Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 20

Těžko uvěřit, že před měsícem mezi vlkodlaky a čarodějkami zuřila válka. Že unesli část Jackovi smečky a snažily se ji celou vymýtit. Minulý úplněk jsme bojovali o holé životy a teď se tu v klidu procházím při měsíčku s nejúžasnější dívkou v New Orleans a snažím se nevýt štěstím.

Možná to nakonec mělo všechno nějaký důvod. Možná to vše směřovalo k tomu, abych pomohl příteli a k tomuhle okamžiku. Možná, jenom možná, má přeci jen všechno na světě svůj důvod. Možná mám konečně šanci na štěstí a na lásku.

„O čem přemýšlíš?" vytrhla mně Davina ze zadumání.

„O úplňku," usmál jsem se.

„Proč o něm?"

„Nějak mám pocit, že za všechno může úplněk, minimálně za nás dva."

„Nezačali jsme spolu chodit o úplňku, to jsme měli trochu moc starostí s naším přežitím."

„Dobře, ale nějak si to s ním budu vždycky spojovat."

„Stejně jako můj šílený coven, který se vás snažil vyvraždit, milé," kysele se usmála.

„Já měl spíš na mysli to, jak mi jedna odvážná čarodějka zachránila zadek, i když jí to málem stálo život."

„Spíš jsem jen napravovala chyby."

„Udělala jsi toho mnohem víc a ty to moc dobře víš."

„Dobře, nebudu se hádat. Jak ti vůbec je?"

„Ptáš se kvůli úplňku? Neproměnil jsem se včera, umím se ovládat."

„Já vím, ale před měsícem si ztratil hodně energie a já... mám o tebe strach."

„Nemusíš se o mě bát, mám energie dost. Vlastně bych se jí potřeboval zbavit."

„Chceš hodit tenisák?"

„Vážně vtipný," zamumlal jsem a přitáhl si ji k sobě, ale než jsem ji stihl políbit, začal mi zvonit telefon.

„Co zase chce?" zamumlal jsem, když jsem na display viděl Jacksonovo jméno.

„No?" prohodil jsem, ne zrovna příjemným tónem.

„Isaacu musíte s Davinou přijít domů. Thalia... ona... nevím, co se to s ní děje, ale vypadá to, jako to kouzlo, které potlačuje její vlčí část... já... je v hrozných křečích. Musíte přijít... Davina... musí jí pomoct, prosím."

„Hned jsem tam," zamumlal jsem a položil telefon.

„Musíme jít," řekl jsem Davině, popadl ji za ruku a rozběhl se s ní k domu.

„Isaacu... co se děje?" ptala se za běhu.

„Thalia, něco je špatně, svíjí se bolestí."

„To ne," hlesla.

Zbytek cesty už jsme nepromluvili, jen běželi. Snažil jsem se dostat do domu co nejdříve a Davina taky, ale nebyla tak rychlá jako já. Přesto běžela ze všech sil a vždycky když jsem se ohlédl, viděl jsem děs v jejích očích. S Thalií bylo něco opravdu hodně špatně.

„Dobrý?" zeptal jsem se, když jsme doběhly k domu a Davina se vydýchávala opřená o kolena.

„Jo, musíme jít," řekla, a aniž by počkala, vlétla bez dechu do domu.

Následoval jsem ji do Jacksonova pokoje, kde byl kromě něj a Thalie i Jack s Hayley. Davina si okamžitě klekla k Thalii a začala mumlat nějaké kouzlo, pravděpodobně to samé jako před měsícem.