The Musketeers ✔

* XXXIV. Turnaj číslo 2 *

"Vyspaná a nachystáná na turnaj?" zeptal se Aramis, když jsem scházela dolů po schodech.

"Ano" zasmála jsem se a zakousla se do chleba.

"Takže turnaj začíná zde. Uděláte skupiny. Nejvíce pět lidí a musíte v okolí lesa i pomocí mapy, kterou budete hledat, musíte najít zlatý kord. Ano, vím není to nějaká mise, ale podle krále to procvičí smysly.. Pokuste se nezabít navzájem.." řekl kapitán a hned se z úsměvem otočím ke klukům.

"Můžu?" řekla jsem s úsměvem."Tedy ehm..mohu se přidat k Vám do skupiny?"

"Celkem je nám to jedno, tenhle turnaj je trochu otrava a nikdy ho nevyhrajeme, ale pojď. " řekl Athos a vyrazili jsme.

V lese

"Mám mapu!" zakřičela jsem a mávala v ruce s papírem.

Porthos mi ho vytrhl a já se mu pokusila vrazit pěst, ale trefila jsem se do d'Artagnana.

"Promiň.." řekla jsem a viděla jak se chystá mi taky jednu vrazit, ale zarazil se.

"Co je?" zašeptala jsem.

"Vlk.." odvětí.

"Vlk?!" řekla jsem zděšeně.

"Jo vlk, tady se hlavně potýkají.." řekl Porthos a už nabíjí pistoli.

Oddychla jsem si a vyšla k potůčku.

"Anno, co děláš?!" vyhrkl Athos.

"Jdu se napít.." řekla jsem a udělala z ruky misku a napila se. Vtom se po mě někdo vrhl. Byl to..vlk. Porthos bez váhání vystřelil. Přesná střela do srdce vlka.

Se šťestím mě nezranil a my pokračovali dál. Asi po půl hodině jsem zahlédla něco blýskajícího. Zlatý kord.

"Hele!!" křikla jsem a ukázala na něj prstem.

"Je to nějak moc lehlé.." zaváhal Athos.

"Děláš z komára velblouda.. " řekla jsem a protočila oči.

"Nedělám!!" ohranil se.

"Tak já jdu.. Klidně zde zůstaňte, pokud se bojíte.." odvětila jsem.

"My se nebojíme!!" řekl Aramis, ale to já už kráčela pro zlatý kord. Dupla jsem na větvičku a v tu chvíli kolem mě proletěl šíp. Otočila jsem se na kluky, protože jsem myslela, že to udělali oni. Ale jen se na mě podívali a nic víc. Popošla jsem dál, další šíp. Už jsem to nevydržela a vyběhla vstříc nebezpečí. Vytrhla kord z kmenu stromu a utíkala zpět ke klukům. Ale postavil se přede mě divný maskovaný muž. Aha ne, to je jen mušketýr Artem, pošpiněný bahnem.

"Dej mi ten kord!" řekl.

"Nikdy!" odvětila jsem. Ano tento turnaj je trochu jako by se mušketýři prali o hračku, ale když víte jaký je král. Ani vás to neděsí.

"Annesi?" zeptal se Artem.

"No co?" řekla jsem, porazila mu nohy a utíkala s kordem ke klukům, ale zakopla jsem o kámen a spadla. Pomalu jsem se zvedala, a v tu chvíli zjistila, že nemám klobouk. Otočila jsem se k Artemovi a on se na mě jen zdešeně díval jako by viděl stvůru.. nebo holku..

"Annesi, ty si holka? To je blbost.. Já bojoval s holkou.. No fuj.." mluvil si pro sebe Artem a namířil na mě pistoli.

"Artemi, co to děláš?!" vyhrkla jsem zděšením.

"V kasárnách mušketýrů se nebude potulovat holka!" zakřičel.

"Nech toho Artemi, dej to dolů!!" houkl z dálky Athos.

"Oni se tě ještě zastávají.." křikl Artem.

"Nebuď blbec Artemi, odlož zbraň a já prostě.." nedořekla jsem.

"Neříkej mi co mám a nemám dělat!!" řekl Artem a namířil pistoli tak , že kdyby vystřelil zabil by Athose jednou ranou.

"Nedovolím ti aby si někoho zranil!!" vykřikla jsem a když Artem vystřelil, vlezla jsem mu do dostřelu. Kulka mě zasáhla do boku. Ztrácela jsem vědomí, cítila hroznou bolest. Viděla jak Athos shodil Artema na zem a rychle si klekl vedle mě.

Poslední co uslyšela byl Porthosův hlas:

"Slyšíš mě? Neusínej! Anno, slyšíš?"

Pak už jsem měla jen černo před očima a upadla do bezvědomí.

Takže konečně jsem se dokopala zveřejnit kapitolu.

A ještě jedna věc 6.6 jsem měla NAROZENINY, jupí!!!