Lucas. Tak takhle se jmenuje. A vrývala jsem si jeho jméno do paměti. Nechtěla jsem ho nikdy zapomenout. Jeho oči zářili odhodláním. Konečně znám jeho jméno. Usmála jsem se a snažila jsem se s ním navázat oční kontakt. Po chvíli si mě všimnul a mě se to konečně povedlo. Padala na mě únava ale stále jsem se držela na nohou.
"Pust ji!" Prohlásil Lucas už s klidem v hlase.
Kaquizi si mě však otočil obličejem k sobě a políbil mě na čelo. Poté mi věnoval široký úsměv a pustil mě.
"Nemysli si, že ti ji jenom tak nechám. A my se brzy uvidíme zlatíčko." A věnoval mi hřejivý pohled.
Naposledy se na mě usmál a v jeho očích se objevil smutek. Věnoval Lucasovi nenávistný pohled a tiše odešel. Lucas neváhal a rozběhl se ke mě. Popadl mě do náruče a pevně sevřel. Svíral mě tak pevně, jako kdybych měla někam utíkat. Ale já se nikam nechystala.
Opět se na mě podívali ty krásné, důvěřivé oči. Naplnila mě vlna bezpečí. Položila jsem si hlavu o jeho hruď a špitla.
"Konečně znám tvé jméno." pousmála jsem se.
Jeho koutky se posunuly směrem nahoru.
"Kdyby jsi se zeptala, řekl bych ti ho hned." ušklíbl se
Pouze jsem nafoukla tváře.
"Máš hlad?" zeptal se
"Ani ne."
" I tak tě vezmu na snídani." jeho oči zářili radostí.
"Je možné, že potkáme ještě nějaké bratry. Tak buď opatrná a drž se u mě."
Přikývla jsem.
"Kolik vás je?"
"Čtyři. Kaquiziho už znáš. Mě též. Takže ještě Ikki a Rocki."
Jen jsem přikývla na souhlas.
"Ale ještě před tím se mi chvíli oddej."
Ještě více mě sevřel v objetí a lehce mi naklonil krk na stranu. Jazykem mi klouzal po celé délce krku. Sjel kousek níž až narazil na klíční kosti. Jemně políbil to místo a zakousl se. Jeho tesáky rychle projeli mou kůží. Nebylo to bolestivé. Jeho hřejivé ruce zkoumali mé záda a nehty jemně zarýval do kůže.
Prohrábla jsem mu vlasy a jemně se pousmála. Odtáhl se a pohlédl mi do očí. V koutku úst měl ještě kapku mé krve. Naklonil se a políbil mě na ústa. Jeho polibek byl hřejiví a plný emocí. Tajemných emocí, které jsem toužila poznat. Vědět o něm více. Poznat ho.
Oblízl kapku krve z mých úst.
"Měli by jsme jít." natáhl ke mě ruku.
Přikývla jsem. Neváhala jsem ani chvilinku a popadla ho za ruku a vydali jsme se směrem ke kuchyni.
Vůbec jsem nevěděla kde se nachází. Takže jsem byla ráda, že mě tam dovede.
~
Opravdu děkuji za veškeré komentáře které napíšete ^^ Nutí mě to dále psát. A pokud nebudu moc líná tak bych mohla zítra a nebo během víkendu vydat další díl ^^ ~
