The Musketeers ✔

* XXXVI. Mušketýr Adrian *

"Anno?!" uslyšela jsem známý hlas, byl to Porthos.

"Porthosi?!" řekla jsem chvějícím se hlasem a viděla jeho siluetu jak sedí na židli.

"Neboj, vše bude v pořádku. Artem je pryč a tvoje zranění se rychle hojí. Do týdne budeš zase v kondici." řekl Porthos, ale já z jeho obličeje poznala že se něco děje.

"Co přede mnou tajíš??" zeptala jsem se.

"Nic.." vyhrkl.

Ale já věděla, že něco tají. Nevím co, ale musím se pokusit to zjistit.
Chtěla jsem se zvednou, ale zrak mě zklamal a já padla Porthosovi do náruče. Jen jsem tam ležela a čekala až se mi zrak zlepší.

Pomalu jsem se zvedla. Došla ke skříni a oblékla se. Klobouk, košile, kalhoty, pistole, kord.. Starý zvyk. A ještě dýka. Chtěla jsem otevřít dveře, ale Porthos tam byl dřív. Pomalu jsem vyšla ven a zjistila, že nemám boty. Neřešila to a vydala se ven podívat za ostatními. Seděli u stolu a snídali.

"Anno!!" zvolal radostně Aramis.

"Jak ti je?" zeptal se Athos.

"Dobře.." odvětila jsem.

"Nemusíš si brát zbraň, my tě ochráníme.." ozval se z dálky d'Artagnan.

"Jistota.." zamumlala jsem.

"Anno, ke mě do kanceláře!" zakřičel kapitán.

"No jo.." houkla jsem.

Vyšla jsem nahoru po schodech a když jsem klepala, někdo do mě vrazil.

"Hej, nemáš oči?!" křikla jsem a vytáhla dýku.

"Hou, klid. Schovej to, nechci problémy.." vyhrkl a sundal si kapuci. Hnědovlasý kluk asi kolem 20. Stál přede mnou a..no..děsil se mě.

"Adrian.." řekl ten kluk.

"Anna.." odvětila jsem.

"Ehm, jsem tady nový a...jdu se přestavit kapitánovi. Ty si taky nová? " řekl.

"Ne, jsem tu už skoro rok.." řekla jsem.

"Dále.." houkl někdo.

Ale já to nevnímala. První kluk který mě neodsuzuje za to, že jsem mušketýrka.

"Někdo tě zranil?" optal se.

"Ano, jedné osobě se nelíbilo, že jsem holka v kasárnách." odvětila jsem.

"Podle mě si v tom oblečení nádherná, a můžeš schovat tu dýku? Děsíš mě tím.." vyhrkl a já dýku schovala. Ikdyž tedy je to budoucí mušketýr a bojí se dýky.. Trochu klišé.

"Anno, tedy neviděl jsem hezčí dívku než ty. Ty tvoje oči jsou krásné.." vyhrkl.

Pomalu jsme se k sobě naklonili a naše rty se sebe jemně dotkli.

"Anno!!" zařval kapitán, který vyrazil ze dveří.

"An..ano?" zamumlala jsem.

"Románky si nech na jindy.. A teď dojeď do vesnice a tohle předej! "
řekl kapitán.

"Ale jsem raněná!?" vyhrkla jsem.

"Když si tady můžeš dělat románky a tahat všude zbroj, můžeš jet i na koni. Je to jen hodina cesty.." okřikl mě a prohlédl si Adriana.

"A vy jste?!" prohlásil.

"A..Adrian, mám tu pro Vás dopis.." řekl Adrian.

"Adrian.." mumlal si kapitán.

"Můj otec, mušketýr, žádá o to abych pokračoval v jeho práci. Nu, stát se mušketýrem.." odvětil Adrian.

"Pojďte se mnou do kanceláře Adriane.. A ty Anno se s tím neflákej, rozumíš?" řekl kapitán.

"Ano.."odfrkla jsem.

Pomalu a znuděně sešla dolů a osedlala si koně. Kluci navrhli, že pojedou se mnou, ale já nabídku odmítla. Vyrazila jsem na cestu.

Ve vesnici jsem papíry předala a vracela se zpět. Když jsem jela lesem uslyšela děsivý rozhovor.

"Máš to?" řekl jeden muž.

"Ano, až to dáš králi do pití bude do hodiny mrtev..'' odvětil muž vedle něho a předal mu malou lahvičku.

"Máš tam špehy?" zeptal se první muž.

"Jistě, všichni jsou oblečeni v černých kápiích.. Nikdo je nepozná.." řekl muž dva.

"A co když se to nepovede?" zeptal se první muž.

"Pak přejdeme na plán B, mám tam vraha, který má nařízeno , že pokud král nezemře do dnešní půlnoci, zabije ho.. Neboj se, výjde to.." řekl muž dva. Potom si už podali ruce a každý vydal jinou cestou. Chystala jsem se odejít, ale někdo mě dal dýku pod hrdlo a řekl chladným hlasem:

"Ty nikam nepůjdeš!! Jedině do hrobu.."