My Sister's Best Friend || L.H

8. 1/2

Začne už rovným vyprávěním, místo těch emo myšlenek, co náš Modrásek má ..xD
####

,, a bylo to prostě neuvěřitelný! Ty světla byla všude a nejlepší bylo, jak si Mike zlomil kotník. Chudák." Zasmála jsem se a opřela jsem se o ruku.
,, Jak mu vůbec je? Musela jsem ho s Lilly tahat sama, protože ten kripl blonďatej tam panikařil." Zeptala jsem se Amy, která už vlastně od včerejška nepsala. Byla s Mikem ve špitále a teď vypadá.. unaveně. Hodně unaveně.

,, No, bolí ho to hodně a doktor říkal, že se mu to bude léčit do konce léta,takže super." Povzdechla si a upila ze sklenice s mlékem.
Byly jsme obě v kuchyni samy, protože vlastně snídáme, kvůli únavě až v jedenáct. Máma šla prý nakoupit a Mike je někde nahoře a stále spí.
Lituju ho, ale když někdo neumí chodit, tak nemůže nemít nohu v sádře. ,, Radši bych dneska celý den spala, ale svět mi to tu nedovolí, kurva!" Zaklela a bouchla nervy do stolu. ,, Dneska je Luke sám.. a ty.." ukázala přímo na mě a já se začala silně bát.
,, Ty se o něj postaráš, protože tě moc a moc prosím." Zívla a kousla do pečiva. Rozhodně jsem nechtěla být s ním! Vždyť se s ním nedá bavit! Je to jeden z těch trapných kluků, kteří jsou jako machři a pak jim do postele skočí nějaká kurva z ulice, kudy projeli se svým BMW.

,, Ale já to s ním nezvládnu! Nechci se s ním znát." Řekla jsem otráveně. Taky bych radši byla otrávená než být kamarádka nějakýho kluka, který byl v pasťáku. Ukřižujte mě radši..
,, To se o sebe neumí postarat sám?" Pohodila jsem rukama.

,, Má ty deprese a tamto.." hodila rukou a zase zívla. ,, Já mu jdu napsat a ty se hezky příprav." Oznámila mi jednoduše a vytáhla z kapsy telefon. Chtěla jsem jí celou dobu zastavit, ale ona mi uhla.
Něco do stříbrného iPhonu namačkala a telefon si dala k uchu.

,, Řekla si napsat.'' Řekla jsem naštvaně a hodila jsem sebou o sttůl. ,, Já se sním nechci bavit..'' Posmutněla jsem a hlavu jem opřela o stůl.
Já s ním fakt nikam nechci jít! Nechci se s ním bavit! Vždť je to namyšlený a sobecký a egoistický a tyhle slova mají vlastně stejný význam, ale pořád se mi prostě nelíbí a myslím, že ani líbit nebude, protože vypadá jako bloďatěj slizoun s nevkusným tetováním, sem kterým vypadá jakoby ho ve vězení trestali za smrt. Tedy alespoň to nevím jistě.

,, Luku zlato, já dneska fakt nemůžu. Jsem totálně unavená a ještě moje máma a tamty věci. Dneska musíš být s Cory.'' Řekla a zívla si. ,, Jo to je super. Za deset minut? dobře.'' Kývla k telefonu, i když jí Luke opravdu nevidí.
,, Běž se obléct. Prý jdete na pláž.'' Zavelela mi rukou a zmizela ve dveřích. Naštvaně jsem bouchla do stolu. Nemůžu Amy zklamat. Asi je fakt unavená, ale co já? Co s ním budu jako dělat? To budeme jen stát a divně na sebe civět? Nemám si zrovna s ním, co říct. Vlastně se mi i hnusí, když ho uvidím.
Musela jsem sebrat celé mé tělo a šla jsem do pokoje. Vzala jsem si černý kraťasy a černé tričko se vzorem smajlíka NIRVANY. Vlasy jsem si rychle zapletla do dlouhého copu a kousky ofiny jsem nechala venku. Jelikož nejsem zvědavá na tu maltu na oči nebo na ksicht, tak jsem prostě byla hotová a nezajímalo mě, jak moc špatně nebo dobře vypadám.
Dole jsem si ještě nazula černé conversky, které jsem vlastnila už asi přes rok.
Pak jako hodinky zazvonil zvonek. Jako bych to nevěděla. Vždycky to vyjde na tu minutu, co mjsem připravená zevnitř, ale uvnitř mám tak moc velké nervy, že bych si kopla i do Stalona.
Neochotně jsem šla ke dveřím a otevřela jsem je. Byl to samozřejmě Luke a měl 'drsňácké' černé tričko a ajako největšímu kingovi mu nemohla chybět černá snapback. Neříkám zrobna, že byl zrůda, ale prostě me odpuzuje a nevím proč.

,, Ahoj..'' Usmál se na mě a já mu na oplátku ukázala nezájemný ksicht. rochu se ušklíbl a to mě teprve rozesmálo. Má tak divný ksichty až mě to bolí.

,, Čau.'' Řekla jsem mu skrze smích a vyšla jsem ven. ,, Upozorňuju tě, že ze prvé neumím plavat a za druhé nejsem jako Amy.'' Řekla jsem mu narovinu a on se začal smát, což mě vlastně dost divilo a zajímalo. ,, To jsem tak vtipná?'' Zeptala jsem se ho.

,, Kdyby alespoň vtipná, ale ty jsi tak zlá až mi to přijde vtipný.'' Smál se dál. Kdyby to bylo trochu vtipný, tak bych to docela chápala, ale on je fakticky šašek.

,, Nechci se hádat s tímhletím, tak kam chceš jít uplakánku.'' Zeptala jsem se ho a on na mě hodil namyšlený výraz, který mě narvoval na tolik, že bych dovolila, aby se jeho hlava kutálela po téhle cestě.

,, Nikdo mi nebude říkat uplakánek a jdeme na pláž emařko.'' Řekl mi a otočil se smerem k moři. Otráveně jsem si dupla a šla jsem za ním. Nechci tu s ním být! Nesnáším ho. Je to kretén!
On šel na písek a já se zastavila u zábradlí na molu, po kterém jsme museli jít. Opřela jsem se rukama a dívala se na ty desítky polonahých lidí v plavkách. Slunce svítí jako kdyby mělom svítit poslední den a mně to přišlo dost nepříjemný.
,, Ty fakt neumíš plavat?'' Objevil se vedle mě blbeček a opřel se bokem o zábradlí.
,, Myslím že tu bude osmnáct, ne?.. A to neumíme plavat?'' Začal mě provokovat a já stiskla se všemi nervy dřevěné zábradlí. Proč mě nenechá žít sakra! co jsem komu v mém životě udělala?!

,, Hele, já vlastně.. nechci se hádat a jestli ano, tak bych tě asi zabila, takže buďme radši v té nesnášenlivé atmosféře, než být si natolik nesnášenlivý, že by přišlo k úrazu.'' Varovala jsem ho a otočila jsem se k němu. Podívala jsem se přímo do jeho světle modrých očí a začalo mě najednou něco hltit. Co to bylo, opravdu nevím, ale byla jsem dost mimo. Viděla jsem kolem jen modrou a modrou a pak někdy tyrkysovou a modrou.. modrá byla všude.
Paprsky slunce mi ještě zdokonalily můj tranz na o deset stupňů. Nechtělo se mi ven, ale vlastně jsem neměla ani zájem tam zůstat.

,, Ty hulíš?'' Konečně jsem po chvilince slyšela jeho hluboký hlas, který mě probudil. Cítila jsem zase nohy na zemi a věděla jsem, že jsem u pláže. Všude kolem to bylo barevné a nic mi nebránilo, abych viděla něco jiného. Všechno bylo zase v pohodě.

,, Co to do píči bylo?'' Řekla jsem si pro sebe a párkrát jsem zatřásla hlavou.
,, Myslím, že mi není moc dobře.'' Řekla jsem hned po pocitu, co se mi chtělo zvracet a mé ruce byly jako masážní křeslo. Brněly mě natolik, že i hudba na 100 decibelů je proti tomuhle nic.
Jeho tělo se začalo nějak vlnět a pak se mi začal mazat i celý svět.
,, Sakra.'' Zaklela jsem a můj balanc to neudržel. Nespadla jsem na zem. Luke mě chytil. Naštěstí.
Nechtěla jsem být rozhodně v jeho náruči, ale neuměla jsem se teďbránit. Neviděla jsem nic a bylo mi hrozně moc špatně. Po chvíli jsem neviděla už vůbec nic a jen jsem vnímala tlukot mého srdce. Bylo to i to, co jsem jen slyšela. Jen černo a tlukot..

,, ne... sakra nespi.'' Cítila jsem, jak mi někdo dává rány po tváři. trochu jsem pootevřela oči a všimla jsem si, že už nejsemvenku, ale někde pod stříškou
,, Co se to stalo?'' slyšela jsem jeho hluboký hlas. Nevěděla jsem, jak odpovědět, když sama to nevím. To je to satan, že má smrtelný oči? co když teď zemřu? Nikdo, nikdy neví, co se může stát.
Po chvíli jsem už začala vnímat okolí a mohla jsem se i hýbat, i když se mi ještě dost motala hlava.
Zkusila jsem si sednout a svižně jsem zažala mrkat. Bolest hlavy byla hrozná a chtěla jsem i zvracet.

,, Kde to jsme? Vždyť se to stalo před minutou.'' Zahmouřila jsem oči a chytla jsem se za hlavu.

,, Jsme u vás na zahradě a nebyla to minuta, ale hodina. Nechápu, co to mělo znamenat. Ani jsem na tebe nesáhl. Prostě jsi byla mimo.'' Uchechtl se. ,, Všichni jsou pryč, takže tu musím být já.'' Mykl rameny a sedl si na rameno křesla, ve kterém jsem seděla. Ještě mi všechno nebylo přímo jasné, ale nechtěla jsem se v tom patlat, když mě tak moc bolela hlava.
,, Za chvíli by tu měla být ségra.'' Podíval se na své drahé hodinky a já jedním okem zaměřila na náramek se jménem Kurt Cobain. Byl celý černý a po půlce náramku jsem viděla znak smajlíku NIRVANY. Ten stejný jako mám teď na triku. Hned se mi zalíbil, protože jsem ještě podobný neměla.

,, Máš.. ukážeš mi ten náramek?'' Chytla jsem jeho ruku a přisunula jsem si ji blíž k očím. Byl to opravdu on a já přestala věřit. Nevím, co se děje, ale bolí mě hlava a mám nutkání mu teď ukrást ten náramek. ,, Kde si ho sebral?'' Zeptala jsem se ho a podívala jsem se nahoru k němu.
,, Tos musel vlastně ledatak ukrást. Nevím, kde bys něco tako..''

,, Už jsem tady! Co si jí udělal ty kreténe blonďatej!'' Přiběhla k nám Lilly a hned přešla ke mně.
,, vypadá hrozně! přiznej se ty debile! Cos zase proved?! Neumíš se chovat a jseš obyčejnej krip..''

,, Počkat, počkat, počkat!!'' Zastavila jsem jí, aby už dál přestala nadávat. ,, On mi nic.. teda on za to nemůže. To mně se něco stalo, ale už to nechci s někým řešit. Jediný, co chci je klid a jeho náramek.'' Ukázala jsem na jeho náramek. prostě bych o tom blbým náramku mohla mluvit celý den.
,, Fakt ti závidim.'' Řekla jsem mu a on se zasmál.

,, Kdybys nebyla taková zmije, tak bych ti ho klidně dal.'' Mykl rameny a stoupl si. Asi mířil k odchodu.
,, Ale ty zmije jsi a takoví lidi si to nezaslouží.'' Řekl hnusně a odešel. Tohle mě nějak nezasáhlo. Sice trochu opravdu trooošilinku to bodlo, ale i já bych mohla mít svůj názor, ale nebudu zlá veřejně.

,, Já se za něj omlouvám.'' Prohrábla si otráveně vlasy a sedla si na vedlejší křeslo.
,, Já už nevím, jak ho to mám všechno naučit. Teď půjde za jeho kamarády a zase bude jako malej puberťák. Chápeš, že se chovám dospěleji a to je tu dospělej on?!!'' Posmutněla a bokem se otočila ke mně. ,, Teď mi řekni, jak to bylo nebo za ním doběhnu a nepřežije to.'' Řekla přísně.

,, To je jedno. Nic už to pro mě neznamená. Hlava už mě přestává bolet.'' Mávla jsem nad tím rukou a opřela jsem se hlavou o křeslo. ,, Já už mám jeden nápad, ale musíme riskovat..''