Láska nebo nenávist

Nemůžeš lhát Bohu lží

Ucítila jsem nějaký pohyb, prohýbající matraci na posteli, který mě nepatrně probudil, ale vzápětí mě spánek opět přemohl.
Otevřela jsem oči a ospale se podívala na stranu, kde měl spát Loki, ale jeho půlka byla prázdná. Podle slabého světla, prosvítajícího skrz závěsy, bylo nejspíš hodně brzo ráno, ale spát už se mi nechtělo.

Vstala jsem z postele a šla pomalu na terasu, kterou jemně zahřívaly sluneční paprsky, dopadající na květináče s růžemi. Opřela jsem se o kamennou zídku, která ohraničovala kraje terasy a dívala se na krajinu, rozprostírající se v dáli. Moje zorné pole, upoutal pohyb dole na nádvoří. Loki... procházel se po něm, ale pak vešel zpátky do paláce a mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než za ním běžet a obejmout ho nebo políbit.

Vyběhla jsem z pokoje, ale sotva jsem se ocitla na ponuré chodbě, osvětlovanou jen loučemi, zpomalila jsem kvůli zvláštní atmosféře, a pomalu šla po schodech vedoucích do nižších pater.

Na nádvoří nikdo nebyl ani v patře, kde se nacházelo. Už jsem se chtěla otočit a jít zpátky do pokoje, když v tom mi někdo obmotal ruce kolem pasu a přitáhl k sobě.

Leknutím jsem se otočila a k mé úlevě spatřila Lokiho, kterému jako vždy hrál tajemný úsměv na rtech.

,,Nevylekal jsem tě?" Zeptal se ironicky, když jsme se střetli pohledem. Protočila jsem oči v sloup a snažila se vymanit z jeho sevření, protože mě to dost štvalo, jak mě pořád děsí, ale Lokiho sevření se moc povolit nedalo.

,,Loki, hned mě pusť!" Okřikla jsem ho a dál se snažila povolit jeho sevření.

,,Ty jsi asi zapomněla, že mluvíš s králem Asgardu...?" Znělo to tak vážně a výhrůžně, až mnou projel mráz a já celá ztuhla. Nahrnuly se mi do očí slzy, a pomalu se naplňovali po okraj, přes který za chvíli přetekly.

,,Ale notak... Jane, já to tak nemyslel." Utěšoval mě Loki, když si všiml slz, stékajících po mém obličeji a objal mě. Přitiskla jsem se k němu a snažila se přestat brečet v jeho příjemném a uklidňujícím obětí.

,,Nechceš se projít do zahrad?" Zeptal se mě po chvíli s utěšujícím úsměvem a dlaní mi přejel po osychající tváří, kterou ještě před chvílí smáčely potůčky slz.

,,Tak dobře." Odpověděla jsem a pustila Lokiho, který mě chytil za ruku a šli jsme pomalu do královských zahrad, kde bylo opět příjemné teplo, vycházející z odpoledního slunce, které se tyčilo vysoko na nebi.

Došli jsme doprostřed zahrady, kde stála nádherná jabloň, a na ní rostla zlatá jablka. Loki jedno utrhl a se nepatrným úšklebkem mi ho podal. Nedůvěřivě jsem si ho vzala a začala zkoumat ono jablko, které vypadalo opravdu krásně. Podívala jsem se podezíravě na Lokiho, který se tvářil celkem normálně a opatrně si do něj kousla.

Loki se začal smát, při pohledu na mě, jak jsem opatrně jedla jablko. Otráveně, ale s lehce pobaveným úsměvem, jsem se na něj podívala a povytáhla obočí.

,,Co je na tom tak vtipný?" Loki chvíli popadal dech ze záchvatu, který před chvílí prodělal a podíval se na mě.

,,No, víš... máš na něm pavouka.." S vyjeknutím jsem odhodila jablko, které dopadlo do kašny za mnou, od které se odrazilo a strefilo nějakýho kluka, krčícího se za ní. Vrhla jsem se po Lokim, jenž se ještě nestihl vzpamatovat ze své pobavenosti mojí reakcí a s překvapeným výrazem se pod mojí váhou svalil na trávu.

Podařilo se mi ho přimáčknout k zemi, ale vzhledem k tomu, že Loki nespočetněkrát bojoval v bitvách proti daleko silnějším nepřátelům, jak já, nebyl pro něho žádný problém mě ze sebe shodit a přitisknout k trávě.

,,Tak to nevyšlo..." řekl Loki s pobaveným pohledem a prohlížel si můj naštvaný výraz v obličeji. Chvíli jsme se dívali sobě do očí, já naštvaně, on pobaveně a vzápětí jsme se vášnivě líbali.

,,Znám jedno hezké místo, kde nás nikdo nebude rušit" Řekl Loki se širokým úsměvem, když mě přestal líbat, následně se ze mě zvedl a pomohl mi vstát.

Dal mi ruku kolem pasu, a přemístil nás do nějaké jeskyně, kde na každém jejím kousku stěny byly krystaly, zářící různými barvami a vše se tam třpytilo.

Něco mi to hrozně připomínalo, jako bych už tady byla, a v tu chvíli mi to došlo, když se ozvalo zavrčení z hlubší části jeskyně.

Oba jsme se leknutím otočili tím směrem a začali couvat od blížícího se nebezpečí, dokud se to před námi objevilo.

Drak... ale tenhle byl jiný než ten, kterého jsem tady potkala, což znamenalo, že není dobré tam zůstávat, a tak jsme se otočili a běželi k východu.

,,To vidím, jak nás tady nebude nikdo rušit!..." prohodila jsem, když jsme byli skoro venku z jeskyně a v tu chvíli se to stalo. Zatáčka byla, tak prudká, že jsem uklouzla a padala dolů vstříc jisté smrti. Něco mě však popadlo, vzneslo vzhůru k cestě, odkud jsem spadla a mezitím si mě to posadilo na hřbet. To něco byl Drago, který snad byl ještě větší než posledně. Z cesty sebral Lokiho a letěl s námi zpět k paláci, kde nás vysadil na tom stejném místě, jak minule a zmizel.

Loki na mě vrhal chladný vyčítavý a nenávistný pohled, když jsme šli rychlým krokem k paláci. ,,Proč jsi mi to neřekla?!" Zeptal se Loki drsně.

,,Jak jsem asi měla vědět, jak na to budeš reagovat, a krom toho ti to může být jedno!" Křikla jsem na Lokiho, a ani se na něj nepodívala.

Ale to jsem neměla říkat, protože hned jak jsme vešli do paláce, mě Loki zatáhl do velké síně, kde se posadil na trůn a mě zanechal před ním. Loki silně udeřil žezlem do podlahy, čímž přivolal stráže, jenž mě chytli.

,,Jane, jsi obviněna z vlastizrady, za možný pokus zničit Asgard za pomocí draků. Přijímáš?" Loki se na mě celou dobu, díval jakoby mě neznal a opravdu věřil tomu, co říká.

,,Loki... To není pravda! Nic takového jsem v úmyslu neměla a proč taky?!" Obhajovala jsem se, ale Lokiho to evidentně nepřesvědčilo.

,,Tohle mluví za vše... Odvést!" V tu chvíli se mi už po několikáté, co jsem v Asgardu zastavilo srdce a přemýšlela jsem, jestli slyším dobře, ale bohužel jsem slyšela dobře.

Stráže mě odvedli do vězení, a mě zavřeli do prázdné celi, takže jsem nemusela být s dalšími vězni, kteří naháněli hrůzu jen při pohledu na ně.

Po rychlém kouknutí se do všech rohů celi, jsem si do jednoho z nich sedla a z očí mi začaly stékat proudy slz, propojující se s různými myšlenkami....Proč?!..

Moji nejmilejší čtenáři, doufám, že se vám kapitola líbila, a přiznám se, že jaksi dopadla jinak než jsem.. vlastně jsem ji nějak moc neplánovala, abych pravdu řekla :-) A ani nevíte, jak mě zaskočilo a zároveň potěšilo, že už mám přes tisíc přečtení a skoro sto hlasů. Všem vám moc děkuji, že to čtete a přeji vám hezké prázdniny... Sice trochu brzo, ale co :-D