My Sister's Best Friend || L.H

4

,, Hmm." Zamručela jsem unaveně a popřela jsem si hlavu o své klouby na rukou.

,, Prosím připoutejte se a vypněte své mobilní telefony." Řekl ženský hlas skrze reprobedny, které byly nad každou řadou sedadel. Byla jsem až moc líná si vypnout mobil, tak jsem ho nechala zapnutý a jen ho dala do kapsy. Stejně se kvůli jednomu mobilu nestane havárie. Připoutala jsem se a opřela se hlavou o sedadlo, které není dvakrát příjemně pohodlné. Letadlo začalo klesat a já silně zmáčkla opěradlo u pravé ruky.
Musím se přiznat, že nejen má nervozita a zoufalství stoupají až k nebesům, ale bojím se přistávání od doby, co zemřel mámin bratr, když měl havárii. Někdy si na něj vzpomenu a bojím se i o to jestli někdo vedle mě nestojí a nechce mě zabít. Jsem velice divná...
Letadlo už dostalo rovnováhu na rovné ranveji a cestující začali být hlasitější.
Z repráčků jsem slyšela něco španělsky, ale tu se na naší střední neučíme, takže jsem nerozuměla ani ťuk.
#######

Po půl hodině jsme konečně byli zpátky na letišti, ale tentokrát to bylo v LA samozřejmě. LAX je neuvěřitelně velké letiště a je tu lidí jako krys v Titanicu.
Má nálada začala nabírat pocity všech směrů.. mám plakat? Zoufat nebo křičet, že prostě dál nechci? Asi mi to nepomůže, když už mě dělí jen pár kilometrů do hrozného léta.
Ale tlak,který v sobě teď nosím je zneklidňující. Je to jakoby vás někdo mučil a nutil a dusil polštářem z hustého peří. Prostě bych tu nejradši vybuchla než abych zase viděla mou sestru, která se mnou prohodí sotva dvě věty. Radši bych slyšela mučení jehňátek než slyšet blbý vtipy jejich přátel ze školy, kde studuje. Pamatuju, že si tam neustále tahala takového otravného blonďáka, který nezavřel hubu! Já jen doufám, že tam někde blíž nebydlí, protože, i když mi bylo jen třináct, tak jsem ho typla na teplýho kluka s vlasy uslízanými až do Texasu.

S mámou jsme s dlouhým tichem šli jen pro kufry na pás, který byl nedaleko východu z budovy. Zkontrolovala si jestli má ty všechny její kraviny v kabelce a hlavou kývla na náznak ať jdu za ní.
Kdybych to brala rebelsky, tak by mě nezajímala a vzala bych první letadlo do Bostonu, ale jen přeci nebudu tu dělat jako sedmnáctiletý pubertální výrustek ostudu.
Šla jsem tedy za ní, jak si přála a do nosu mě trefila ta teplota venku. Můžu bez potěšení říct, že bylo snad čtyřicet dva stupňů ve stínu! Vzduch byl teplý jako topení, které rozfoukává teplotu po celém mém pokoji a slunce pálilo tak moc, že mi kůže uschla po pouhé vteřině.
Musela jsem pořádně vydechnout, protože tohle bylo něco fakt hroznýho! Ještě nejsem na spárvém bodě a hned mám zkažené léto. Ale kdo ví. Možná si na to zvyknu. Zvyknu si na tenhle tropický hnus.

,, Tady je příjemně.'' Řekla máma spokojeně a zhluboka se nadechla tomu, čemu se říká vzduch, ale já bych ten vzduch mohla začít ztěžka inhalovat.
Jinak jsem nevnímala její natěšenou náladu a rozhlédla jsem se kolem. Viděla jsem to jako první a vyjeknutí mé matky na náznak, že vidí to stejné, co já mě prostě vylekal. Oči jsem spustila z toho bodu, kde přesně stála má sestra vedle svého velkého auta, které vypadalo pomalu jako jeep. Usmívala se víc než slunce tady v LA.. nebo tak moc asi ne, ale byla celé rozzářená. Já jsem opět ignorovala napjatou situaci a vzala jsem kufr do své pravé paže. Corie měla nejakou záhadou u sebe máma a spolu i její dva kufry. Vypadala jako živý chodící věšák. Máma už se nadšeně rozeběhla k Amy. Jak bych vám asi popsala mou sestru....
Amy je už samozřejmě dospělá a podle informací, co mi máma pořád tluče do hlavy, i když mě to nezajíma je Amy na právech a pracuje jako pomocník s účty, což nechápu, ale prý si s tím vydělá.
Moje sestra má pořád blonďaté vlasy a je vlastně úplný obrat mě. Ona je jinak zbarvená a prostě když porovnáme ji a mě uvnitř, tak nám vyjde prostě smíšení jako je okurka s marmeládou.
Její tvar postavy má na větším objemu, ale zase se jí nedivím, když se tu má tak dobře a nemá se pro co stresovat... Prostě jsme vzhledově úplně jiné.