Láska nebo nenávist

Kdo je vlastně můj pán

Ráno mě probudilo ostré světlo, když jsem si uvědomila kde mám být. Vyletěla jsem z postele a běžela ke dveřím, když jsem si uvědomila, co mám na sobě...spodní prádlo. Šla jsem ke skříni, otevřela ji a snažila se vybrat si rychle nějaké šaty. Všechny, ale byly moc hezké a než jsem si je vybrala, uběhly další cenné minuty. Když jsem si je oblékla, zjistila jsem hroznou věc...nevím kde má pokoj můj pán! Začala jsem brečet, ale pak jsem se uklidnila, utřela si slzy a vyšla ven z pokoje na chodbu. Rozhlídla jsem se a doufala, že někoho najdu a taky našla. Procházela se po chodbě nějaká, žena, která měla nádherné šaty i účes. Šla jsem nejistě k ní. Ona se na mě otočila, mile se usmívala a čekala až k ní přijdu. Když jsem k ní přišla nejistě jsem ji pozdravila ,,Dobrý..den.." Paní se trochu zamyšleně podívala, ale pak se usmála ,,Ty jsi Jane, že ano.." Nevěřícně jsem zamrkala ,,Jak..tohle.. víte?" Paní jen s pobaveným usměvem mě pohladila po tváři ,,Můj syn mi o tobě řekl.." Trochu nechápavě jsem se na ni podívala ,,Kdo..je váš syn?" I když jsem tušila kdo a tušila jsem správně ,,Loki..nyní je teď králem. Já jsem mimochodem Frigga, královna Asgardu. A pokud vím, neměla jsi být u něho ráno a ne dopoledne?" V tu chvíli jsem myslela, že sebou švihnu na zem. ,,Už by jsi měla jít, zavedu tě tam" Usmála se a rozešla se ke schodům, které byly asi tři metry před námi a já ji poslušně následovala. Když jsme vyšly schody, objevili jsme se v krásné chodbě. Došly jsme úplně nakonec ke dveřím, které byli na konci chodby. ,,Tak, tady tě nechám, musím si ještě něco zařídit." Kývnula jsem na souhlas a pak se otočila zpět ke dveřím. Můj dech se hodně zrychlil, byla jsem opravdu nervózní. Rozmýšlela jsem se jestli mám zaklepat nebo co mám vlastně udělat. Nakonec jsem zavřela oči a zaklepala... Dveře se otevřely a já jsem jen viděšeně dívala před sebe, stál tam totiž Loki, ruce měl skřížené na prsou a díval se ledově na mě. ,,Jakto, že jdeš tak pozdě?" podívala jsem se do jeho ledově modrých očí, ale v zápětí jsem se opět dívala k zemi ,,Já...já.." vůbec jsem nevěděla jak mu to mám vysvětlit, hlas se mi chvěl a nejradši bych se propadla nebo zmizela. A jak mu mám vysvětlit, že jsem zaspala a pak se vykecávala s jeho matkou. ,,Zeptám se ještě jednou a naposled, jakto, že jdeš tak pozdě?!" Začala jsem se celá chvět a začaly mi téct slzy. Před mými oči, které se stále dívaly dolů se snesl kapesník. Trochu jsem zvedla hlavu...ten kapesnik držel Loki. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si ho vzala a utřela si slzy. ,,Ukliď tady než se vrátím" A než jsem stačila něco říct, byl pryč. Vešla jsem do pokoje a za mnou se zavřely dveře. Rozhlédla jsem se po pokoji a přemýšlela co tam mám uklidit, ale přece jen bylo co uklidit... Ustlala jsem postel, uklidila jsem oblečení, které bylo na zemi a na židli. Když jsem uklidila pokoj, teda spíš ho porovnala, napadlo mě se po něm trochu podívat. Rozhlížela jsem sd až moji pozornost upoutala truhlička, která ležela na nočním stolku. Došla jsem potichu k ní a otevřela ji, byli tam drahokami: rubíny, diamanty, safíry, smaragdy... Jeden safír jsem si vzala do dlaně a dívala se na něho, byl nádherný. ,,Líbí se ti?" Trhla jsem sebou a prudce jsem se otočila, že jsem málem ztratila rovnováhu ,,Omlouvám, já...já jsem se jen dívala..." Loki mi však skočil do řeči ,,Klidně si ho nech, ber to jako takový malý dárek, jako dík, že jsi tady tak hezky uklidila" Nevěřícně jsem se na něj podívala a napadlo mě jestli není opilý, ale nevypadal, že by byl ,,Ale..to si..nemůžu vzít" Loki se usmál ,,Ale ano, můžeš si ho vzít" Koukla jsem se na nádherný drahokam a pak zpátky na něho ,,Vážně si ho můžu nechat?" zeptala jsem Lokiho co nejopatrněji ,,Ano, mám jich hodně. Nechceš ho mít jako přívěšek?" Jeho štědrost mě zarážela čím dál víc ,,No...asi ano.." Loki mě opět přerušil ,,Dobře, podej mi ho, já ti ho pak přinesu" zaskočeně jsem mu ho podala a pokusila se usmát. ,,Máš volno" řekl a trochu se usmál. Poklonila jsem se a šla k sobě do pokoje. Procházela jsem chodbou, když jsem si všimla pootevřených dveřích. Zvídavost mě donutila nakouknout dovnitř. Zdálo se, že tam nikdo není a potichu jsem vešla. Ocitla jsem se asi v nějaké knihovně. Procházela jsem ní a pak jsem uviděla otevřenou knihu ležet na stole. Došla jsem k němu a začala si prohlížet tu knihu. Byla, ale napsaná v nějakém jazyce, takže jsem nevěděla, co je v ní napsané. Zarazila jsem se nad kresbou, na které byla postava s ledově modrou pletí a rubínově červenými oči. Pozorně jsem si prohlédla kresbu a došlo mi, že mi někoho připomíná...
,,Neměla by jsi tady být" okamžitě jsem se otočila, byla to Frigga ,,Omlouvám se, já jen, byly otevřené dveře..." Frigga se usmála ,,Neboj, nezlobím se" Trochu se mi ulevilo ,,A... můžu se zeptat... kdo je tohle" a ukázala jsem na postavu na obrázku. Frigga se trochu zarazila ,,No..víš...Loki...není úplně můj syn. Je původně z Jotunheimu, ze země ledových obrů. Jeho rodiče ho zavrhli a nechali ho na pospas mrazu. Můj manžel Odin ho našel a ujal se ho. Potom se ale k němu začal chovat jako kdyby byl někdo natolik rozdílný. Lokimu to pak Odin řekl, od té doby se jejich vztah zhoršil a Odin neustále povyšuje mého druhého syna Thora nad Lokiho" Frigga posmutněla, poté se pak na mě podívala a zarmouceně se usmála ,,Ale už bys měla jít" Přikývla jsem a šla jsem ke dveřím. Jak jsem vycházela z místnosti, koutkem oka jsem ještě zahlédla Friggu, jak se dívá na tu kresbu se slazami v očích. Došla jsem k sobě do pokoje, kde jsem si lehla na postel, zakryla se a usnula.