To co na mě čekalo v garáži, mě doslova ohromilo. V rohu byl zaparkovaný Mustang s černou metalízou a dvěmi bílími pruhy, které se táhly přes celé auto. Nevěřila jsem svým očím. Auto mých snů.
"To vážně?" vyhrkl jsem na Rockiho když se právě chystal nasednout.
"Co?" nechápavě na mě koukal.
"Tohle je opravdu moje?" připadala jsem si, jako kdybych snila.
"Jo, teď už ano." odpověděl mi s klidem.
"Nespím?" zeptala jsem se pro jistotu.
"Ne."
"Tak padej!" vyhrkla jsem ze sebe a začala ho vytahovat z místa pro řidiče.
"Cože?! Co to děláš?!" byl překvapený mou reakcí a vůbec nechápal co se děje.
"Tohle auto mohu řídit jenom já! Tak mi na něj nešahej!" zavalil mě záchvat a byla jsem odhodlaná řídit já!
Začal se smát. Koukal na mě a smál se mi. A ani se přitom nehnul.
"Auto tvých snů? Tak jsme to trefili správně."
"Jo! A co?" stále jsem se ho snažila vytáhnout. Ale ani to s ním nehnulo.
"Teď budu řídit já. A potom už je to jenom tvoje. Tak klid."
Vzal mě do náručí a i přes moje námitky a protesty mě usadil do sedadla spolujezdce a pro jistotu mě i připoutal.
"Pfffs. Proč mě poutáš?!" odfrkla jsem si.
"Abys mi nikam neutekla a nic nezkoušela." řekl chladným hlasem a políbil mě na rty. Polibek opět zakončil kousnutím do rtů.
Nafoukla jsem tváře a sledovala jak pootáčí s klíčkem. Zvuk motoru pouze zařehtal a pak už jenom klidně a pravidělně předl. Rocki jemně sešlápl plynový pedál a popohnal tak auto vpřed. A my vyrazili tak vzhůru do školy.
~
Omlouvám se, že tahle kapitolka je o něco kratší. Ale snad se i tak bude líbit.
