My Sister's Best Friend || L.H

12. 2/2

.....
Uběhly už čtyři hodiny a dokonce se začínalo i stmívat. Po celou dobu jsem ty čtyři hodiny byla sama. Nemůžu se cítit dobře, protže se dost bojím. Jsme přeci jen v LA a tady s vraždí taky.
Vím.. Měla jsem být teď na pouti, ale už mě to tam přestalo po hodině samoty bavit. Musím opravdu říct, že jsem si myslela, že je samota skvělá, ale nevím proč se mi to teď nějak nezamlouvalo. Samozřejmě mě taky děsila samota s Lukem. Alespoň vím, že bych si teď měla dávat pozor. Je docela úchyl na to, abych ho nemusela podezírat.

Byla jsem blízko poutě, ale na pláži. Nikdo tam nebyl, což se mi líbilo, ale zároveň jsem se bála. Stejně to pocit, jaký teď mám, neovlivnilo. Je neuvěřitelný pohled se dívat na vlny, které se v dálce třpytí od západu slunce. Venku je příjemně teplo a vy jste prostě jen rozplácly na písku a díváte se do dáli. Takový pocit bych chtěla mít pořád. Nikde žádné starosti a žádná práce, žádný stres nebo nejhorší deprese. Prostě nic špatného.
Asi si uvědomuju, že i něco potřebuje pochválit svou krásou jako je právě tahle čistá a klidná chvíle. Je krásná a já se cítím krásně ibez toho, aby to bylo egoistické. Vím, že bych se měla vyjadřovat a ne, abych to zbytečně držela v sobě jako nějaký debil. Všechno má svůj třpyt.

,, Tady chce být někdo sám?'' slyšela jsem za sebou nějaký hlubší pubertální hlas. Samozřejmě jsem se nemusela ani otáčet a věděla jsem, že je to pan Přetáhnuvásmadam.
,, Ty se nebojíš?'' Udivil se na mě a přímo přilepeně si vedlemě sedl. Odtáhla jsem se, protože je to úchyl a já typy lidí, kteří jsou úchylové prostě moc neuznávám.
,, Prosim tě, já tě nechci kousnout... možná.'' Uchechtl se apřiblížil se znovu blízko mě.
Zase jsem se odtáhla a smála se, protože když jsem se na něj zpříma podívala, vlasy měl po celé Kalifornii.

,, Za prvé nechi být moc sama, za druhé se nebojím a za třetí se docela bojím, když máš takovou pověst, ale co. Zkusím člověku jako jsi ty věřit, i když sama sobě ubližuju.'' Uchechtla jsem se.

,, Právě proto jsem tě všude hledal, abych ti mohl všechno vysvětlit a ty bys ze mě nedělala to, co nejsem. A pak ještě něco, ale k tomu ještě dojdeme.'' Mávl rukou a zhluboka se nadechl.
,, Já vlastně lžu, že přetáhnu každou tady v LA. Říkám to sestře, když jí mám vysvětlit, co jsem dělal celou noc venku.'' Řekl mi a já se to pokusila pochopit až na to, že jsem nevěděla přesně, co dělal jiného.

,, A co teda děláš?'' Nadzvedla jsem tázavě obočí.

,, Jestli to chceš vědět, tak pojď k vám, ale jen ty a já. Nikdo jinej.'' Ujasnil mi a hned první, co mě napadlo bylo, že mě tam bue chtít znásilnit, protože mi třeba v tuhle chvíli může lhát.
Docela jsem váhala, ale nebudu nějaká malá holka, že? Jeho se bát přece nebudu.

,, Dobře. Ale jak?'' Mířila  jsem ke způsobu, jak pojedeme, protože je to docela daleko.

,, Abrakadabra Luke má auto.'' Řekl s ironií v hlase a vstal. Podal mi jako pravý getleman ruku, abych se mohla zvednout. On sice gentleman není, ale nějaké to procentíčko elegance se v něm samozřejmě najde.

Spolu jsme šli k jeho krásnému autu, které bych nejraději ukradla a jela s ním až na konec světla, ale takové štěstí já mít nemohu, páč má matka nemá dost ochoty mi dovolit řídit auto.
Nasedla jsem tentokrát na místo spolujezdce a zapásla jsem se.
Luke pak nasedl taky a po té nastartoval.

,, Ty nemáš řidičák?'' Zeptal se.

,, Mám a už to budou dva roky, co ho mám.'' Ujasnila jsemmu a smutně jsem kývala nahoru a dolu hlavou. ,, Moje matka mi nedůvěřuje a bojí se o mě a o její auto. Chtěla jsem si koupit i své, ale nedovolila mi to.'' Povzdechla jsem si.

,, Asi spolu moc nevycházíte, co?'' Uchechtl se a jeho oči byly pořád na vpředu.

,, Asi?'' Zasmála jsem se ironicky. ,, Já s ní spíš nevycházím, ale stejně ty bys tomu nikdy nerozuměl, takže tu nemám o čem mluvit.'' Mávla jsem rukou a dívala jsem se na roszvícené město kolem. To se mi vždycky líbilo. Třeba jak jsme jednou byli v New Yorku. To bylo neuvěřitelný. Time Squre je neuvěřitelná!

,, Myslíš to, když tě začne bezdůvodně hýčkat a zároveň tě ponižuje před tvými práteli? Nebo když tě někdy ignoruje na tolik, že si příjdeš jako bys patřila k rodině u sousedů, kdesi tě všímají víc?'' Řekl a já si jen zdůvodňovala každý den, kdy se to, co řekl stalo. Asi v tom má stejnou praxi.
,, Já měl matku, která byla taková. Asi mě měla ráda, ale musím říct, že já ji moc nemusel. Pak se s ní táta rozešel a já s Lilly jsme šli k tátovi, protože ona si vybrala život někde v KAnadě, kde je zima a její hnusný přítel. Chtěli jsme zůstat prostě tady v teplém počasí.'' Vysvětlil mi.
,, A tvůj život?'' Zajímal se až otočil na pár sekund hlavu. Rozhodně jsem mu něchtěla vyprávět o mém otci. Nechci to říkat skoro cizímu člověku.

,, No vlastně já žiju už od osmi jenom s mámou v Bostonu, kde je nejvíc vrahů na světě. Máma si tam vydělává vechutné peníze za právničku, protože tam je jedna z mála a pak má nějakou menší firmu, ale pohádky o penězích mě nějak dvakrát nezajmají. Jinak nesnáším svůj život v Bostonu a čím dál tím víc si uvědomuji, že už se tam asi nechci vrátit.'' Řekla jsem mu skoro celou mou verzi mého života, který by z deseti bodů propadl na verzi 0,0000000004. A to nemám matiku ráda.

Už jsem z dálky viděla náš dům, tak jsem se odpásla a Luke zastavil u příjezdové cesty, která byla volná. ZAjímá mě, co tam ještě na té pouti má matka dělá. Nikdy není tak aktivní. Vždy to je jen sezení v kanceláři a pití kafe.
Vyšli jsme oba z auta a já si ze zadní kapsy v kalhotách vytáhla klíče od domu.
Šli jsme ke dveřím a já odemkla. Rozsvítila jsem a celý dům byl rozzářen světlem i čistotou, která tady pořád je. Je fakt hustý, jak tady Amy dokáže tak moc dobře uklidit.

,, Tak, jak mi teda vysvětlíš tu tvou pověst o úchylovi, která neexistuje?'' Zeptala jsem se a sundala jsem si své tenisky. ,, Stejně nechápu proč...'' ZAsekla jsem se, když v tu chvilku ke mně přišel Luke s nějakou akustickou kytarou. Nevěděla jsem, co má v plánu s ní dělat.

,, Chci ti zazpívat Modrásku.'' Řekl nervozně a já na něj pouze vytříštila oči. Zazpívat? Fakt? Tohle by bylo poslední, co bych do něj řekla. I přes mé pochybnění jsem se usmála. Už vypadal líp, i když ty vlasy mě pořád bavily.