Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 14

Za normálních okolností by mi asi bylo blbé brát si od Hayley peníze. Ale tohle nebyla normální situace. Navíc jsem tušil, že jí to dřív nebo později můj otec splatí. A kdyby ne on, tak já. Nakonec se domů vrátím, jen ne v brzké době. Rozhodně ne dřív, než se moje city k Eleně aspoň trošku otupí. Nejlepší by bylo, kdybych se jich dokázal zbavit úplně, ale pochybuji, že se to někdy stane.Ještě před schůzkou s Davinou jsem si musel něco zařídit. Potřeboval jsem novou koženou bundu. Nejradši bych si nechal tu starou. Sice moc nelpím na věcech, ale ta bunda byla moje oblíbená. Což je pravděpodobně důvod, proč skončila v krbu Peterova pokoje. Kéž by čarodějky unesly jeho a ne moje a Jacksonovi přátele.

Bohužel byla koupě bundy těžší, než jsem myslel. Najít v New Orleans obchod s oblečením není zrovna jednoduché, zvlášť když chce člověk koženou bundu. Chápu, že tohle je hlavně večírkové město, ale to by je zabilo postavit tu aspoň jeden obchoďák?

Nakonec jsem přeci jen našel obchod, který prodával normální oblečení, včetně kožených bund. Vyhrabal jsem bundu, která vypadala úplně stejně jako moje předchozí, jen nebyla tak odřená. Možná, že mi nakonec přeci jen Peter prokázal laskavost. Měl bych mu poděkovat, to ho určitě vytočí.

Když jsem mrknul na hodinky, zjistil jsem, že mi hledání bundy zabralo mnohem víc času, než jsem myslel. Na nic jsem nečekal a vydal se k obchodu s hudebninami a cestou jsem koupil lilie jako omluvu za pozdní příchod.

Nevím jak, ale překvapivě se mi podařilo dorazit k obchodu, aniž bych se někde zamotal. Bohužel jsem měl mnohem větší zpoždění, než jsem myslel, jelikož Davina před obchodem nestála. Pravděpodobně si myslela, že jsem se na ni vykašlal a tak odešla. Tolik k mému plánu.

"Tady jsi." Slyšel jsem za sebou současně se zvonkem.

"Myslel jsem, žes odešla." Usmál jsem se na Davinu, která právě vyšla z obchodu.

"Vlastně jsem to měla v plánu, ale když už jsem tu byla, zašla jsem dovnitř."

"Vážně se omlouvám, žes musela čekat. Byl jsem v obchodě a pořád se tu ještě moc neorientuju, takže jsem si neuvědomil, jak dlouho to bude trvat."

"Jestli sis byl kupit tuhle bundu, tak by asi nebylo fér se na tebe zlobit, vypadáš v ní dobře."

"A ty vypadáš úžasně. Fialová ti sluší." Okomentoval jsem její šaty. Konec konců jí opravdu slušely. Jen škoda, že to je všechno jen hra.

"Děkuji. Ty jsou pro mě?" poukázala na květiny.

"Jistě, omluva za ten pozdní příchod." Usmál jsem se a předal jí květiny.

"Jsou nádherné. Jak jsi věděl, že mám nejradši lilie?"

"Šťastná trefa, řekl bych."

"Nebo máš prostě šestý smysl."

"Možná. Nepůjdeme se posadit do té kavárny, co jsme byly minule? Začínám mít pocit, že se lidem nelíbí, že jim blokujeme cestu do obchodu."

"Můžeme. Ale nezdrhneš tak jako posledně, že ne?"

"Minule to byla opravdu naléhavá situace, jinak bych tě tam nenechal, věř mi."

"Pokusím se."

Za chvilku jsme už seděli v kavárně na stejných místech jako minule, s kávou a překvapivě i stejným zákuskem.

S Davinou se opravdu dobře povídalo, přišlo mi, jako kdyby to bylo skutečné. Jako kdyby nebyla čarodějka, která se snaží zabít mého nejlepšího kamaráda. Jenže ona jí je a já nesmím věřit ničemu, co řekne. Cokoliv může být jen trik, jak mě a smečku přilákat blíž k ní. Kdo ví, jestli má skutečně ráda lilie.