. 

Doktor tedy nejprve hodlal být přítomen při zážehu jaderné rakety, a hned poté měl v plánu setkat se s údržbářem Skiffym v podzemní části areálu.

V žádném případě netušil, že tohoto rozhodnutí bude v budoucnu nesmírně litovat...