Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 4

„Aspoň už vím, proč jsou z tebe cítit upíři na hony daleko."

„Haha, moc vtipné."

„No co? Nepamatuju si, že by se někdy přátelil nějaký upír s vlkodlakem a ty jsi s jednou upírkou dokonce spal a máš s ní malýho upírka."

„Není to upírek, je to spíš hybrid."

„Něco jako upíří vlkodlak?"„V podstatě ano, ale zní to fakt příšerně."

„Upřímně, tvoje situace je šílená. Nebojíš se, že tvůj otec přijde na pravý důvod, proč si odešel a zbaví tě tesáků?"

„Vlastně ne, ono je tu ještě něco, co jsem ti neřekl." Byl to risk, ale věřil jsem Jackovi, a jelikož mě ještě neoznačil za zrádce svého druhu nebo něco takového, řekl jsem si, že mu mohu říct i zbytek.

„Máš další dítě se zombie?"

„Ne, ale mám bratra."

„Lydia se nechala přeoperovat na kluka?" neudržel jsem a vyprskl smíchy. Představa Lydie jako chlapa byla fakt ironická, vzhledem k tomu, jak moc milovala módu a šminky.¨

„To fakt ne," vydoloval jsem ze sebe, zatímco jsem se pomalu uklidňoval.

„Můj táta má syna, který je také synem Eleniny matky," asi jsem měl počkat, až se napije, jelikož mu zaskočilo sotva jsem to dořekl.

„Nejen, že jsi spal s upírkou, ale tys spal se sestrou svého bratra? Uvědomuješ si, jak úchylně to zní?"

„Překvapivě uvědomuji, ale neměl jsem o Klausovi ani ponětí a táta vlastně taky ne. Elenina matka mu zatajila, že má nějakého syna."

„Kámo, tohle je šílenější, než jsem si myslel. Už tak je šílené, že jsi spal s upírkou a máš s ní dítě stejně jako tvůj otec, ale tenhle příbuzenský vztah nevztah? To je už vážně moc. Jak je možné, že se to neprovalilo?"

„Nemám páru. Ale každopádně víš, proč by mi můj otec tesáky nesebral. Prostě jsem jen nemohl být v Elenině a Christopherově blízkosti."

„Chtěl bych říct, že tě chápu a teoreticky opravdu ano, ale vážně si neumím přestavit, co teď prožíváš. Takhle zamotaný vztahy by snad nikdo ani nedokázal vymyslet a tys to prožil."

„Prožil, ale byl bych radši, kdyby to byl jen nějaký pitomoučký příběh, co čtou lidé."

„Jako ta blbost o třpytících se vlkodlacích a obřích upírech?"

„Co?"

„To radši neřeš. Už tak to máš dost těžké, nemusíš ještě poslouchat o lidských výmyslech, které naprosto podkopávají naši inteligenci."

„Dobře, nechci to vědět. Ale co ty, necháš mě tu chvíli nebo mě pošleš prvním povozem tažením vlkodlaky pryč?"

„No... ta myšlenka zní sice dobře, ale pochybuji, že by se Erika a kluci nechali dobrovolně zapřáhnout do povozu. Nejspíš to tu budu s tebou muset nějakou chvilku vydržet," opravdu mi spadl kámen ze srdce. Trochu jsem se děsil, že přijdu o jednoho z mála opravdových kamarádů, které znám a budu muset bloudit sám po Aljašce, dokud mě nesežere nějaký místní Yetti.

„A nezpůsobí ti to nějaké problémy se smečkou?"

„Jsem jejich alfa."„Jacksone, já jsem viděl, jak s tebou mluvili. Nerespektují tě, rozhodně ne tak, jak by měli. Co se děje?"

„Je to trochu složité."

„Složitější než můj život?"

„Tvoji situaci vážně nepřekonám."

„Tak mluv," pobídl jsem ho a nalil si alkohol, který jsem konečně identifikoval jako pivo, i když s trochu nezvyklou příchutí.

„Víš, že tohle ve skutečnosti není moje smečka, že pořád spadáme pod mého tátu, který je skutečná alfa. Já jsem jen něco jako jeho pobočník."

„Vím. Ale všichni s tebou odešli dobrovolně. Nechtěli, aby je řídil tvůj otec, chtěli, abys byl jejich alfou ty, jejich kamarád."

„To je právě ten problém, chtěli. Sice je tohle jenom malá část smečky, ale původně jsem tu nebyl jen já, Scott, Liam, Theo, Boyd a Erika. Byli tu i Alex, Ali a Thalia. Jenže zmizeli v lesích a my jsme je nedokázali najít. Právě proto začínají trochu zpochybňovat moje vedení. Jsou naštvaní a smutní. Ztratili své blízké a já je chápu, byly to i moji blízcí. Jenže jsem nedokázal zjistit, co se jim stalo, jestli jsou živí nebo mrtví. A oni potřebují někoho, na koho by mohli ten vztek a smutek přesunout."

„Myslíš si, že je nějaké naděje, že jsou živí?"

„Skoro nulová. Ale i kdyby nebyly, chci zjistit, co se jim stalo. Nevěřím, že by jen tak odešli. Nehledě na to, že by neměli kam. Jenže jsme prohledali snad celou Aljašku a nikde po nich není ani stopa."

„To přece není možné."

„Je to celé nějaké divné. Hledali jsme je několik týdnů, ale nenarazili jsme na nic, co by dokazovalo, že se na Aljašce vůbec kdy vyskytovali."

„To zní, jako kdyby za sebou někdo zametal stopy."

„I kdyby zametal, jsme jejich smečka a já jsem jejich alfa. Měli bychom je být schopni najít."

„To dělala Erika, když mě potkala, že? Hledala je."

„Jo, vlastně hledala hlavně Alexe, svého přítele."

„A místo něj našla mě, docela chápu její zklamání."

„Erika byla vždycky trošku ostrá, ale poté co zmizel Alex je to ještě horší. Ale na rozdíl od nás to nevzdala. Nepřestala hledat."

„Od kdy ty něco vzdáváš?"

„Chci vědět, co se stalo, ale nevím, co bych mohl ještě udělat."

„Tohle není ten Jack, kterého znám. Můj kamarád Jack by kvůli svým přátelům, členům své smečky, pobíhal po Aljašce do vyčerpání."

„Něco podobného mi řekl i Theo, ale i on nakonec vzdal hledání své sestry," pronesl skleslým tónem.

„Ona to není jen Theova sestra, co?"

„Ne, Thalia je i moje... já nevím co. Než zmizela, tak jsme spolu párkrát spali. Měli jsme hodně volný vztah, ale když zmizela... došlo mi, že ji asi... miluju."

„Casanova Jackson se nám konečně zamiloval, o důvod víc, proč ji musíme najít."

„Já ji hledal, ale je to marné."

„Vzdal si to. A takového tě neznám. Jestli ji miluješ, musíš se ji vydat znovu hledat. Dokud nebudeš vědět, co se s ní stalo, nedá ti to spát a tvoje smečka tě nebude respektovat."

„Asi máš pravdu."

„Určitě mám pravdu. A já ti pomůžu. Aspoň zapomenu na Elenu."

„Takže to děláš kvůli mně nebo sobě?"

„A záleží na tom?"

„Vlastně ani ne. Tak dobře, zítra to tu projdeme, ale smečce ani muk."

„Pochybuji, že by se někdo z nich zrovna hrnul do rozhovoru se mnou."

„To je fakt. Tak pojď, ukážu ti, kde se můžeš ubytovat. Pokud se teda nechceš večer stočit do klubíčka před vchod a hlídat jako hodný pejsek."

„Já tu Eriku přerazím," zamumlal jsem a následoval Jacka z obýváku po schodech nahoru.