Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 16

Štve mě, jak si Jack nechává všechny informace pro sebe. Dobře, nejsem členem téhle smečky, ale riskuji pro ně svůj krk. To by ho zabilo, kdyby mi řekl, co si myslí? No dobře, riskuju ho z vlastní vůle. A vlastně to ani není risk, spíš schůzky s hodně zajímavou holkou. Která mě chce nejspíš mrtvého, ale to je vedlejší.

Takhle mele něco o úplňku a o docích, ale co to má všechno znamenat, to neřekne. Sakra jak mám od Daviny něco zjistit, když nevím, co přesně mám hledat. Jak mám něco zjistit, když s ní zapomínám na zbytek světa? Jsem prostě v háji. Kéž by nebyla ta špatná, ale ona je a já na to nesmím zapomenout. Musím zjistit, kde jsou naši přátelé.

S povzdechem jsem se skácel do postele. Pravděpodobně je se mnou něco hodně špatně. Proč se mi vždycky musí zalíbit holka, kterou bych měl nenávidět? Začínám mít pocit, že bych byl mnohem radši člověkem, pak by nic z toho nebylo a já bych mohl být s kýmkoliv, s kým bych chtěl.

Z mých úvah o Davině a nedostatku informací mě vytrhlo zvonění. Bezděčně jsem se usmál, jakmile jsem viděl na displeji Davinino jméno. Opravdu jsem v háji.

„Ahoj, krásko. Povinnosti vyřízeny?"

„Ahoj. Jo všechno hotovo. Já... promiň, že jsem byla tak uspěchaná, teta potřebovala akutně pomoct."

„To je v pořádku. A s čím si jí vlastně pomáhala?"

„Ale, znáš to. Nechci tě unudit zbytečnými detaily. Spíš jsem s tebou chtěla mluvit o tom zítřejším obědě."

„Nechceš to zrušit, že ne?" vyhrkl jsem dřív, než jsem stihl zapojit mozek. Rád bych si myslel, že je kvůli mému plánu, ale popravdě jsem jen nechtěl strávit den bez ní.

„Rozhodně ne. Jen jsem si uvědomila, že jsme se nedomluvili, kde se sejdeme."

„To je vlastně pravda. Tak co takhle v Emeril's Demonico?"

„Myslela jsem, že se v New Orleans nevyznáš."

„Nevyznám, ale vědět, kde je tu nejlepší restaurace je základ."

„Dobře. Co ještě víš?"

„Hlavně vím, kde jsou tu bary. Ostatně to není nic těžkého vzhledem k tomu, že jsou na každém rohu. Pak vím, kde nakoupit normální oblečení... i když pochybuji, že bych byl schopen ten obchůdek najít podruhé. A díky tobě vím i kde je obchod s hudebninami a kavárna s nejlepším brownies na světě."

„Zapomněls na klub a hřbitov."

„To asi proto, že jsem na ta místa chtěl zapomenout."

„Tak promiň, řekni, jak bych ti to mohla vynahradit."

„Možná bys mohla na chvíli odložit tu svoji tajemnost a říct mi něco o sobě." Snažil jsem se zjistit nějaké informace, když mi zase začal fungovat mozek.

„Nejsem tajemná, jen není o čem mluvit. Všechno jsem ti už řekla."

„To si nemyslím, je toho na tobě mnohem víc."

„Mýlíš se, jsem jen obyčejná holka, do které si náhodou narazil."

„Na tobě není nic obyčejného." To fakt...? Proč proboha používám, takové klišé?

„Podle mě se mýlíš."

„Ne, v tomhle ne."

„Já... už musím jít." Najednou se její hlas změnil, byla celá nervózní. Nebyl jsem si jistý, jestli to je kvůli mému vyptávání nebo se něco stalo.