Láska nebo nenávist

Duhový labyrint

Pohled Lokiho

Hlava mě bolela a vlastně i celé tělo, které jsem měl navíc v jednom ohni. Chtěl jsem otevřít oči, ale nešlo to, jen co jsem se o to pokusil, okamžitě mě zasáhla ostrá bolest v hlavě a mně nezbylo nic jiného než dál ležet.

,,Jak je na tom?" ten hlas jsem hned poznal, byla to moje matka, ale byla jakoby v dáli.

,,Má vysokou horečku, ale vypadá to, že se z toho dostane, jen to bude nějakou dobu trvat" odvětila jí nějaká léčitelka a já se musel v duchu ušklíbnout nad představou, dlouhého ležení tady.

Jak jsem vzpomínal, co se vlastně stalo, najednou mi poskočilo zděšením srdce.. Kde je Jane, snad jí nic neudělali, to nesmí, jsem král.

Jak dlouho jsem byl v tomhle stavu, co se za tu dobu stalo...

Myšlenky se mi honily v hlavě jako spasení netopýři a byly čím dál horší a děsivější.

Snažil jsem se uklidnit, určitě jí nic neudělali, nejspíš utekla a teď je někde sama, bez jídla a vody v zimě..

Začalo to znova, pak jsem ucítil na svém čele studenou mokrou látku, která byla pro mě jako pohlazení a po chvíli se mi podařilo dokonce usnout.

Pohled Jane

Udýchaní jsme doletěli do nějaké jeskyně, jež se ukrývala za vodopádem a my si konečně mohli oddechnout, že je nebezpečí zažehnáno... Aspoň dočasně.

Jeskyně byla hodně velká s tmavými vlhkými stěnami, na nichž se sem tam objevil nějaký drahokam.

Jeskyně vedla dál do hloubky, z hlavní jeskyně vedla jedna chodba do další, větší jeskyně a z ní vedly další dvě chodby, vypadající stejně až na jednu zvláštnost, v každé z nich se nacházely jiné drahokami stejného druhu.

Chodby byly dostatečně velké, aby jimi prošel i Drago, takže jsem mohla být v klidu, kdyby zde někdo byl.

V první chodbě byly po stěnách rozmístěné červené skoro rudé drahokami a ve druhé byly zelené.

Nám oboum se zdála přitažlivější chodba se zelenými drahokami, a tak jsme se po ní vydali.

V chodbě, tak jako v celé jeskyni bylo ticho a občas bylo slyšet kapání vody nebo v méně hluboké části vodopád, schovávající hlavní vstup do jeskyně.

Chodba nás zavedla do další jeskyně, ze které nyní vedly tři další chodby, se zelenými, modrými a fialovými drahokami.

Chvíli jsme zkoumali pohledem každou z nich a nakonec se rozhodli pokračovat po té se stejnými drahokami, jako ta, co nás sem dovedla.

Chodba byla delší než ta předtím, ale nakonec jsme se přece jen octli na konci a spatřili východ z tunelu zakrytý liánami a různými větvičky, vyrůstající odněkud na námi.

Než jsme vyšli z tunelu, ošlehaly nás větvičky a pak jsme uviděli, co bylo před námi celou dobu.

Vyšli jsme na místě, kde jsem si zvrtla kotník při prvních dnech pobytu tady a po levé straně byla vidět část paláce,kterou nezakrývaly husté větve vrb.

,,Docela by mě zajímalo, kam vedou ty ostatní chodby" otočila jsem se se zamýšleným pohledem na svého věrného společníka.

Drago jemně přikývl a pak se podíval někam do dáli. Z jeho pohledu a pocitů, jež se do mě dostali jsem poznala, že je něco špatně.

,,Něco se blíží" řekl zamyšleně a dál hypnotyzoval horizont.

Podívala jsem jeho směrem, ale nic neviděla, trochu jsem posmtněla.

,,Já jsem drak Jane, je logické, že mám lépe vyvinuté smysly včetně zraku" strčil do mě jemně hlavou.

,,Zato ty, jsi daleko inteligentnější tvor, který má milující osobu jako člověka i jako draka"

Loki.. Problesklo mi hlavou. Podívala jsem se vděčně na Draga a objala ho.

,,Možná bysme měli prozkoumat zbytek toho labyrintu.." navrhla jsem a otočila se k odchodu zpět do jeskyně, ale k mému zděšení, tam žádný nebyl.

,,Kde je ta jeskyně??!" zeptala jsem zmateně a říkala si, jaké jsme měli štěstí, protože jsme se mohli objevit někde úplně jinde, odkud bysme se nedostali zpět.

,,To je zvláštní... O takové jeskyni už jsem slyšel" Oznámil zamýšleně Drago a pomocí čichu se snažil zjistit kudy jsme sem přišli, ale stopy, jakoby se vypařily.

,,Tak povídej.." pobídla jsem Draga a s napětím čekala, až začne mluvit.

,,Když jsem byl ještě vejce, a moje matka o mě pečovala, říkala mi občas, že jsem velmi výjimečný. Prý jsem se narodil v labyrintu duhových chodeb, v té modré části, a ten kdo se v takové jeskyni narodí, získá netušené schopnosti, které se objeví až na to přijde. Ale jen najít takovou jeskyni je dost vzácné" Dokončil Drago své vyprávění.

,,Páni... To mám tedy fakt úžasnýho draka" usmála jsem se na něho a poté ho znovu objala.

,,Jak se, ale dostaneme do Asgardu" podívala jsem se posmrtněle na zářící palác, ve večerním světle.

Pohled Lokiho

Byl už večer, když jsem se probudil, kolem bylo pár služek a jedna léčitelka, jinak nikdo.

Už jsem se cítil trochu lépe a fyzicky silnější, jediné, co mi teď dělalo starosti je to, kde je Jane.

Hlavu jsem otočil doprava, k malému stolku, kde se nacházela mísa s ovocem a sklenička s vodou.

Opatrně jsem se posadil, načež ke mně přilítly dvě služky a snažily se mě položit zpátky, ale já byl jiného názoru.

,,Výsosti, musíte ležet, jste ještě příliž zesláblý" snažila se mi jedna domluvit, ale já ji elegantně odstrčil a posadil se na kraj postele, abych se mohl napít.
,,Jsem v pořádku, potřebuji se jen nasytit" řekl jsem jim sebevědomě a strčil si pár drobných kousků ovoce do úst.

Podíval jsem se ven z oken a usilovně přemýšlel, co budu dělat. Mám spoustu povinností, které jsem díky únavě zameškal.

Chtěl jsem se již zvednout, když do místnosti vstoupila má matka a se starostlivým výrazem došla k mé loži.

,,Loki, jak ti je" pohladila mě láskyplně po tváři.

,,Dobře matko" ujistil jsem ji a pohledem jsem zabloudil někam k podlaze ,,Už se Jane vrátila?" Zeptal jsem se jí z znenadání a hledal v matčině očích nějaký záblesk naděje, ale jediné, co jsem našel, byl smutek.

,,Bohužel Loki, stále je asi někde venku" odvětila mi matka.

Takhle jsem to nemohl dál nechat, musím ji najít!

,,Připravte mi koně, a několik mužů" zavelel jsem a vyskočil z postele, div se mi nezatočila hlava, ale vše jsem se snažil zakrýt.

,,Loki, jsi ještě příliš slabý. Počkej do zítřka, budeš mít více síly a času na hledání" snažila se mi domluvit matka, ale já byl pevně rozhodnut.

Rychle jsem se oblékl a svižným krokem vyšel z komnaty. Míjel jsem chodbu za chodbou, schodiště za schodištěm, až jsem se ocitl před branou paláce, kde již byli připraveni koně i stráže a mohli jsme vyrazit.

Tady je další kapitola po hodně dlouhé době. Snad vás příliš nenudí tento příběh. Kdyžtak napište do komentů, kdybyste měli nápad na zlepšení. Zatím se mějte a ahoj :-*