Nový svět

43. Kapitola: Než vše skončí

"Hlavně teď zachovej klid a chladnou mysl. Byla jsi už v horších situacích. A před chvíli jsi potřebovala jen stupidní nůž a 2 kulky, abys zlikvidovala tři ty povstalecké psychopaty. Poradíš si i s ostatními."

Tento vnitřní hlas nyní promlouval k Seině Patrix, jež počítala s tím, že každá následující sekunda může být její poslední. Stále se na její uniformě nacházela čerstvá a teplá krev jednoho z povstalců, který ani ne před minutou okusil její nenávist ve formě ostří čepele nože. Kousek dále ležela těla dalších 2 povstalců s průstřely v hlavě. Pokud by ji tedy v této situaci našli další povstalci, které již kvůli hlasitým krokům v dáli očekává, nezdráhali by se po ni okamžitě střílet.

Seina však chtěla zemřít. Nechtěla na tomto nechutném světě dále existovat. Svůj úkol nesplnila. Nezachránila rodinu Sebastiana Greena. Chtěla se připojit ke své zesnulé spřízněné duši. Chtěla se připojit k Jakeovi. Koneckonců jeho poslední slova zněla

"Seino. Chci abys šla se mnou."

Jako profesionální voják a pilot hlavního města Metropolis byla připravena právě na takovéto situace. Nacházela se uprostřed nepřátelského území a ze všech možných stran se k ní přibližovali nepřátelé. Bylo ji jasné, že právě zažívá poslední okamžiky svého života, ovšem byla perfektně vycvičená nebát se smrti. Před zbabělou sebevražednou smrtí si ovšem nyní vybrala zemřít jako hrdina. Po krátké chvíli přiběhla k jednomu z povstalců, vzala si jeho pistol a se zákeřným úsměvem na tváři odhodlaně vyčkávala, co se k ní z Midgardských lesů blíží. Našla u něj také technologicky pokročilý komunikátor, jehož vlastnictví není v případě povstalců ani trochu obvyklé. Schovala si jej tedy do kapsy a nevěnovala mu již dále svou pozornost.

"Jen pojďte, vy zvířata. Popravím vás tady. Úplně všechny. Za Jakea."

Najednou zaznamenala první obrysy postav, které se k ní stále více přibližovaly. Při postupném západu slunce již je však nebyla schopna z takové dálky detailně rozeznat. Opatrně se začala otáčet s namířenou zbraní a rozhlížet se kolem sebe, zda již některé postavy nejsou blíže než ostatní. Za každou cenu hledala vhodný okamžik výstřelu, vhodný okamžik její hrdinské smrti. Byli stále blíže a blíže. Seina již počítala, že s každou sekundou vystřelí.

V momentě však znehybněla. Místo starých, otrhaných povstaleckých vest zaregistrovala silnou, lesklou, tmavou zbroj černé barvy. Místo tváří pokrytých zaprášenými čepicemi zahlédla tmavé helmy s malými červenými světelnými zdroji v místech očí. A místo starých projektilových zbraní si všimla moderních, technologicky velmi vyvinutých laserových zbraní. V momentě Seinu obklopovala stinná bariéra těchto záhadných vojáků. A Seina měla ihned jasno.

Jednalo se o oddíl elitní armády hlavního města. Seina nyní pochopila, že hrdisnká smrt ji v dohledné době nečeká. Právě naopak, tímto náhodným setkáním se opět ocitla v bezpečí. Okamžitě tedy odhodila zbraň, své ruce dala za hlavu a vyčkávala, dokud se jeden z vojáků dostatečně nepřiblíží, aby ji identifikoval.

Temní vojáci se však v určitém okamžiku přestali přibližovat. Několik vteřin pouze jen setrvávali na místě a svými laserovými zbraněmi mířili na neozbrojenou Seinu. Zdá se, jako by na něco čekali. Seina jen netrpělivě nehybně postávala na místě mezi čtyřmi mrtvými těli a doufala, že vojáci brzy zjistí její totožnost.

Následně se ze stinných jehličnanů začaly přibližovat zdroje podivných robotických zvuků podobných křídlům vážky. Neznalý člověk by se obvykle vyděsil, ovšem Seina velmi dobře věděla, že se jedná o identifikanty, v armádě často přezdívané „totožníky", což jsou menší robotické přístroje schopné letu, které ve své paměti uchovávají základní data o všech aktivních členech armády hlavního města.

A právě tento identifikant měl nyní Seině zachránit život. Seina si v okamžiku jeho příletu uvědomila, jak vtipný a absurdní je fakt, že její osud, osud lidské bytosti, závisí na takovém malém přístroji. Identifikant následně chvíli setrvával v těsné blízkosti Seiny a poté proběhl velmi krátký sken.

Seina se po ukončení její identifikace stále neodvážila jediného pohybu. Chtěla si být absolutně jistá, že je vše v pořádku. A této jistoty se také dočkala.Vojáci postupně začali všechny zbraně opatrně sklánět a Seina konečně věděla,že nyní ji smrt ještě nečeká. Věděla, že její cesta ještě ani zdaleka neskončila. Čekala ji nyní cesta na blízkou základnu elitních vojenských jednotek. Cesta do bezpečí. Tedy, to si alespoň zatím myslela...