Láska nebo nenávist

Něco za něco

Modrý paprsek letěl, až našel svůj cíl. Tím cílem jsem nebyla já, ale moje nebohá kamarádka, která se přede mě postavila a tím mě i zachránila. Paprsek ji trefil do boku, to stačilo k tomu, aby ztratila vědomí. Klekla jsem si k ní a začala brečet. ,,Kat, prosím... otevři oči... prosím" Třásla jsem s ní, ale nic...nevzbudila se, změřila jsem jí tep. Šokovaně jsem na ní podívala ,,Ne Kat, nee!!! Prosím..." zašeptala jsem a doufala, že ji to probudí. Naštvaně plná smutku jsem se otočila na vraha mé kamarádky ,,Jsi stvůra! Proč jsi to udělal!" On se jen posměšně usmál ,,Ne, to ty jsi stvůra. Tvoje kamarádka ti už dvakrát zachránila život a ty jsi ji nechala zabít. Nemůžu za to, že si tam stoupla. A krom toho, jak se opovažuješ takhle nazvat krále!" Jeho slova se mě velmi dotkla a zarazila, hlavně to, že je král...udajně. ,,Ty a král? Jen někdo kdo je slepý, hluchý a němý by tě chtěl za krále a ani ten..." ani jsem to nedořekla, protože mě chytl pod krkem a zvedl do vzduchu ,,Teď mě poslouchej, takhle se o mě nebudeš vyjadřovat, je ti to jasné?!!" V zápětí mě pustil a já spadla na zem. Snažila jsem se zvednout, ale moc to nešlo. Když se mi podařilo zvednout aspoň hlavu uviděla jsem jak na mě míří tou svojí kovovou věcí. ,,Poslední slova?" Polkla jsem a přemýšlela jsetli má vůbec smysl něco říct ,,No, nemohl bys mě ušetřit?" Podívala jsem se na něho, ale ten se jen posměšně usmíval. ,,Prosím.." Řekla jsem se slzami v očích ,,A co za to.." řekl povýšeně a povytáhl obočí. Trochu jsem se zarazila, ale pak jsem řekla a udělala něco, v co jsem doufala, že to pomůže i když to nebude úplně nejpříjemnější. ,,Co si budete přát...vaše výsosti" a klekla jsem si před ním. V duchu jsem si říkala, že musím vypadat opravdu směšně a jestli to pochopil jako ironii, tak je opravdu konec. Trochu jsem zvedla hlavu, abych vyděla jak se tváří... Tvářil dost pobaveně. Radši jsem sklonila hlavu, ale v zápětí mi ji zvedl žezlem a prohlídl si mě ,,Jak se jmenuješ...? krátce jsem se mu podívala do očí ,,Jsem Jane..." byla jsem hodně nervózní a vyděšená. Rozhodně tomu neubírala krutá realita, že jsem pořád nevěděla, jestli budu žít nebo ne. ,,Jane, mám pro tebe návrh... " podívala jsem se na něho a čekala co řekne. ,,...Mohla by ses stát mojí služkou v Asgardu." Nechápavě jsem se zamračila ,,Kde?" Protočil oči a řekl trochu otráveně ,,Uvidíš... " chytl mě a než jsem nějak stačila zareagovat objevili jsme úplně někde jinde...

Tak tady prozatím zakončuji příběh. Další části vydám za den nebo dva. No, doufám, že se vám díly líbily a když tak mi napište do komentářů ;-)