Láska nebo nenávist

Horror začíná

Tady začíná náš příběh, ve městě New York. Je začátek týdne a naše hrdinka se ,,chystá" do školy...

Je ráno a zvoní budík. Chvíli zvoní a neutichá, tak jsem po chvíli přemáhání, k němu natáhla ruku a vypnula ho ,,Nesnáším pondělí... " opět jsem si lehna a přikryla si obličej peřinou, když jsem si uvědomila kolik je hodin. ,,A sakra! Zase přijdu pozdě!" Rychle jsem vyletěla ven z postele a hledala něco na oblečení, ale jako obvykle jsem nemohla nic najít. Naštěstí jsem uviděla na židly nějaký oblečení a oblékla si ho. Rychle jsem si umyla rozespalý obličej, vyčistila zuby a vzala si tašku. Vyšla jsem z domu a zjistila jsem, ze nemám klíčky od auta. Chtěla jsem se vrátit, když na mě někdo zavolal ,,Jane, nechceš hodit do školy?" Byla to moje kámoška Kathrin, bydlí naproti nám a taky spolu chodíme do třídy. ,,Kat, ty jsi moje spása.." nasedla jsem k ni do auta a jely jsme. ,,Těšíš se do školy? řekla Kat s pobaveným úsměvem ,,Ani nevíš jak moc, nejradši bych tam chodila i o prázdninách" moje odpověd kypěla ironií ,,Hádám, že ty taky..." a mile jsem se na svou "neironickou" kamarádku usmála ,,Jasně!" a zaky se usmála. Když jsme dojely do školy, daly jsme věci do skříňky a šly do třidy. Posadila jsem se do lavice vedle Kat a položila si ruce na lavici, na které si moje unavená hlava lehla. Do třídy vešel náš třídní, ale já byla tak unavená, že jsem si ho nevšimla. Když už jsem skoro usnula najednou mi někdo poklepal na hlavu. Já zvedla hlavu tak prudce, že jsem se nálem převrátila ze židlí do zadu. Celá třída se začala smát včetně učitele ,,Ve škole se nespí!" řekl pobaveně učitel, já jen na to protočila oči a protřela si je. Učitel se pak vrátil na své místečko a posadil se ,,To bude zas nuda..." řekla Kat otráveně a položila si hlavu na moje rameno. Najednou se stalo něco, co nemohl nikdo čekat. Začaly se ozývat rány a křik. A pak jsem uviděla něco, co mi vyrazilo dech...viděla jsem z okna jak nějakě bytosti, které vypadaly trochu jak roboti z jiné planety, kteří ničí město. S Kat jsme si vyměnily vyděšený pohled. Všichni začali panikařit a běhat po třídě a ze třídy. Učitel se je snažil uklidnit, ale nepomáhalo to, on sám byl vyděšený a panikařil. Otáčela jsem se k oknu když v tom se roztříštilo a dovnitř vpadl ten mimozemšťan, v ruce měl nějakou zbraň, ze které začal střílet. Kat mě popadla za rukáv a táhla mě pryč ze třídy. Když jsme se dostaly na chodbu všude v panice pobíhali studenti a učitelé. Utíkaly jsme dolů po schodech až jsme doběhly k východovým dveřím, kde jsem se zastavila. ,,Kat, kam chceš jít? Všude je to teď nebezpečné!" Kat se trochu zarazila ,,To je pravda..." Obě jsme přemýšlely co budeme dělat. Naše přemýšlení přerušil řev a střelba. Nečekaly jsme ani vteřinu a obě jsme vyběhly ven. Utíkaly jsme k jejímu autu, když se Kat zarazila ,,Doháje! Klíčky! Jsou ve skříňce, tam se už nedostanem!" Vyděšeně jsem se na ni podívala ,,Sakra, musíme se rychle dostat k nám nebo k tobě" Opět jsme se rozběhly, ale dobře jsem věděla, že dlouho to nevydržím, nemám úplně nejlepší fyzičku. Ulice byly plné panikařících lidí, kterým se jen z těžka vyhýbalo. Budovy byly poničené, auta, ulice...prostě všechno. Pak jsem uslyšela něco, co mě donutilo otočit se. Uviděla jsem jak letí mimozemšťané v čele s někým kdo vypadal jako člověk, ale byl oblečen do jakého si brnění a na hlavě měl helmu se zatočenými rohy. Kdybych se v tu chvíli nebála tolik o svůj život, asi bych tam dostala záchvat smíchu, protože vypadal opravdu...směšně. Když jsem se vzpamatovala byl asi dva metry přede mnou. Už jsem si myslela, že je po mě, ale někdo mě otahl ze silnice. ,,Seš normální?! Asi ne jak je vidět" Byla to Kat, nezněla ani nevypadala nadšeně z mého výstupu. ,,Mohla si umřít!" Sklopila jsem oči ,,Já vím..." už jsem měla slzy na krajíčku, když mě najednou Kat objala. Ukáplo mi několik slz, když jsem si uvědomila, kdo se na nás dívá... ,,To je, ale hezký pohled. Málem jsem tu tvoji kamarádku zabil, třeba se to teď povede..." Namířil na mě žezlo, ze kterého vyšel modrý paprsek...