Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 3

Jak jsme procházeli domem, všude byla cítit vlna emocí. Negativních emocí. Došlo mi, že jde o členy Jackovi smečky. Zdálo se, že nejsou moc nadšení mojí přítomností. Taky se nebylo čemu divit, jelikož osamělý vlk na cizím území většinou nepřináší nic dobrého. Snažil jsem se hodit do klidu, ale abych řekl pravdu, v přítomnosti pěti neklidných vlků to moc nešlo. Jackson mě dovedl do obývacího pokoje, kde se nacházel zbytek smečky.

"Hej všichni, chci vám představit Isaaca," zvolal Jack po příchodu do pokoje. V tom okamžiku mě doslova probodlo pět párů očí.

"Tohle jsou Boyd, Scott, Liam a Theo," ukázal postupně na čtyři kluky.

"Ehm," ozvalo se odněkud shora.

"Oh a samozřejmě naše sladká Erica, kterou jsi už měl tu čest poznat," ukázal na a blondýnku scházející dolů ze schodů.

Nebylo mi úplně jasné, jak se dostala do domu, když jsem před malou chvílí viděl mizet v lese.Všichni, tedy kromě Jacksona si mě pořád prohlíželi, jako bych byl snad nějaké vzácné zboží. Začínal jsem se cítit docela trapně. Chtěl jsem něco říct, ale Erika mě předběhla.

"A co tu vůbec chce? Nic o něm nevíme!" zeptala se směrem k Jacksonovi.

"Mýlíš se," odpověděl Jackson.

"Isaacův otec se jmenuje David Fierce," řekl Jackson a ostatní se po sobě nevěřícně podívaly.

"Tohle, že je syn velkého alfy?" uchechtla se Erika.

"Přesně tak," odpověděl Jack směrem k ostatním.

"Pardon, cože?" zeptal jsem se nechápavě.

"Syn velkého alfy? Omlouvám se, ale asi mi něco nedochází." Koukl jsem na Jacka doufajíc, že mi to vysvětlí. Jack se jen pousmál, nalil mi sklenku nějakého neidentifikovatelného alkoholu a podal mi ji.

"No, řekněme, že tvůj tatík je tu tak trochu legenda." ušklíbl se.

"Cože? Můj otec?" vážně jsem nechápal, o čem to sakra mluví.

"Pak ti to vysvětlím," zašeptal mi do ucha a obrátil svoji pozornost zpět ke smečce.

"S Isaacem se známe už nějaký čas a dlouho jsme se neviděli. Takže se tu nějakou dobu s námi zdrží," oznámil jim Jackson.

Na smečce bylo vidět, že nejsou moc nadšení, z toho co jim právě oznámil. Na chvíli se rozhostilo ticho, které prolomil Theo.

"A proč bychom s tím měly souhlasit?" ušklíbl se.

"Co prosím?" zeptal se Jack.

"Nepotřebujeme tu někoho, kdo se paktuje s upíry," odpověděl Theo.

"Přestaň žvanit hlouposti," bránil mě Jackson.

"Theo má pravdu, taky z něj cítím upíry." přidal se Liam.

"Říkám vám, že Isaac je v pohodě!" zdůraznil Jackson a nervózně se na mě podíval. Z jeho pohledu mi bylo jasné, že i on to poznal. Když se tak nad tím zamyslím, na světě asi neexistuje vlkodlak, který by ze mě necítil upíry. Jak jsem tam tak stál, uprostřed skupinky nervózních a podezíravých vlků, začal jsem pomalu pochybovat, jestli bylo moje rozhodnutí navštívit Aljašku dobrý nápad.

"Jak víš, že mu můžeme věřit?" zeptal se Liam.

"Přesně," souhlasil Theo.

"Objevil se zničeho nic. Je cítit upíry a kromě tebe ho nikdo nezná," dokončil Liam.

"Hej!" vmísil jsem se do debaty.

"Tohle nemá cenu. Nebudu vám tady překážet. Prostě půjdu jinam," oznámil jsem jim.

"Nesmysl," protestoval Jackson.

"Isaac zůstane tady!"odpověděl směrem k ostatním.

"Říká kdo?" zavrčel Theo.

"Pokud se nepletu, tak alfa jsem tady já," řekl Jackson se zvýšeným hlasem.

"Vážně? Poslední dobou ti to moc nejde!" odporoval mu Theo.

"Pozor na pusu, Theo!" okřikl ho Jackson.

"Nebo co? Pocucháš mi srst?" křikl Theo a v tom se strhla mela. Jackson zavrčel a vrhl se na Thea, tomu se podařilo uhnout a snažil se skočit na Jacksona zezadu. Jenže nebyl dost rychlý a skončil přimáčknutý ke zdi. Oba dva na sebe zlostně vrčeli, zatímco zbytek smečky jen vyděšeně sledoval, co se právě stalo.

"Jestli nechceš skončit hůř, jak s pocuchanou srstí, tohle už se opakovat nebude!" zavrčel Jackson, až mi přeběhl mráz po zádech.

"To platí pro všechny!" křikl Jack a pustil Thea.

"Fajn! Ale ať se ten milovník upírů ode mě drží dál," odsekl Theo směrem ke mně a zmizel.

"Scotte," Jackson oslovil kluka s černými vlasy.

"Neboj se, dohlídnu na něj," ujistil ho Scott a odešel za ostatními, kteří už se vytratili z místnosti. Jackson si oddechl, nalil si plnou sklenku alkoholu a žuchnul sebou do křesla.

"No, hádám, že takové přivítání jsi asi nečekal," řekl s úsměvem.

"Už jsem zažil i horší," odpověděl jsem pobaveně.

"Musím se ti za ně omluvit. Hlavně za Thea. Nemáme to tu teď jednoduchý. Několik našich členů zmizelo v lesích a do teď se nám je nepodařilo vystopovat." povzdychl si.

"Ale o tom až později," zamluvil to.

"Teď by asi nebylo na škodu, kdybys mi vysvětlil, jak je to s těmi upíry," povytáhl obočí.

"Jo, kamaráde to budeš koukat!" upil jsem ze sklenky a spustil jsem.

Začal jsem s tím, jak jsem před několika lety Elenu potkal a jak jsme se dali dohromady. Vyprávěl jsem mu o našich tajných schůzkách, o našem místě a jak nám to všechno vycházelo až do chvíle, kdy se dozvěděla o tom, že ji otec zasnoubil s Damonem. Nakonec jsem mu řekl o Christopherovi a o tom, jak jsem se naposledy před odjezdem potkal s Elenou, což ho zřejmě velmi pobavilo, jelikož se smál ještě dobrých pět minut. No prostě jsem mu vypověděl téměř všechno. Říkám téměř, protože jsem ze svého příběhu vynechal Klause. Nepřišlo mi zrovna nejvhodnější to teď vytahovat. Zvlášť když nevím, jak to myslel s tím, že je můj otec legendou.

"Takže abych to shrnul," řekl Jack, když jsem skončil s vyprávěním.

"Máš dítě s holkou, která žije s jiným chlapem," ušklíbl se.

"Velmi stručně řečeno," odpověděl jsem.