Láska nebo nenávist

Na poslední chvíli

Couvala jsem od děsivé šelmy, ale brzo už nebylo kam... strom... Byla jsem v pasti. Vlk už byl u mě a já stála natlačená na strom. Pak se vlk náhle zastavil a v tom jsem ucítila tupou ránu..tma a ticho...

Otevřela jsem malátně oči a pokusila se zaostřit. Došlo mi, že mám pořád šaty a jsem přivázaná k nějakému kameni, vedle kterého byly další, a společně tvořily kruh. Ve středu kruhu hořelo ohňiště, kolem kterého stálo asi pět postav v tmavé kápi a říkali něco čemuž jsem nerozuměla, protože byli ode mě moc daleko.

Jak jsem se dál rozhlížela, zaujalo mě nebe, na kterém byl měsíc v úplňku a měl krvavou barvu. Díky tomu bylo nebe i les, jenž nás obklopoval ze všech stran, lehce narudlý.

Z úžasu a zároveň zděšení mě vytrhla prudká rána, která dopadla na moji tvář. Nahrnuly se mi slzy do očí a podívala se na osobu, jenž mě uhodila.

,,Když s tebou mluvím, laskavě mě vnímej!" Řekl mi výhružně muž v kápi, který se tyčil nade mnou. I přes tmu, jenž mu zahalovala obličej, jsem cítila jeho pronikavý pohled, který po chvíli otočil k ostatním v kápi a šel k nim. 

Něco jim řekl a dva z nich někam šli a další dva šli ke mně. Začala jsem sebou šít a snažila se osvobodit, ale marně...

Muži ke mně došli a odvázali od kamene, pak mě dotáhli k ohni a drželi u něj tak blízko, až to začalo pálit. Za chvíli se vrátili ti dva, kteří odešli pryč a něco nesli. Když byli na dosah světla vycházejícího z plamenů, uviděla jsem, jak jeden drží hodně velké  černo červené vejce a druhý dýku.

Ten co mě uhodil k nim došel, vzal si od toho jednoho dýku a vrátil se ke mně. Strachu bylo ve mně tolik, že jsem se začala třást, pak to přešlo do snahy se vzdálit od dýky a nakonec do pokusu vytrhnout se ze sevření můžů.

Jeden z nich mě zatáhl za vlasy tak, až mě to vytrhlo ze strachu a přešlo do bolesti. Druhý mě chytil ruku a natáhl ji k muži s dýkou.

Dýka se přibližovala ke spodní straně předloktí a ostrý hrot začal pomalu řezat podélnou čáru na kůži, ve které se objevila krev.

Bolestí se mi zatemnilo před očima a ani slzy v očích, mi neulevily od nesnesitelné bolesti. Hrot se zastavil těsně před zápěstím, ale jinak se čára táhla skoro přes celé  předloktí.

Muž, který přinesl dýku, se vyměnil s tím co držel vejce a přistoupil blíž. Muž co mě řízl, odložil dýku a chytl mi ruku, kterou následně otočil tak, že krvavá čára byla přímo nad plameny.

Znovu jsem se dala do křiku, ale tentokrát bylo tisíckrát horší, než, kdyby mi do té rány daly sůl. Ruku po nesnesitelně dlouhé době přesunul nad vejce, dokud z rány nezačaly stékak kapky krve.
Najednou se někde nad korunami stromů ozval řev a o chvíli později se vynořila tmavá silueta draka, který přelétl těsně nad námi, popadl mě a vyletěl vysoko nad les.

,,Jsi v pořádku?" Ozvalo se mi v hlavě a já se zmateně rozhlédla kolem.

,,To jsem řekl já... to velký co tě drží a má křídla." Zaznělo po chvíli znovu. Nevěřícně jsem vzhlédla a dívala se zpříma do safírově modrých očí.

,,Ty.. nejsi náhodou.." nedořekla jsem, protože mě přerušil.

,,Ano jsem. Jmenuju se Drago a byl jsem vybrán, abych ti sloužil a chránil tě." Pak si mě přendal  na hřbet a změnil směr letu. 

V hlavě jsem řekla, že chápu a pak už jen seděla, pozorovala svého ochránce a nádhernou noční oblohu, posetou miliardami třpytících se hvězd.