Stojíš v místnosti,
plné lidských těl.
Majících rány,
jizvy z boje
a oči podlité krví.
Ty nic nevíš,
nemáš zdání
a plný pošetilosti,
usmíváš se na vraha.
Nikdo kromě tebe,
už nedýchá.
Stojíš proti vrahovi
a pošetile se usmíváš.
Sedáš si na zem
a ruce do košile otíráš.
On dělá to samé,
zamyšleně si pískáš.
Sedíš naproti zrcadlu,
naproti vrahovi.
A se svou chorou myslí,
jsi nepochopenosti
odsouzen.
