The Musketeers ✔

* XVII. Útěk? Ne. SOUD!! *

"Tak jak utečeme?" zašeptal Portos.

''Víte že si zničíme čest!?" řekl Athos.

"Athosi, já teda raději přežiju a ztratím čest než aby jsem byla souzena za blbou chybu!!" řekla jsem.

"A jak to tedy chceš provést?" zeptal se Aramis.

"No takhle... každý den večer se mění hlídky a ti co jsou tady přes noc se tady opijí, stačí aby si někdo položil láhev s pitím blízko našeho vězení a hotovo!" řekla jsem.

"Nějak to nechápu.." řekl Portos.

"Co..na..tom..nechápeš?!" řekla jsem.

"Nechcete počkat na soud a pak utéct ??" navrhl Aramis.

"Nu dobrá.. "odsekla jsem.

° Ráno °

"Pojďte jdete na soud!!" zařval chlap a všechny nás svázal.

"První jde Athos!" řekl soudce a jmenovaný se postavil.

"Byl jsi svědkem toho souboje?" zeptal se soudce.

"Hm...ano ale chtěl jsem jim to rozmluvit.." řekl Athos.

"Neschledávám vás vinným a proto vás odsuzuji jen na tři dny ve vězení. Máte něco proti?" řekl soudce.

"Ne, pane nemám nic proti.." řekl Athos a sedl si na židli.

"Portos!" zvolal soudce. Portos neměl ani trest byl volný ale i tak si sedl na židli ale ne na obžalovaných.

"Aramis!" řekl soudce. Aramis byl odsouzen k třem dnům bez znaku mušketýra. Ale byl volný. Tréville ho stejně nechal v kasárnách mušketýrů.

"D'Artagnan!" řekl soudce. D'Artagnan měl stejný trest jako Athos, neboli tři dny vězení. A pak jsem přišla na řadu já.

"Anna!" řekl soudce.

Zvedla jsem se a stoupla si před soudce.

"Anno, vy jste byla svědkem souboje?" zeptal se.

"Ne, já jsem byla účastníkem." řekla jsem.

"Hm.. aha a proto vás shledávám vinnou a odsuzuji k trestu smrti. Zítra za týden za svítání budete popravena.." řekl a odešel.

"Co...cože!!" řekla jsem.

Dovedli mě do vězení ale tam jsem byla sama.

Velmi jsem se nudila s mušketýry byla alespoň sranda.. Přes chodbu jsem měla Athose,ale nechtěla jsem ho rušit, spal. Po chvilce koukání se na něj jsem taky usnula.

Měla jsem sen. No velmi divný sen, byla jsem tam já a mušketýři a já viděla jaké by to bylo kdyby nebyli mušketýři. Všude smetí no prostě hnus. Ale to už mě probudil hluk do ucha:

"Vstááávat, jdeš domů, král se za tebe přimluvil.." zařval někdo a já jsem ho kopla.

"Au.." řekl muž,poznala jsem že to je Portos.

"Promiň.." řekla jsem rozespalým hlasem.

"D...dobrý.." řekl a pomohl mi vstát.

"Dík.." odvětila jsem a objala ho.

"Aramisi ty máš znak mušketýra, nemáš ho mít sundaný??" zeptala jsem se.

"Ne,král nám odpustil trest, jen pokud dnes večer příjdeš na slavnost.." řekl.

"Na jakou slavnost??" zeptal se Athos a Aramis mu něco pošeptal. Nic neřekl, jen se usmál.

"Co mi tajíte?" zeptala jsem se.

"Nic ti netajíme...vůbec nic ti netajíme.."řekl d'Artagnan.

"Ach.." oddychla jsem si, vzala si opasek a odcházela. Došli jsme do kasáren mušketýrů a já se šla umýt. Potom jsem vlezla do pokoje kde jsem spala s Aramisem a na mojí posteli ležel zavázaný pergamen. Otevřela jsem ho a četla:

Žádná slavnost v paláci se nekoná. A král nechce aby jsi k němu přišla. To já se za tebe přimluvil u krále ale Aramis, Athos, Portos a d'Artagnan pro tebe mají překvapení. Přijď kolem desáté hodiny na místo kde se konal turnaj. Tam na tebe čeká překvapení.

"Co to je?!" řekla jsem si.

Stmívalo se a když bylo kolem půl na deset, vzala jsem si koně a vyrazila. Cesta mi trvala krátce. Sesedla jsem z koně, a dívala jestli tam někdo není. Vtom jsem uslyšela šramot. Vzala jsem si pochodeň a zapálila ji. Ale když vtom někdo vystřelil šíp a na ní mokrá rukavice. Ano vyznívá to divně ale je to tak. Uhasilo mi to pochodeň a já se objevila v černočerné tmě. Někdo byl za mnou, v neskutečné rychlosti mi hodil kus látky přes oči a hodil na zem, pak mě vzal a někam vedl.

Ano přátelé překonala jsem se, mám 651 slov. Tak čauky mňauky u další kapitolky.