Ráno jsem se vzbudila celkem brzy. Teprve rozednívalo. Proběhla jsem tedy rychle sprchou a vydala se do kuchyně. V kuchyni nikdo nebyl. Byla jsem tu první. Dalo by se říct, že dům ještě spal. Až teď jsem si všimla, že kuchyň je propojená s obyvacím pokojem. Opět moje zvědavost mě donutila k tomu, abych se vydala to prozkoumat. Jako každý pokoj v tomhle domě, tak i zde to bylo přepychově vybavené.
Velký kožený gauč, naproti obrovská LCD televize, několik křesel, velká skleněná skříň a několik menších stolků s květinami. Bylo zde zatemněno. Takže zde mnoho slunečních paprsků nedopadalo.
Položila jsem se na gauč a uvelebila se na něm. Ovladač od televize jsem dlouho hledat nemusela, ležel hned vedle na jednom z nočních stolků.
Zapla jsem to obrovské monstrum. Světlo z LCD televize bylo tak silné, že mě na malou chvíli oslepilo. Program, který tam naskočil mě nepřekvapil. Porno kanál. Jen jsem nad tím zakoulela očima a s úšklebkem jsem začala přepínat, dokud jsem nenašla něco, na co by se dalo koukat. Přepínala jsem dost dlouho. A začínala jsem si myslet, že snad odebírají všechny kanály světa. Jelikož to bylo nekonečné. A občas to na mě začalo mluvit i jazyky, které mi připadali jako z jiné planety.
Konečně. Na neznámem kanálu běžel film, který mě zaujmul.
Gauč byl strašně příjemný, měkký. Mé tělo do něj dokonale zapadalo. Netrvalo dlouho a místo abych seděla, tak jsem byla zabořená obličejem do gauče. Převalila jsem se na bok. Oči se mi po nějaké chvíli začínali zavírat. I když jsem před chvílí vstala, byla jsem schopná usnout znova. Zavřela jsem oči a poslouchala.
Usnula jsem.
Zase.
Ani si nepamatuji jestli se mi něco zdálo. Obklopovala mě tma. Všechno spalo. Byla jsem jako mrtvá.
Konečně jsem se probudila. Otevřela jsem oči a všimla si, že mé tělo zahaluje deka. Převalila jsem se směrem k televizi a zjistila, že na gauči, u mě sedí osoba. Nedokázala jsem ji poznat, dokud se na mě neotočila.
Chvíli jsem mžourala očima. Nedokázala jsem zaostřit. Byla jsem jak krtek, který právě vylezl ven. Vtipné je, že krtek je vlastně slepý.
Ledové oči.
Kaquizi.
"Dobré ráno zlatíčko." a vjel mi prstama do vlasů.
"Jak si se vyspinkala?"
Hledala jsem v místnosti budík či něco co bylo podbné hodinám. A snažila se stále zaostřit. Musela jsem vypadat strašně. Opravdu jsem neměla tušení kolik hodin je.
Podívala jsem se na Kaquiziho a tentokrát neměl svá sluchátka. Ale pro změnu měl na sobě černou mikinu s kočičíma ouškam na kapuci. Vlasy měl rozcuchané jako by právě vstal.
V ten moment jsem si uvědomila, že mám vlastně stále jeho mikinu na sobě.
Spala jsem v ní.
A ráno prostě vstala a ani si to neuvědomila.
Cítila jsem, jak mě polilo horko. Byla jsem si jistá, že se červenám.
Snažila jsem se uklidnit.
"Kolik je hodin Kitty?"
"Sakra. Vyklouzla mi jeho přezdívka." Pomyslela jsem si.
Okamžitě mě povalil zpátky do gauče. Mé tělo se do něj zabořilo ještě mnohem více. A to díky váze Kaquiziho. Jeho rty se okamžitě přilepili k těm mým.
Jeho polibky byli vášnivější a vášnivější.
Hltal po každém polibku.
Težce oddechoval.
Jeho ruce mu vklouzli pod mou (spíše jeho) mikinu. Začal mě jemně dlaní hladit po bříšku.
"To jak si mě nazvala mě dost vzrušilo. Ještě jednou to zopakuj a beru si tě do pokoje. A neručím za sebe. Jinak. Je šest."
Stále byl nademnou a nevypadal na to, že by se chystal ze mě slézt. Oči mu silně zářili. Absolutně jsem nevěděla co mám dělat.
"Šest?! jako šest večer?!" podivila jsem se.
"Jo." odpověděl klidně.
"Kde jsou všichni?"
"Chystají se do školy."
"Do školy? V tuhle hodinu?" podivila jsem se ještě víc.
"Chodíme do noční školy. I ty od zítřka budeš. Lucas ti to dnes domluví."
"Ah. A co ty? Ty se dnes nikam nechystáš?" Koukla jsem na Kaquiziho.
"Ne. Nechce se mi tam. A půjdu tam raději až zítra. S tebou."
Mrkl na mě a převalil si mě. Takže jsem mu ležela na hrudníku.
Citila jsem jeho tep.
Tep jeho srdce.
"Myslím si, že by jsi měl dnes raději jít. Já to tady sama zvládnu."
"Nebojím se o to, že by jsi to nezvládla. Ale já chci být prostě s tebou. Navíc nikdo nás nebude otravovat." mrkl na mě.
Začala jsem být mírně nervozní. Vůbec jsem netušila co má v plánu.
Jeho myšlenkové pochody se nadali odhadnout.
Byl nevypočitatelný.
Jediná věc na kterou si 100% musím dát pozor, je můj jazyk. Pokud se ještě jednou přeřeknu, může se stát něco šíleného. Jelikož už tenhle incident k tomu neměl daleko.
~
Tak jsme se dočkali a publikuji další část ^^~
Jinak pro ty co to ještě nevědí, tak píšu další příběh a byla bych ráda za váš názor C:
