Nový svět

15. Kapitola: Nová armáda

"Povězte mi, Karzixi. Kolik povstalců, kteří jsou vám zavázáni a věří ve vás, vám teď zůstalo?"

"Žádný"

"Jste zbabělec. Vždy jste byl zbabělec. Nikdo vám již nezůstal. Jste sám. Odteď už Navždy. Navždy. Navždy. Navždy. Navždy..."

Sny. Největší projevy lidské fantazie. Mohou být pěkné. Mohou být ovšem také i nepříjemné. V nejhorších případech se velice nepříjemné sny projeví formou noční můry. A právě z jedné z nich se reformátor Karzix ke konci dlouhé noci probudil. Ovládl ho velice nepříjemný pocit. Pocit marnosti. V minulosti zažil již mnoho nočních můr. Žádná z nich v něm ovšem po neočekávaném probuzení nevyvolala tak příšerný pocit. I přes celé jeho potem promočené tělo zůstal ležet v posteli a stále si v duchu přehrával věty, které mu povstalecký politik, Vladiskop Selwadovič, sdělil do rádiové vysílačky. Tytéž věty, které se objevily v jeho noční můře. Obával se nejhoršího. "Co, když je to pravda? Co, když jsem skutečně zůstal sám? Co, když má Selwadovič pravdu?" Následně ovšem o celé situaci krátce pouvažoval. "Selwadovič je stejný zbabělec, za kterého mě považuje. Vždy toužil po moci. Vždy mi jen záviděl. A teď toho chce využít. Měl jsem snad při útoku nehybně zůstat na místě a beze smyslu útočit na ty mohutné vzdušné lodě? Rozprášily by mě. Možná bych padl jako hrdina. Jaký by to však mělo smysl? Nikdo už by premiéra nezastavil." Karzix se rozhodl, že se již nadále přestane litovat a začne jednat. Velmi dobře věděl, že Selwadovič už rozeslal svou zprávu do okolních povstaleckých táborů. A taktéž mu bylo jasné, že na něj, kromě pravdivých informací, bude vymyšleno mnoho lží, aby jeho důvěra povstalců klesla na úplné dno. To ovšem nemohl dovolit. Rozhodl se tedy, že počátkem rána společně s Gregorem vyrazí, za pomocí rádiové vysílačky, hledat ukryté povstalecké tábory za účelem zachování si autority.

Karzix však následujících 15 minut nebyl schopen znovu usnout. Potřeboval na vzduch, jelikož v pokoji bylo přetopeno a velmi špatně se mu dýchalo. Nečekal, že Midgardský znečištěný vzduch bude znatelně lepší, ale byl skromný. Jelikož nechtěl svého společníka Gregora vzbudit, zlehka našlápl na vrzavou dřevěnou podlahu a velmi opatrně se oblékl. Věděl totiž, že noci v Midgardu jsou chladné. Nakonec se v tichosti přemístil na venkovní terasu před krčmou.

Klid. Nevnímal nic jiného než klid, který se rozezníval celým městem. Opřený o dřevěné zábradlí potlačil veškeré negativní myšlenky a snažil se utéct před skutečným světem. "Co kdyby nikdy nedošlo k otevření megaportálu do jiné části vesmíru. Nikdy by sem nepřiletěly žádné vesmírné lodě. Nikdy bychom neslyšeli o rase Oxifalis ani o rase Quen. Nikdy bychom ani nevěděli o existenci toho chorého, starého sadisty, Reginalda Voltanise, který by nikdy neměl takovou moc. Nikdy by se nestal premiérem a nikdy by nedošlo k událostem, jejichž příčinou byla právě jeho nespokojenost. Nikdy by na jeho rozkaz nezemřeli nevinní lidé. Nemuseli bychom se mu klanět a byli bychom svobodní." Do tváře mu náhle zavál mírný větřík, který v něm vyvolal pocit spokojenosti, jenž se mu již velmi dlouhou dobu vyhýbal. Po krátké chvíli ovšem zaslechl kroky, které se k němu ze zadní části terasy blížily. Znenadání přímo vedle něho stála Lenka Sinclairová - mladá dívka, kterou měl minulý den možnost na okamžik zahlédnout při prvním příchodu do krčmy. Lenka náhle milým a pozitivním tónem začala mluvit. "Gratuluji, právě jste objevil mé místo na přemýšlení. Tady chodím ve chvílích, kdy nemůžu usnout. Což je vlastně každou noc." Karzix okamžitě poznal, ostatně jako již minulý den v krčmě, že se jedná o rodinného člena velmi bohaté rodiny Sinclairů. Náhle ho ovšem Lenka zaskočila. "Promiňte, měla bych se představit. Jmenuji se Lenka Sinclairová." Karzix jí nesměl prozradit svou identitu, a tak si vzpomněl na krycí jméno, které mu před příchodem do Midgardu vymyslel Gregor. "Já. Jmenuji se Slavoj." Lenka se následně mile usmála a začala se s Karzixem bavit o nejrůznějších hloupostech jen proto, aby řeč nestála. Po krátkém rozhovoru se poté Karzix otázal na její přítomnost v Midgardu. "Proč vlastně vy, dcera jednoho z nejbohatších mužů planety, žijete na takovém místě, jako je Midgard? A ještě ke všemu v takovéto motelové krčmě." Lenka se na chvíli zamyslela a následně odpověděla. "Jsem tady, abych pomáhala chudým. A chudým je v tomto městě opravdu každý. Mí rodiče si myslí, že je to jen ztráta času. Myslí si, že pokud je někdo chudý, může si za to sám. V životě jsem nepoznala více arogantní lidi, než jsou mí rodiče. Rozhodla jsem se je ignorovat, nasedla na nejbližší vlak a teď jsem tady. No a důvod, proč přespávám v této zchátralé krčmě je jednoduchý. Jeho provozovatelka Penny je má teta."

 Karzix v Lence viděl ohromnou dobrosrdečnost. Chtěl jí říct, že si takovýchto lidí velmi váží. Lenka však po krátké odmlce pokračovala. "Víte, pane Slavoji. Když vidím, co se z tohoto dříve nádherného města stalo, je mi do pláče. Rodiče mi o něm vyprávěli. Dříve tady byli všichni šťastní. Nikoho netrápil hladomor a kriminalita byla téměř nulová. Všichni byli spokojeni. Poté se ovšem moderní společnost začala zaměřovat na nové, technicky vyspělejší města. A na města v Gardském společenství se zapomnělo. Proto se začala nazývat zapomenutými městy. Nyní tady obyvatelé jen přežívají. Ty nejhorší informace jsem se však dozvěděla teprve nedávno od mého přítele. Jeho otec totiž pracuje na velmi vysoké pozici v hlavním městě. Má tedy přístup k mnoha informacím, ke kterým se obyčejný člověk dostane jen stěží." Karzixovi se náhle vybavil mladík, který za Lenkou při dohadování s recepční přišel. Velmi dobře již věděl, že se jednalo o Simona Greena, jehož otec, Sebastian Green, je členem velké rady. Lenka pokračovala. "Nejhorší ovšem je, že s tímto aktuálním stavem nikdo nic nedělá. Nikdo se nesnaží ze zapomenutých měst vybudovat něco lepšího. Dokonce ani akvizitor, Irvius Gard, není schopen něco podniknout. Stále jen vysedává ve svém úchvatném, noblesním zámku na kopci poblíž zapomenutého města, Oxgardu, a jen se dívá na hladovějící lidi, kteří pomalu ani nemají nic na sebe. Kde tedy je ta spravedlnost, pane Slavoji?" Karzix věděl, že situace ve městech, jako je Midgard či Oxgard, je špatná. Lenka v něm ovšem vyvolala nesmírnou lítost a pochopil, že pokud hodlá v budoucnu zničit premiéra, musí začít právě v zapomenutých městech. Napadlo ho tedy, že pokud se mu včas podaří tajně z chudého obyvatelstva zapomenutých měst vytvořit odboj, bude schopen zničit akvizitora Gardského území, Irvia Garda, kterého místní obyvatelé tolik nesnáší, a získá tak mnohem větší moc. Bude tedy o krůček blíže ke zničení samotného premiéra Reginalda Voltanise.

Lenka byla velmi ráda, že si s někým mohla po dlouhé době takto popovídat. Také mu za to velmi poděkovala a s úsměvem prstem poukázala na 1. světelné paprsky, které byly vidět na obzoru. Slunce již vychází nad obzor.

Noc již skončila.