Secrets of Lonely Wolf

Kapitola 13

 „Ne, ne a zase ne!" rozčiloval se Jack.

„Už jsem to řekl několikrát a nebudu to znova opakovat!"

„Ale Jacku, tohle je perfektní příležitost. Lepší šanci proniknout mezi čarodějky nedostaneme." Obhajoval jsem svůj plán, jako už tolikrát před tím. Posledních čtrnáct dní jsem se snažil přemluvit Jacka, aby kývnul na můj návrh. Ale bylo mi jasné, že už o tom alespoň uvažuje, jelikož upustil od svého rozhodnutí poslat mě domů. Ikdyž Hayley tvrdila, že už odjet nemůžu, Jack mi tím pořád vyhrožoval. Tak to, že přestal bylo dobré znamení.

„Perfektní příležitost, jak se nechat zabít!" protestoval Jack.

„Tati, mohl bys o tom aspoň popřemýšlet?" ptal se Jackson.

„Podle mě to není, zas až tak špatný nápad."

„Sakra!" zaklel Jack a praštil pěstí do zdi, kde po jeho úderu zůstala díra.

Na chvíli se rozhostilo ticho. Jediný slyšitelný zvuk v místnosti, bylo Jackovo rozčílené supění či vrčení, když popocházel po místnosti a mnul si ruku. Jackson nervózně přešlapoval na místě a chvílemi na mě pokukoval, zatím co Hayley tiše seděla za stolem a vypadala velmi zamyšleně. Nikdo jiný v Jackově pracovně nebyl. Ale byl jsem si naprosto jistý, že všichni poslouchali.

Po delší chvíli ticha se Hayley zvedla a šla směrem k Jackovi, který ještě pořád rozčileně přecházel před krbem sem a tam. Chytla ho za loket, naklonila se k němu a něco mu šeptala do ucha. Já i Jackson jsme marně natahovali uši, abychom něco zaslechli. No nepodařilo se. Kouknul jsem na Jacksona, pokynul mi, abych šel k němu.

„Vypadá to slibně, kamaráde," zašeptal.

„Myslíš?"

„Hmm," zamručel. Víc říct nestihnul, protože se ozval Jack.

„Isaacu,"

„Ano?"

„Hayley si myslí, že bych měl souhlasit s tvým návrhem."

„A co ty?" zvědavě jsem povytáhl obočí a přitom těkal očima mezi ním a Hayley. Nakonec si Jack nahlas oddychnul a kývnul na souhlas.

„Skvěle, prostě skvěle," radoval se Jackson.

„Jsem si jistý, že nebudeš litovat, tati. Isaac to s holkama opravdu umí!" přesvědčoval svého otce a přitom mě pomalu tlačil ke dveřím.

„Přestaň!" zvýšil Jack hlas směrem k Jacksonovi.

„Ještě jsem neskončil."

„Isaacu, ty tu ještě zůstaň. Jacksone, ty můžeš jít." řekl a pokynul směrem ke dveřím. Jackson už už chtěl protestovat, ale Jack ho nepustil ke slovu.

„Běž," zamračil se na něj.

„Hned!" zdůraznil.

Musím se přiznat, měl jsem pořádný knedlík v krku, když jsem tam zůstal sám bez Jacksona. Jediné co mě trochu uklidňovalo, byla Hayleyina přítomnost. Naštěstí nebylo čeho se bát. Jack, jakoby se v něm přecvakl nějaký knoflík, úplně obrátil. Najednou byl v naprostém klidu. Vážně nechápu, jak to ten chlap dělá. S naprostým klidem mi pokynul, ať vezmu místo v jednom z křesel napravo od krbu.

„Takže, proč jsem ještě tady?" zeptal jsem se.

„Jestli do toho půjdeme, tak to musíme pořádně promyslet!" řekla Hayley a sedla si do druhého křesla vedle mě. Jack stál opřený o parapet přímo naproti nám.