Ani jsem nestihla vyskočit na nohy a už mě držel v náručí. Úsměv mu zářil. Vypadal šťastně. Hodil přes rameno deku a už jsme byli na cestě, do jeho pokoje. Zacházel se mnou jemně. Nebyl hrubý. Byl opatrný. A dával si na vše pozor.
***
Byla jsem překvapena jak moc má sklizený pokoj. Očekávala jsem chaos. Ale všechno tady mělo systém. A každá věc měla určité místo. Začala jsem se zde orientovat už i já, což bylo celkem divné. Položil mě do obrovské postele a natáhl se pro notebook.
"Co tedy mám pustit?" zeptal se nesmělím hlasem a vypadalo to, že je celkem nervozní.
"Nechám to na tobě." snažila jsem se to říct odhodlaně. A tak ho aspoň trošku uklidnit.
Vůbec netuším zda se mi to povedlo. Ale doufala jsem, že aspoň trošku ano.
"Dobrá. Nebude vadit seriál?"
"Umh..Umh."
Natáhla jsem se k nohám postele a uvelebila jsem se. Kaquizi dal notebook před nás už s běžícím seriálem a lehnul si vedle mě. Dekou nás oba přikryl. Namáčknul se na mě a položil si svou hlavu na mé záda. Jeho teplo se přelívalo do mého těla. To teplo rozpalovalo mou krev v žilách.
Byla jsem si jistá, že to cítí též. Musel o tom vědět. Byla jsem si tím jistá.
Taky, že jsem měla pravdu. Netrvalo dlouho a už mi známý hlas šeptal do ucha.
"Promiň. Ale nemohu odolat. Slibuji, že budu jemný."
Cítila jsem jaho dech na mém krku.Naskakovala mi z toho husí kůže. Jeho dech byl teplý. A laskal mou kůži.
Opravdu byl jemný. Ani jsem necítila jak mi prokousl krk. Pouze jsem slyšela jak po douškách políká krev. Rukou mě držel za bok. Čím intenzivněji sál. Tím více zarýval nehty do mého boku. Ale jak sliboval, byl jemný, nebo tedy aspoň se snažil. Tentokrát se nekrmil moc dlouho.Ale i přes to, mi na mém boku zůstal šrám. Od toho jak moc to pro něj bylo intenzivní.
Promnula jsem si ránu a vrátili jsme se zpátky k seriálu. Hlavu měl položenou na mých zádech. Jemně a spokojeně oddechoval.
"Opravdu se omlouvám, ale nemohl jsem odolat. Tvá krev je tak chutná, tak báječná. Tak úžasně sladká na jazyku."
V jeho hlase začínala znít únava.
"To nic." odpověděla jsem s úsměvěm na tváři.
"Přece jsem jenom vaše potrava ne? Tak mi přijde hloupé, proč by jsi se měl za to omlouvat."
Kaquizi se rázem postavil. Jako kdyby do něj skočila nová energie. Jako kdyby ho někdo nakopnul elektrickým šokem. Vůbec jsem nevěděla jak zareagovat. Nerozumněla jsem týhle situaci. Ale vypadal, že chce něco říct. Proto jsem pouze na něj nevěříčně mlčky koukala. Popadl mě do náručí a pevně sevřel. Mlčel. Pouze mě tiskl k sobě. Až po chvíly promluvil chraplavím skoro až utrápeným hlasem.
"Ty pro nás nejsi jenom potrava. Ano, ty před tebou pro nás nic neznamenali. Byli jak ty říkáš, pro nás pouze potrava. Nic víc. Ale ty už patříš do rodiny. Ani nevím jak jsi to dokázala,ale vím jistě, že pro všechny z nás jsi hodně důležitá. Znali jsme tě. Už jako dítě. Když jsme byli malý kluci, tak nás naši rodiče, brali k vám. A vím,že mi už tehdy tě zbožňovali." vydechl, políbil mě do vlasů a pokračoval.
"Když Lucas slyšel, že přijedeš sem, mohl se zbláznit radostí. Byl celý bez sebe. Já měl také neuvěřitelnou radost. Ani si neumíš představit jakou. Ikki i když je to jenom rozmazlený fracek, tak měl snad největší obavy. Že se ti tu nebude líbit a nebo, že si na nás nezvykneš. A Rocki? Ten na sobě nedá pocity znát, ale byl to on, kdo ti zařídil pokoj a spolu s Lucasem nakupovali věci, aby ses tu cítila příjemně. Dokonce uznal, že se těší.
Tak prosím, už nikdy tohle neříkej."
Tuhle jeho stránku jsem neznala. Cítila jsem se důležitě. Jako opravdový člen rodiny. Netušila jsem, že to takhle cítí. Byla jsem dojatá. Chtěla jsem být silná ale nedokázala jsem to. Do očí se mi vkradli slzy. Začali se mi kutálet po tvářích. Kaquizi nic neřekl. Zabořil můj obličej hlouběji do svého hrudníku a ještě pevněji mě sevřel v objetí.
