Nový svět

25. Kapitola: Avalonská záhada I.

"Minulost. Ó sladká minulost. Je až k pláči, jak relativně jednoduchý život si v minulosti lidstvo mohlo dovolit. Chamtivost a domýšlivost jim však tento dar vnímavosti odebraly. I přes veškeré existenční problémy, které lidskou rasu a její svět postihly, bylo lidem umožněno ctít nejvyšší autoritu a za odměnu dožít svůj krátký, ubohý život v pocitu bezpečí. Jakmile však tento svět postihla ona podivuhodná skutečnost, kdy po výbuchu jaderné bomby v notoricky známém městě Midgard došlo ke zničení veškerého anorganického materiálu a zachování organického, vše se náhle změnilo. Pamatuji si velmi dobře vědce, kteří se bezúspěšně pokoušeli tuto záhadu vysvětlit. Jak je možné vytvořit látku, která něco takového dokáže? Ani samotná rasa Oxifalis by něčeho takového nebyla schopna. A kdo byla vlastně ona záhadná osoba, jež tuto látku stvořila a bez vědomí premiéra a velké rady ji byla schopna nepozorovaně aplikovat do jaderné technologie? Dodnes tato záhada nebyla vyřešena a je obecně známa jako Avalonská záhada. Lidská rasa si však může být jistá, že právě díky důsledkům této záhady je její existence trvale ohrožena. Všichni přece velmi dobře víme, jaká hrozba se společně s touto záhadou zrodila. Lidská rasa ztratila pocit bezpečí. Ovšem přece jen, jak tvrdí jedno moudré přísloví, člověk pozná skutečnou hodnotu věci teprve tehdy, jakmile ji ztratí."

členka, rasy Oxifalis, velké rady hlavního města Metropolis - Arra Sea Exa

"Máte jednu novou zprávu."

Toto, periodicky se opakující, upozornění umělé inteligence po krátké chvíli vyvedlo z dopoledního spánku doktora Krešenkovova, který byl již na pokraji svých sil a neodkladně potřeboval odpočinek. Neležel však v pohodlné posteli, jež mu byla na ubytovně střediska pro výrobu zbraní nabídnuta. Ze spánku se probudil v laboratoři, sedící ve svém křesle s hlavou položenou na výzkumném pultu. Ihned poté, co ho upozornění umělé inteligence probudilo, začal z pultu zvedat svou hlavu. Krátce se velmi unaveně podíval na láhev Whisky, jež byla, zpola plná, položena vedle něj. Nebyl pouze unaven - trápila ho také přítomnost alkoholu v jeho hlavě. Nemohl se totiž vyrovnat se skutečností, že je to především on, kdo má na svých rukách krev tisíců nevinných lidí, a proto se od ní musel pokusit utéct. Nejjednodušší cestou byl právě alkohol.

Upozornění přítomnosti nové zprávy však nebyl jediný rušivý element, jenž zapříčinil doktorovo náhlé probuzení. O několik metrů dále, kde se nacházela interaktivní holografická informační tabule, taktéž zazníval podivný, varovný signál. Poté, co se doktor Krešenkov konečně odhodlal vstát, spustil přehrávání zprávy ve formě videozáznamu. V momentě, kdy uslyšel nádherný hlas a zahlédl překrásný obličej své oblíbené spolupracovnice, Emily Siresové, se mu mírně zlepšila nálada. Poslouchal znění zprávy a zároveň byl na cestě k holografické tabuli s úmyslem zjistit příčinu záhadného, varovného signálu. Čím více se však zpráva blížila ke konci, tím více začínal být doktor Krešenkov znepokojenější. 

" Doktore, musím vám sdělit něco velmi důležitého. Snad ještě není pozdě. Za žádnou cenu nesmíte dovolit, aby byla jaderná raketa, na které pracujete, vypuštěna. Jejím cílem totiž není žádné testování! Bude použita proti živým bytostem! Proti lidem! Já... Já nevím, jak vám to mám říct. Možná to bude znít podivně, ale vše mi to bylo ukázáno ve snu. Ano, vím, že teď zním šíleně a máte právo pochybovat o mém zdravém rozumu. Ten sen byl ovšem tak skutečný! Netuším, proč tomu věřím, ale něco mi říká, že se to opravdu stane! Chtěla jsem vás informovat už minulou noc. Bouře ovšem naše spojení přerušila. Poté jsem vám volala znovu. Nereagoval jste však. Proto jsem se rozhodla poslat vám tento videozáznam. Já... Musím vám ten sen vylíčit! V tom snu jsem byla v nějakém panelovém domě. V bytě se starým nábytkem. Venku si hrály děti a skutečně se zdálo, že se jedná o zcela obvyklý den. Potom však nastala panika. Viděla jsem ve venkovních prostorech běžet několik lidí, kteří utíkali před ničivou silou, jejíž příchod jsem zaznamenala ihned poté. Ohromná záře z nebes, která mě na chvíli oslepila, se stále přibližovala a po chvíli došlo k výbuchu! Celé město bylo zničené..."

Právě v té chvíli doktor Krešenkov objevil příčinu varovného signálu, který stále bez ustání zněl z holografické tabule. Jednalo se o signalizační informace v oblasti města Midgard. Byl z Emiliny zprávy velmi vyděšen. Ovšem skutečný šok ho teprve očekával. Nadále soustředěně poslouchal hlas Emily a postupně přibližoval a upřesňoval signalizační zdroje.

"Myslela jsem, že jsem v tom snu zemřela. Ale nikoliv."

Doktor Krešenkov v hlavě nechápavě zpracovává tuto Emilinu větu a zároveň se stále snaží upřesnit signalizační zdroje.

"Byla jsem naživu. Ty děti tam venku byly naživu."

Doktor Krešenkov se vzápětí zarazí a zmateně a netrpělivě poslední vteřiny čeká na vyjasnění Emiliny zprávy a záhadné informace, které signalizační zdroje obsahují.

"Ta bomba nás neměla zabít. Nýbrž proměnit. Proměnit v něco opravdu šíleného a nebezpečného.

V tomto momentě zůstal doktor jen mlčky nehybně stát a s otevřenými ústy poslouchal poslední Emilina slova před ukončením videozáznamu a nevěřícně pozoroval mapu Midgardu, na němž se objevilo přibližně 849 000 aktivních zdrojů.

Informace, které tyto zdroje obsahovaly byly zjištěny. Znázorňovaly známky života. Obyvatelstvo Midgardu tedy přežilo. Organická hmota byla skutečně zachována, zatímco anorganická zničena.

Co však ovšem Emily myslela ve chvíli, kdy tvrdila, že došlo k jejich proměně?