Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 1

Myslel jsem si, že dokážu vést normální život jako předtím, než jsem se do Eleny zamiloval. Ale nezvládám to. Sledovat ji jak je šťastná s někým jiným mě ničí. Proto jsem se rozhodl, že opustím město, odjedu někam daleko a začnu od začátku. Jenže opustit město znamená opustit smečku a opustit smečku znamená velký problém, obzvlášť když jste synem alfy. Otec z toho rozhodně nebude nadšený, ale moje rozhodnutí je konečné, po víkendu odjíždím. Ale ještě předtím ji musím vidět.

V neděli den před odjezdem jsem vstal brzy, abych si ještě dobalil pár věcí na cestu a připravil se na rozhovor s tátou, který rozhodně nebude veselý. On jako jediný z rodiny ví, co se stalo mezi mnou a Elenou, jak by to taky mohl nevědět, když jsem tak říkajíc šel v jeho vlastních stopách, tedy až na pár rozdílů. No, ale říct mu to musím. Vím, že ho tím postavím do nepříjemné situace, jelikož je alfa smečky a jeho vlastní syn se rozhodl smečku opustit. Nikdy v minulosti, se nic takového nestalo. Abych to vysvětlil, post alfy je posvátný a každý by za něj bojoval do posledních sil. Pouze pokud máte to štěstí, že jste takříkajíc dědicem, tedy přímým mužským potomkem alfy, jako jsem například já, máte přednostní právo na tento post. V jiných případech se to řeší poněkud zastaralým způsobem a to bojem o tento post. Zní to trochu šíleně, ale je to tak.

Než jsem všechno sbalil, bylo už skoro poledne, chvíli jsem ještě pochodoval po pokoji a přehrával si v hlavě různé scénáře rozhovoru, ke kterému jsem se chystal. Nakonec jsem sebral veškerou odvahu a vešel za otcem do pracovny. Než stačil něco říct, začal jsem ze sebe sypat jednu větu za druhou. Nebyl jsem ještě ani v polovině svého proslovu, když mi skočil do řeči.

„To nemyslíš vážně," řekl rozčíleně.

„Nemůžeš odjet a opustit smečku, máš tady povinnosti," argumentoval.

„Ale prosím tě, jediná moje povinnost je ctít zákony smečky, které jsem, jak oba moc dobře víme, porušil už dávno," odporoval jsem.

„Nebýt toho, že jsem tvůj syn, už bych tu dávno nebyl. Buď bych byl někde zavřený a bez tesáků nebo bych rovnou ležel zahrabaný pod zemí." otráveně jsem sebou žuchnul do křesla.

„Moc dobře víš, že bych to nikdy nedopustil. Přestože jsem alfa, jsem také tvůj otec. " uklidňoval mě, i když mu musel být pravý důvod mého odchodu jasný.

„Musím odsud prostě vypadnout, nemůžu bydlet ve stejném městě jako ona," odmlčel jsem se a zadíval se z okna.

„Už prostě nezvládám, potkávat je skoro každý den a sledovat, jak jsou spolu šťastní," povzdychl jsem si.

„Alespoň máš možnost, kterou jsem já s Niklausem neměl. Můžeš vidět svého syna vyrůstat," snažil se mě povzbudit.

„Prosím tě, tati." obořil jsem se na něj.

„Už jsem se rozhodl, zítra odjíždím!" s těmito slovy jsem ukončil náš rozhovor a odešel z pokoje.

Během odpoledne jsem vyřešil všechny neuzavřené věci, abych mohl s klidným svědomím opustit město. K večeru jsem se vydal na schůzku s Klausem. Zaparkoval jsem před domem, který na první pohled vypadal velmi velkolepě, přesně v Klausově stylu. Koupil si ho docela nedávno, aby měli s Caroline soukromí. Pomalu jsem se ploužil ke dveřím a se zájmem obdivoval velkolepost Klausova domu. Nestačil jsem ani zaklepat, když se otevřely dveře.

„Zdravím tě, bratře," pozdravil s otrávením v hlase.

„Co je tak naléhavé, že to nemohlo počkat do zítřka? Měl jsem v plánu jiné věci," zeptal se a pokynul mi, abych šel dál.