Až noc vystřídá den,
nechť vše se změní.
Jako lusknutí prstem,
smutek padne v zapomnění.
Ať je oheň studený,
jako kostka ledu.
Nechť prosvítají stěny
a začátek je v středu.
Při pádu se vznášejme,
nosme černou když jsme šťastni.
Po kávě oči zavírejme
a neprodávejme myšlenky vlastní.
Ať rodíme se mrtví,
s vědomostmi dospělého.
A umíráme živí,
s nevinností dítěte malého.
