Kape voda z kohoutku,
po umyvadle stéká.
Jako slza ze smutku,
tak malá a přitom těžká.
Byt je ponořen do ticha,
jen kyvadlové hodiny stále bijí.
Na stole růže osychá,
prostupují mnou vlny nostalgií.
Žárovka bliká,
Svítila už příliš dlouho.
Plyn z krbu uniká,
nezajímá to však nikoho.
Škrtnutí sirek
a slabý úsměv na rtech.
Konec všech těch smutných chvilek,
po tolika proplakaných dnech.
