StarGate:Atlantida - Dva životy - DOKONČENO

16. Nástrahy dospělosti

Kapitola mapuje díl:

4x15 –Vyděděnec

Připomíná díl:

1x06 – Konec dětství

Shrnutí kapitoly:

Mia bojuje každý den, ne jen o život a důvěru okolí, ale i o to, aby nezačala nenávidět svoje lidi za to, že ohrožují galaxii Pegas ve vlastní prospěch. Hledá útěchu v návštěvách na planetě dětí, kde se přátelí s nejstarším mužem Kerasem, který ji požádá o pomoc s přístrojem, který chrání jeho lidi, což jí otevře další kus cesty ke zjištění, proč se v Pegasu objevila. Jenže další část pravdy je daleko zdrcující, než si Mia dokázala vůbec představit a postaví ji před nelehké rozhodování.

***

Po misi Harmony jsem přestala vyhýbat podplukovníkovi, přestože jsem se v jeho přítomnosti cítila nepříjemně a nejistě, protože u něho jsem si totiž ničím nebyla jistá.

Přesto jsem to nechala být a snažila se přistupovat k tomu všemu s nadhledem, protože už dávno jsem nebyla malá holka nebo poblázněná puberťačka, co si z jednoho, vlastně tří, polibků vybájí celý společný život.

Jen opravdu v malém koutku duše jsem byla ráda za misi s Harmony. Dala nám třem docela zabrat, ale zároveň ukázala skryté stránky našich osobností.

Já si při pohledu na Harmony uvědomila, že jsem se chovala dětinsky a kopala kolem sebe naprosto zbytečně.

Rodney oproti tomu se ještě víc zatvrzel v tom, že děti do jeho života neptaří a on nikdy nic takového nechce mít. Přehlédl přitom fakt, že v jeho životě už dítě je, dcera jeho sestry, o které vůbec nemluvil a když už, tak stylem, že to byla chyba.

Bála jsem se však, že takové uvědomění došlo jenom mně a jemu, ale kupodivu to hnulo i s podplukovníkovým svědomím, protože trochu polevil v ostražitosti, vyčítal si to moje rameno, které jsem měla pořád v závěsu, téměř bez bolesti, pro jistotu však fixované, jak se vyjádřila Jennifer. Dokonce mi i zakázala cvičit. Ranní procházky mi ale zakázat nemohla.

Od incidentu s ionosférickou bouří jsem se raději zdržovala jen v okolí centrální věže a měla přitom dva společníky. Teylu, která chtěla mít nějaký pohyb a podplukovníka, který... prostě mě zase hlídal.

Naše společné a velmi nárazovité procházky probíhaly v tichosti. Bylo to trochu hloupé, ale oba jsme schválně přehlíželi fakt, kdy jsme se zase políbili a ve vzduchu tak vysely další nevyřčené otázky, atmosféra díky tomu houstla. Oba jsme však byli natolik hrdí, že jsme je k úlevě toho druhého nechali být a nechali tak situaci více napnutou.

Jak však plynul čas, začala jsem si uvědomovat, že podplukovník se mnou netráví čas jenom proto, aby mě hlídal nebo z výčitek svědomí. Theresa měla pravdu, ve všem, držel se mě, aby získal důvěru a já mu tak vyzradila své tajemství, ale to se spletl. Navzájem jsme zůstali k sobě ostražití a nedobytní jako pevnost, až nás to přestalo bavit a raději jsme nechali těch her a vrátili se ke svým běžným věcem.

***

Prošla jsem bránou a nadšeně se nadechla čerstvého vzduchu, který ze mě vzápětí vyrazily děti, jejichž objetí mě příjemně zahřálo u srdce.