Viděl jsem chlapce,
se svým stínem si povídat.
Mluvil o své lásce,
přitom nepřestával se usmívat.
Zeptal jsem se ho,
proč se svým stínem mluví.
Prý lidí je na světě mnoho,
ale nikdo jako stín mu nerozumí.
Stíny, že umí naslouchat
a i když ubíjí dotěrností,
každý by měl stín svůj milovat,
už jen proto, že jsou naší součástí.
