The Musketeers ✔

* XXXII. Hledání nových přátel.. *

Dojeli jsme s Athosem do kasáren a já šla podat hlášení o mé misi. Došla jsem ke kapitánovi , a hned se mě zeptal:

"Co jste zjistila?"

"Smrt královny,objednaný vrah, a to vše zakončeno neshodou, a otráveným pitím.." řekla jsem velmi stručně.

"Máte k tomuto vyjádření důkazy?" zeptal se vážně a opřel se o stůl.

"Ano,zde.." řeknu a předložila brašnu.

"Dobrá, můžete jít!" řekl.

Sešla jsem dolů po schodech a rovnou zamířila ke stolu. Nikoli kvůli jídlu, kvůli tomu že tam byl Athos s d'Artagnanem, no tak jo i trochu kvůli jídlu.

"Ahoj!" řekla jsem.

"Jaká byla mise?" vyhrkl d'Artagnan.

"Nic zvláštního.." vyjádřila jsem se.

"Nechceš se projít a potom trochu trénovat?" navrhl Athos a já návrh přijala.

Procházeli jsme se po Paříži a vůbec neřešili čas. Už se stmívalo a proto šel Athos už domů, doprovodila jsem ho a vracela se zpět do kasáren. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla trénovat a tak jsem se rozběhla. Vtom do mě vrazil divný muž a já se hned ošila:
"Jste slepý?"

"Nikoli, avšak vy mladá dámo by jste měla změnit váš tón!" řekl.

"A proč pak,jste snad nějaký kníže??" vyhrkla jsem.

"Ne, ale varuji vás změnte svůj tón, nebo to zle dopadne!" řekl a já to už nevydržela poslouchat ty jeho kecy a vyjela na něho kordem. Vyhl se, podrazil mi nohy,dal kord na hrdlo a s lehkostí řekl:

"Začátečnitská chyba. Nikdy nezačínejte v boji první. Jen rada.. "

Odešel. Zůstala jsem tam sama. Tedy já, pár lidí a bláto. Pomalu jsem se zvedla,a šla do kasáren.

°°°

"Anno,co se ti stalo??" řekl zděšeně d'Artagnan.

"Souboj.." odvětila jsem.

"S gardisty?" zeptal se Pothos, který asi dojel v mé nepřítomnosti.

"S neznámým člověkem.." řekla jsem.

"Výhra?" zeptal se Pothos.

"Prohra!!" odfrkla jsem. "Asi málo trénuji.. Kdo si chce se mnou dát souboj? Co ty Porthosi?"

"Budiž, ale počítej že prohraješ!" řekl a už tasil kord.

"Tak jdeme na to. " řekla jsem a téže tasím.

Vyjede horním sekem a já ho s lehkostí odrazím. Téže vyrazím na hlavu, ale vyhne se a v mé nepozornosti, mě vrazí pěst do břicha a já spadnu do sena. Hned se ošiju:

"Tohle není šerm!"

"Je,můj zvláštní.." řekl a rozesmál se. Vlepila jsem mu facku a řekla:

"Tohle je zase moje zvláštní facka.." řekla jsem a rozesmála. D'Artagnan se jen díval a raději se do naší šarvátky s Porthosem nepletl. Mezitím dojel Aramis a já mu vše popsala.

Kapitán mi řekl že mi sehnal soukromý pokoj a že se už nemusím dělit s Aramisem. Když jsem do něho došla, hodila jsem všechny věci na stůl a lehla si na postel. Nechtělo se mi vůbec spát a tak jsem ležela a jen se koukala do stropu. Pal ksem si ale řekla, že poznám svůj nový pokoj. Byl velký, dvě skříně, jedna postel a malý stoleček u postele se svíčkou.
Když jsem otevřela první skříň, bylo tam asi 15 pistolí, 10 dýk a 5 kordů. Nezmohla jsem se na jediné slovo a tak jenom stála s otevřenou pusou. Otevřela jsem druhou skříň a tam bylo hlavně oblečení a asi 3 znaky mušketýrů. Vzala jsem si jeden a dělala že jsem jeden z mušketýrů. Ten pocit byl krásný. Lehla jsem si do postele a usnula.

°°°

"Annooo!!" zařval kapitán a já jsem se rychle postavila, ikdyž jsem byla ještě pořád v říši snů.

"Ano, kapitáne! Co se děje?!" řekla jsem rozespale.

"Vypadá to, že jste se zde zabydlela. Už se i sama jmenujete mušketýrem, to jsem ještě neviděl.." řekl s údivem a já rychle znak sundala.

"Popravdě tu nejsem kvůli tobě, jdu jen pro pár věcí do skříně.." řekl úplně s klidem.

"To mě budete takhle budit vždy když sem půjdete pro něco do skříně??" zeptám se.

"Ano.." řekl a odejde s pár kordy. Rozhodla jsem už nebudu spát a tak jsem šla dolů se nasnídat. Sešla jsem a zamířila rovnou ke stolu. Nikdo kromě pár cizích mušketýrů tam nebyl. Sedla jsem si na okraj lavičky a sklopila klobouk aby nevěděli ,že jsem holka. Vzala kousek chleba a začala jíst. Jeden z cizích mušketýrů se mě zeptal:

"Ty jsi nový?"

"Ano.."řekla jsem stručně.

"Odkud pocházíš?" zeptal se.

"Z vesnice blízko Paříži.." řekla jsem.

"Jak se jmenuješ?"

"Ann..Annes" vymyslela jsem si jméno.

"Ty jsi z ušlechtilého rodu Annesi?" vyhrkl.

"Ne, a ty se jmenuješ?" řekla jsem. Tedy přiznám se můj změněný hlas byl jako když vyje vlk. Nechtějte ho slyšet.

"Artem." řekl.

"Aha.." zakousla jsem se do chleba.

"Nedáme souboj? Muž proti muži." navrhl.

"Spíš muž proti ženě.." zašeptala jsem si pro sebe.

"Raději ne.." odvětila jsem.

"Annesi, jsi mušketýr, ten se do soubojů jen hrne.." řekl a tasil. Nezbývalo mi nic jiného než příjmout. Vzala jsem si proto šátek přes nos aby neviděl mou tvář. Ano skrývám se jak to jde.

Tasím. Vyjede sekem na holeň avšak mine. Podrazím mu nohy,ale zvrávorá se. Asi je už profesionál. Vyjela jsem na hlavu ,ale můj sek odrazí. A dá mi kord pod hrdlo a tím pádem to prohraji.

"Dobrý souboj, musím jít za kapitánem, ale někdy si to můžem zopakovat" řekl.

"Ano,tak někdy Artemi.." řekla jsem.

"Jojo, Annesi" řekl a odešel.

"Annesi?" zvolal přijíždějící Athos.

"Neřeš.." řekla jsem nevrle.

"Seznamuješ se?" zeptal se Porthos.

"Řekněme že ano.." vyhrkla jsem.

"Jak se ti líbí tvůj nový pokoj??" zeptal se Aramis.

"Je dobrý, avšak má své nevýhody.." řekla jsem.

"Všechny prosím o pozornost!!" zvolal kapitán ze shora.

"Co to bude? Nezpůsobyla si něco Anno??" řekl otrávěně Porthos.

"No, co si o mě myslíš?!" vyhrkla jsem.

"Zítra je turnaj.." řekl a my bez slova šli spát.