My Sister's Best Friend || L.H

2

Každý z nás všechno uslyší, ale nedokáže mluvit. Proč je tedy Madonna královna popu, když to může být kdokoliv jiný? Proč mají ti více vrstevní a slavnější větší právo na věci, které si nikdo z nás nemůže dovolit?
Všichni skládají písně o tom, jak se bojuje za svobodu nebo stejná práva, ale oni sami by měli vědět, že oni to ovlivňují. Oni si ty svá práva můžou dovolit. My ne.
##########

,, Vstáááávej." Slyšela jsem velice falešné tóny probuzení, které nebylo přímo uspokojující. Bylo hnusné a, když jsem se tak podívala na hodiny nad dveřmi, tak bylo velice brzké. Ta debilka mě vzbudila v šest! Ve škole máme být v devět, ale proč ne?! Charlie chce v šest, bude šest.
Unaveně jsem.vstala, ale nikdy nejsem unavená na to někoho praštit. Jelikož jí praštit nemůžu, protože by jí to zkazilo obličej, dala jsem jí ránu polštářem. Sice to nebylo 'to' ono, co by si zasloužila, ale něco je něco.
Nahlas jsem zívla a natáhla se po celé posteli, čímž jsem jí z postele shodila. Ale jen přeci je tu něco, čeho nelituji.
,, Au!" Nahlas vykřikla a zvedla hlavu ze země. Viděla jsem pouze do její tváře, která byla unavená. Kruhy pod očima byly velké jako prstenec Saturnu. Já to říkala, ale vlastně asi taky nevypadám moc k polibku od Channinga Tattoma. Můj sen být od něj políbena...

,, Proč tak brzy Charlie?" Promnula jsem si prsty oči. ,, Máme ještě hodinu a pak bychom se měli obléct,ne?" Nechápavě jsem se na ni ušklíbla.

,, Ale.." naznačila ukazováčkem a hupsla vedle mě. ,, Můžu si tě taky jednou za těch sedm let, co tě znám trochu pozměnit. Ve skříni máš spoustu krásných šatů, které si na sobě určitě neměla, že?" Pozvedla jedno obočí. Závidím jí to. Ona umí dělat různé věci s ksichtem a já sotva ohnu ret.
Jinak jejího názoru na to, co mi teď řekla mi bylo úplně jedno. Můžu si na sebe vzít i pytel, jen mi záleží na tom, abych se v tom cítila dobře. I když výběr Charlie není už od malička nějak méně kreativní a nudný. Ona musí být výjimečná a barevná aby zářila. Musí být vždy jiná a nejméně nápadná. Prostě duha naší střední.

,, Možná budu souhlasit, ale nechci vypadat úplně jako jednorožec, jasný?" Varovala jsem ji mým výhrušným pohledem. ,, Buď se v tom budu cítit dobře nebo jdu v tom, co chci já." Dodala jsem a slezla jsem z postele. Ještě naposledy jsem se protáhla a párkrát poskočila abych se mohla konečně pořádné probudit.
Když jsem se otočila zpátky o 180° tak už Charlie štrachala v mé skříni.
Protočila jsem nad tou lidskou duhou oči a šla jsem hned za ní. Musím stejně říct, že bych radši šla ve svém, ale zároveň jí chci taky někdy udělat radost jako nejlepší kamarádce. Bojím se, ale víc, že bude smutná, takže to risknu.

,, Páni, kde je radost z toho šatníku?" Divila se a divně se šklebila. Kdyby se teď jen viděla...
,, Myslím, že by sis měla vzít tyhle." Vytáhla přede mě šaty, které mi dal můj otec k třináctinám. Najednou v tu malinkou chvíli do mě bodlo stovky nožů a měla jsem v sobě jed od stovky hadů. Tyhle šaty jsou má nejhorší vzpomínka na život s ním a já je nesnáším stejně jako nesnáším svého otce a všechno, co po něm zbylo.
,, Cory? Děje se něco?" Ustaraně se na mě podívala a sáhla mi na rameno.
,, Neříkej mi, že jsou od něj." Začala být naštvaná. Já jen stála u skříně opřená hlavou a přemýšlela jsem nad ním. Jak moc nám ublížil. Kvůli němu tady není sestra. Kvůli němu jsem taková. Bojím se.. jen kvůli němu.
,, Sakra promiň zelenoočko." Řekla smutně a přitáhla si mě do objetí. Nechtěla jsem brečet, protože Cory přece nikdy nebrečí. Mému tělu bohužel chybí ještě city od otce, ale ten je v base a já jsem ráda, že ho ještě dlouho neuvidím.
Charlie jsem obmotala ruce kolem krku a nepouštěla. Potřebovala jsem obejmout. Musela jsem v tuhle chvíli vědět, že mám někoho takového.
,, Dobře, teď ti najdu něco jiného a ty běž do koupelny a umyj se. S modrými vlasy mi to jde totiž taky." Uchechta se a mně nezbývalo nic jiného než jí věřit.
Sebrala jsem se a šla jsem do koupelny. Teď jsem se bála se podívat do zrcadla, ale když už jsem viděla horror Dvanáct těl, tak mi můj vzhled po ránu už nepřijde jako bych viděla smrt ve zrcadle.
Šla jsem tedy ke zrcadlu nad unyvadlem a musím říct, že to opravdu nebylo hrozný. Kruhy pod očima nebyly, tak výrazné, což nechápu, když jsem spala 3 hodiny.
Pustila jsem vodu z kohoutku a umyla jsem si můj suchej ksicht. Popadla jsem ručník a naslepo jsem se utřela.
Kohoutek jsem vypla a šla jsem zpátky. To už na posteli byly žluté šaty, které jsem měla jen jednou a to na svatbě tety Priscily.