The Musketeers ✔

* XX. Vesnice *

Jeli jsme po lesní cestě, krásně to tu vonělo a připadala jsem si klidná, zavřela jsem oči a užívala si poklidu když vtom do mě Athos dloubl a já sebou cukla a skoro spadla z koně. Hned jsem vyhrkla : "Co je, co se děje?!"

"Tady musíme odbočit.." řekl s úsměvem v tváři.

"Aha no ahm..promiň že jsem na tebe tak vyjela.. ale mám hrozný život, od té doby co jsem v Paříži se mě lidé pokouší zabít.. Kardinál, Milady de Winter, ten Alexand, pořád mě někdo unáší a zraňuje, já..já..." řekla jsem a sklopila hlavu.

"Anno, ty jsi přece dcera mušketýra, máš po něm talent a nenajde se jiná holka která by byla talentovaná v šermu a no ve všem. Ty jsi lepší než já, než Aramis. Sama ses vydala ke mě domů ikdyž v noci tě někdo může přepadnou.." řekl Athos.

"Přestaň nebo se rozpláču.." řekla jsem.

"Ano ale je to pravda.." řekl a pobídl mě ať zrychlím.

°°°

"Tady to je, moje rodná vesnice.." řekl Athos a podíval se na pergamen od Trévilla.

"Nedáme si přestávku, stmívá se,
nechceš si najít kde přespíme? " zeptala jsem se.

"Znám jedno místo.." řekl.

Dojeli jsme ke staré, trochu se rozpadající chatce.

"Co tohle?" zeptal se.

'' To je tvůj domov, tady ses narodil..'' zeptala jsem se a povytáhla obočí..

"Ne, tam ta zhořená vila je moje.." řekl.

"A tohle je koho?" zeptala jsem se.

"Jednoho chlapa který už umřel.." řekl.

"Aha.." řekla jsem nějak bez chuti.

°°°

Když jsme usínali, Athos se mě zeptal:

" Líbí se ti tady?''

Odvětila jsem:

"Není to jako v paláci ale stačí.."

Pak už nikdo nepromluvil ani slovo a já věřila že Athos usnul a tak jsem měla hlídku, ano vím jsme v domě ale nikdy nevíte. Uviděla jsem světlo z... pochodně, blížila se k nám, bylo blíž a blíž, vyndala jsem pistoli. Světlo bylo už u našeho domu, někdo otevřel dveře a... já ho kopla do břicha, zakňučel a svalil se k zemi. Potom jsem ho ještě trochu dobyla a pak upadl do bezvědomí. Ihned jsem vzbudila Athose.

"Anno!!" řekl.

"Co??" odvětila jsem.

"To... je starosta.." vyhrkl.

"Cože?!" řekla jsem a skoro omdlela.

"No ano a ... já fakt nevím co ti hrozí za zkopání starosty ale.." řekl s vážnou tváří.

"Musíme splnit úkol a odjet.." navrhla jsem.

"Plně souhlasím.." řekl Athos a po chvíli usnul.

°°°
Ráno jsem nebyla ve své kůži. Po nočním "boji" , kde jsem omylem zkopala starostu, jsem neměla chuť ani na jídlo.

"Už se probouzí, nechceš se omluvit?" řekl Athos.

"Jo, už jdu.." řekla jsem trochu zhnuseně.

"Co se...stalo.." koktal starosta.

"Amh, já jsem vás omylem zkopala , myslela jsem si že jste lupič.." řekla jsem.

"Dobře, a jen tak se zeptám co tady pohledáváte, Athosi, vykázal jsem tě pod hrozbou smrti co tady děláš?"

"My jen...no jsme tady na úkolu od krále , brzy odjedeme, nebojte se.."

"Tak ano, ale za tři dny odjedete jinak.." nedořekl a jen ukázal na Athose.

"Ano.." řekl Athos a dal oči v sloup.

°°°

"Takže tady máme místo činu , tady máme oběť.." říkal si Athos potichu ale bylo to dost slyšet.

Vtom něco zašustilo v křoví a já vytáhla kord. Šla jsem ke křoví, ihned po mě někdo vyjel. Šel horním sekem po hlavě,lehce se vyhla a vrazila mu kord do srdce, vykulil oči a spadl do listí.

"A tady máme osobu která je zato zodpovědná.." řekla jsem Athosovi a hned vyrazili na cestu zpět.

"Dobrá práce Anno, opravdu máš talent.." řekl Athos. Potom už jsme jeli bez dalších řečí

♪ Tak čauky mňauky u další kapotolky ♪