The Musketeers ✔

* XXXI. Návrat k minulosti *

"Vstávat!!" zařval Porthos a já spadla z postele.

"Doprčic! Co se děje? Hoří?!" zanadávala jsem si a pomalu vstala.

"Chce tě vidět Tréville kvůli Alesandrovi.." řekl.

"A o co jde?" zeptala jsem se.

"Netuším.. jak ses vyspala?" zeptal se.

"Dobře, počkat neusnula jsem včera na lavičce?" řekla jsem.

"No to jo, musel jsem do postele donést.." řekl.

"Ah, no já raději půjdu.." řekla jsem. A když jsem došla ke kapitánovi a vešla dovnitř, nikdo tam nebyl. Nemohla jsem neodolat nutkání podívat se do spisů mušketýrů. Je tam úplně každý mušketýr který kdy sloužil Paříži. Našla jsem si otce . Prostě všechny, i Alexandra. On byl mušketýrem? Užívala jsem si toho , když do kanceláře vešel Tréville. Ničeho jsem si nevšimla a tak to zkoumala dál.

"Anno de Flories, co se v tom hrabete, máte na to povolení? NE!! Jistěže ne!" zařval a já polekáním cukla.

"Ahm, promiňte..já jsem..no..ahm.." nedopověděla jsem.

"..Hrabala se ve věcech do kterých vám nic není..to jste se pokusila vyjádřit, nemám-li pravdu?" řekl zvýšeným toném.

"Ano.." řekla jsem.

"Teď k jiným věcem.. včera jak zde byl Alesandr..co po vás chtěl?" zeptal se.

"Abych někoho zabila..ale neřekl koho..." odvětila jsem.

"Aha, bylo by velmi dobré, kdyby jste zjistila koho..tady je místo kde bydlí..cokoliv co najdete nám pomůže..." řekl a když jsem si papírek s adresou vzala, tak jsem odešla. Já tedy věděla kde bydlí ale po té příhodě s jedem si to moc nevybavuji..

Osedlávala si koně ale Athos mě zastavil.

"Kam jedeš?" zeptal se.

Ukázala papírek a hned pochopil.

°°°
Když jsem dorazila k danému místu nejraději bych obrátila koně a vrátila se zpět, ale mise je mise.

Je tu poněkud pusto. Pomalu vejdu dovnitř s nabitou pistolí v ruce. Jdu a prohlížím si jakýkoliv detail který vidím. Vejdu do poněkud velké místnosti a uvidím na stole pergamen. Rozdělám ho a zjistím že to je nějaká kupní smlouva, schovám ji do brašny a jdu dál. Dojdu do místnosti kde je jen stůl s rozlitým vínem a na zemi leží pět mužů. Dojdu blíž a čichnu k jednomu poháru.

"Jed.." zašeptala jsem.

U jednoho z mužů si všimnu pergamenu svírající v ruce. Vezmu ho, rozvážu a začnu číst:

"Zabijte ho, nebo uvidíte!!" Alesandr.

Kdo, koho, co?
Pergamen jsem taky sbalila a šla dál. Došla jsem do knihovny a hledala něco užitečné, vtom za mnou někdo nabil pistoli. Přestala jsem se přehrabovat v knihách a jen stála. Po chvíli přemýšlení, jsem zvedla ruky nahoru. Šlo poznat jak se ke mě osoba blíží. V nečekanou chvíli jsem vytáhla pistoli a rychle se otočila a namířila na něho pistoli.

"Athosi?" řekla jsem.

"Ahm, tedy já myslel že jsi.." nedořekl.

"...nepřítel, jak bych mohla být nepřítel, když je mi vidět cop z klobouku.." řeknu nechápavě.

"Tedy, Tréville řekl že ti mám jít pomoct.." vyhrkl. "Takže, co jsi zjistila?"

"Asi vím koho a kdo chtěl zabít, takže se vracíme zpět.." řekla jsem a Athos s udiveným výrazem přikývl.

Vyšli jsme ven a čekalo tam na nás milé překvapení.

"Ale, ale..kohopak to tu máme? " řekl Alesandr a vedle něho po obou stranách asi 20 vojáků s nabitými pistolemi, namířenými na nás.

"Vím, že chceš zabít královnu!! Mám pro to důkazy!! A až tě dovedu králi, skončíš na šibenici!!" řekla jsem odhodlaně, ale Athos netušíc o co se jedná.

"Tak tady se nám někdo hrabal kde nemá.."řekl Alesandr a všichni vojáci vyrazili.

"Jdeme na to?" zeptala jsem se Athose, jen přikývl.

Boj byl velmi krátký. Prostě pár seknutí, bodnutí a konec. Ale pak tam byl ješte Alesandr.

"Ah, takže to všechno zbylo na mě.." oddychl si.

Vyjel horním sekem ale já se vyhnula. Tentokrát šlo poznat že ho něco trápí. Bojoval, ale divně. Po chvíli nasedl na koně a zdrhl. Tedy je divné že nepřítel jako on, uteče. Ale je to alespoň lepší. A jeli zpět do kasáren, říct co jsem zjistila.