Srna lesem běží,
stromům vyhýbá se s těží.
Větve řežou ji do tváře,
prohrává v této špatné hře.
V tom výstřel ozve se v dálce
a srna ohlédne se krátce.
Oči plné hrůzy,
na líci lesknoucí se slzy.
Kroky myslivce jsou čím dál blíž,
Srna hledá v lese skrýš.
Běží co jí nohy stačí,
marně hledá bezpečí.
Druhý výstřel z pistole,
srna běží přes lány pole.
Vidí ptáky letět vzduchem,
přeje si být chvíli duchem.
Třetí výstřel ozve se jí za zády,
myslivec je skoro tady.
Sleduje její krvavé stopy,
a příležitosti se chopí.
Srně už došly síly,
Strach a bezmoc ji opustily.
Smířená se svým osudem,
při čtvrtém výstřelu padá na zem.
Vidí myslivcovy nohy jak se blíží,
jak na ni muž z výšky shlíží.
Pistoli tiskne srně mezi oči,
Ona do klubíčka se stočí.
Čeká, kdy ukončí to pátým výstřelem,
místo toho však ticho vládne lesem.
Srna leží, skoro nedýchá
myslivcova touha utichá.
Tiše si muž povzdychne
a srnu do náručí pozdvihne.
Zavírají se jí oči,
celý svět s ní se točí.
Nemá sílu bojovat,
nezbývá jí nic než doufat.
Myslivec k autu pospíchá,
srna skoro nedýchá.
Položí ji na sedadlo,
ticho autem zavládlo.
Přikryl srnu dekou
a na plyn šlápl s vervou.
Přes koruny stromů svítí slunce,
západ jeho už je v půlce.
Ptáci letí vzduchem
a srna už je pouhým duchem.
