Byl milí. A nebo na mě aspoň tak působil. Upřímně jsem se na něj usmívala. Jeho oči jako kdyby viděli až do mé duše. Po představení jsme na sebe nějakou dobu prostě zírali. Až jsem si vlastně uvědomila, že jsem to byla já, kdo si přisednul. A ani se nezeptal. Zase jsem malinko znerzvozněla.
"Umh... Je tady vůbec volno?" soukala jsem ze sebe všemi různými způsoby otázku.
"Je!" odpověděl bleskurychle a bez zaváhání.
"A nebude tady mé malé já nijak překážet?" nervozně jsem si mnula prsty a lupala klouby.
Během téhle debaty zatím Nerfix nerušeně spal za mým krkem. Možná bych si dovolila říct, že vypadal dost spokojeně.
Rendy se nad mou otázkou doširoka usmál. Vypadalo to na šťastný úsměv.
"Vůbec ne." odpověděl
Ta otázka byla tak prostá, ale přitom do mě vlila něco nového. Sama jsem moc nechápala co, na tož abych to dokázala popsat. Ale v tu chvíli mi bylo dobře. Příjemně.
Tohle naše seznamování přerušil zvonek, který oznamoval další hodinu a příchod učitele do třídy. Byl dost přesný. Nevypadal ani moc staře. Ale jeho hlas budil respekt. Netrvalo dlouho a všiml si mě. Neříkal nic. Pouze kývnul na Rendyho a ten zjevné pochopil o co se jedná. Na tuhle hodinu se dokonce probrali i Kaquizy s Ikkim. A na rozdíl od předchozí hodiny, tady panovalo ticho. I spadlí špendlíček by byl slyšet. Bylo to až hrůzu nahánějící.
Pohlédla jsem zvědavě na Rendyho. Zatím mlčel. Podrbala jsem tedy Nerfixe na zádech. Zavrněl. Aspoň on zůstal klidný, jelikož zbytek působil dost napjatě. Z čeho jsem začínala být poněkud znepokojená. Ale podle proslovu, který učitel vedl se budeme věnovat poezii. Nijak zvlášť jsem vztah k poezii neměla. Ale nevypadalo to nejhůř. Zatím. První pohled občas klame. Nicméně jsem zatím věnovala plně pozornost učiteli. Překvapivě jsem tentokrát nebyla jediná. A rušivý elementálové se neodvažovali projevovat. Třeba časem zjistím proč. A všechno pochopím. A nebudu mít stovky nezodpovězených otázek. Učitel skončil přednášet a otočil se k tabuli. Kde něco dost podrobně rozkresloval. Ten moment Rendy využil.
"Profesor je dost tvrdý, co se týče hodin. Ale jinak je to poměrně milí chlapík. Zatím si jenom zapisuj vše co bude na tabuli. Později ti vysvětlím zbytek." usmál se a pohladil mě po vlasech. Jemně mi tím gestem rozcuchal vlasy.
Do tváří se mi vlilo horko. To gesto působilo tak mile. A přitom tak nezávazně. Uhladila jsem si vlasy a snažila se vyhnat okolní myšlenky abych se mohla soustředit. To rozrušení ve mě, ale i přesto nějakou dobu bylo. Ale nakonec jsem se dokázala aspoň trochu zase soustředit. A nebo aspoň tak vypadat. Jelikož jsem z téhle hodiny vybruslila bez úhony. Díky bohu za to. nebo spíše v tomhle případě díky Satanovi.
Jakmile učitel vytáhl paty z téhle hodiny, Rendy se na mě otočil. Bez jediného slova navíc mi začal vysvětlovat jak to v těchto hodinách chodí. Prostě čemu se raději vyvarovat a na co si dát zkrátka pozor. Byla jsem mu celkem vděčná. Za tohle všechno. Do nových věcí se dostávám dost těžko. A ještě si v tom hledat systém. Takové věci nezvládám moc dobře.
Na konci tohoto vysvětlení mě oslovili kluci. Kaquizy se připlížil, políbil mě na rty a pověsil se mi na záda. Nerfix vyděšeně vyskočil a vrátil se k Rendymu. Ikki mě kousnul do krku a postavil se vedle lavice. Na jeho tváři mu opět sídlil ten drzý úsměv.
"Ahoj kotě. Tak jak to jde?" sykl Kaquizy
Zatímco, co si Ikki měřil pohledem Rendyho.
"Snažím se. Ale přece jenom bych šla raději domů. " přiznala jsem se, se slabým úsměvěm na rtech.
Rendy zatím mlčel. Sledoval situaci a hladil Nerfixe.
Ikki s Kaquizym se zasmáli.
"Záškolačka od kosti." odsekl Ikki se širokým úsměvem.
"Dávej tedy na sebe pozor. Letíme s Ikkim na cigáro." věnoval mi pusu na tvář a nebezpečně se přitom podíval na Rendyho. Jako kdyby hrozilo nebezpečí.
Pak už zmizeli v davu.
Rendy mlčel. Nijak se na nic neptal. Možná i předstíral jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby tahle situace ani neproběhla. Sledoval okolí a věnoval se Nerfixovi. Chtěla jsem prolomit to nepříjemné ticho. A navíc mi ani má zvědavost nedávala na vybranou.
Natáhla jsem ruku k Nerfixovi. Trvalo jenom pár vteřin, než se dostal ze sevření Rendyho a už se mi třel srstí o hřbet ruky. Pohladila jsem ho.
"Nevěrníku." sykl s úsměvem Rendy.
Zasmála jsem se. A dokonce si užívala toho, že si mě tak oblíbil.
"Co je vůbec zač?" zeptala jsem se nakonec a dotkla se jeho růžového čumáčku. Poof.
"Démon." odpověděl jednoslovně.
"Opravdu?" byla jsem opravdu dost překvapená. Čekala jsem hodně věcí, ale tohle mě ani nenapadlo. I když pak by jeho vzhled dával smysl. Měla bych si začít zvykat na tyhle věci.
"Jup. Je to můj společník. A já jsem vyvolávač. Dokážu vyvolat stvoření z podsvětí. Zatím to tedy není nic moc, ale časem bych měl zvládnout vyvolat i větší bestie." podrbal se na zátylku a doširoka se usmál. Zatím co Nerfix se na něj nevděčně ohlédl.
"Yéy to zní super." vypadlo překvapivě ze mě.
A upřímně jsem ho sledovala. Neměla jsem sebemenší tušení, že něco takového někdo dokáže. Bylo to zajímavé a zároveň i celkem děsivé. Začínala jsem objevovat zákoutí neprobádaného světa, o kterých jsem ani netušila, že existují. Zažívala jsem takové malé, velké dobrodružství. Položila jsem si na lavici hlavu. Přitom jsem drbala Nerfixe. Když ani ne minutu na to, vlítl do třídy Rocki. Rozhlédl se po třídě. Až se jeho pohled zastavil na mě. Mířil mým směrem.
~
Tak přece jenom! Tak jste se dočkali. Hanba mě. Nějakou dobu jsem na to prděla :< Gomene.
Ale snad vám to tímhle vynahradím a také tím že společně s @SweetLevi máme rozdělaný jeden projekt! Yáy :3
Mimochodem, kdyby někdo měl chuť psát se mnou rp. Nebojte se ozvat. .3.
