Láska nebo nenávist

Záře osudu

Další den v Asgardu...další ráno jsem ,,probuzená" po dlouhé noci...už ani nevím jak dlouho tady jsem...

Vstala jsem nakonec z postele a šla k zrcadlu. Vypadala jsem tak, jak vypadá člověk po ránu...nic moc. Urovnala jsem si vlasy a protřela si ospalé oči. Když jsem se tak prohlížela, vzpoměla jsem si na něco. Podívala jsem se na svoji hruď, na které se kouzelně třpytil můj klenot a prohlížela jsem si ho.

Šla ke skříni a vytáhla nějaké šaty. Oblékla se, upravila a opět ,,šla do práce". Došla jsem ke dveřím Lokiho pokoje a zaklepala. Nikdo neotevíral ani se nikdo neozval. Po chvíli váhání jsem vešla, ale uvnitř nikdo nebyl.

Otočila jsem se a chtěla jít zpátky k sobě do pokoje, když se ozval hlas, který dobře znám ,,Pojď za mnou" Vylekaně jsem sebou trochu trhla. Stál tam Loki...nečekaně...s rukama za zády. Když se ujistil, že jsem se vzpamatovala z ranního šoku, otočil se a někam šel.

Chvíli jsem tam stála, jak přikovaná, ale pak jsem se vzpamatovala a doběhla Lokiho. Vyšli jsme z paláce a zamířili k něčemu, co vypadalo jako stáje a vešli dovnitř.

Byly to stáje, protože tam byly boxy a ve většině z nich koně. Došli jsme před nějaký, ve kterém byl krásný hnědák. Loki otevřel dveře od boxu ,,Tak, vyčisti box, pak jeho a nakonec ho nasedlej"

Vytřeštila jsem oči a podívala jsem se na Lokiho, který se nadšeně usmíval a mejspíš doufal, že mě to vyvede aspoň trochu z míry. A tušil naprosto správně, protože jsem vyjeveně zírala na box, pak na koně a nakonec na Lokiho.

Když jsem přišla k sobě a chystala se na to něco říct, Loki už byl skoro pryč, ale ještě dodal ,,Tady máš věci na čištění..." ukázal do rohu stáje a zmizel.

Otočila jsem se na hnědého koně, kterého jsem si chvíli prohlížela a natáhla k němu ruku. Kůň nejdřív trochu cukl, ale pak natáhl se natáhl k mé ruce a nechal se pohladit. Nakonec jsem se odhodlala a pustila se do úklidu.

Tak jsem uklízela, i když jsem moc nevěděla jak a bylo to celkem nechutné. Neříkám, že ohledně koní jsem úplně negramotná, umím aspoň trochu ty základy. Pokusila jsem se mu nasadit ohlávku a vyvedla ho z boxu.

Jakmile jsem ho vyvedla z boxu, kůň se mi vytrhl a vyběhl ven. Utíkala jsem za ním, ale zahlédla jsem už jen jak míří k lesu...k tam tomu lesu!

A co teď...když se ho nepokusím najít, co na to Loki...a na druhou stranu, proč je se tam nesmí. No, tak asi nic, stejně mě zajímá co tam je a nemůže to být horší než seřvání od Lokiho, které mě čeká tak jako tak...

Rozeběhla jsem se k lesu, doufajíc, že kůň nezaběhl moc hluboko. Proběhla jsem hranici rozdělující louku a les. Běžela jsem asi minutu, než mi došla jedna krutá realita...koně nevidím ani okraj lesa...ztratila jsem se!

Začala jsem být zoufalá a nahrnuly se mi slzy do očí. Chodila jsem sem a tam, až jsem došla na nějakou cestu.

Rozhlížela jsem na, kterou stranu mám jít, když se rozzářila modrá záře, taková jakou jsem předtím viděla. Záře vycházela odněkud z hlouby lesa, ale byla mimo cestu.

Co mám teď dělat...kdo ví, kam by mě cesta zavedla a stejně se můžu na ni zase vrátit. Tak jsem teda odbočila z cesty a následovala světlo.

Byla jsem čím dál, tím blíž až jsem došla ke zdroji. Záře vycházela z nějakého tmavě modrého kamene. Pomalu jsem se sklonila ke kameni a zvedla ho. Byl oválný a hladký...nezdálo se mi, že by to byl úplně normální kámen...bylo na něm co si magického.

Najednou se vše kolem ponořilo do světla, které se zanedlouho rozplynulo. Byla jsem zpátky ve stáji i s koněm jako předtím, jen s tím rozdílem, že jsem tentokrát měla něco v ruce... Kámen nebo co to bylo jsem rychle zahrabala do sena a začala se konečně věnovat své práci.

Dost jsem nad tím, co se v lese stalo přemýšlela a bylo to opravdu zvláštní. Začala jsem čistit koně, ale moc to nešlo. Stejně tak jako sedlání, akorát, že tohle už fakt nešlo. Kůň sebou házel a sedlo, které nejspíš bylo zdobené zlatem a bůh ví čím vším ještě bylo dost těžké.

Po několika nezdařených pokusech jsem to už vzdala a sesunula se podél zdi na zem. Na s ke ve na skrčené nohy jsem si položila hlavu a zavřela oči. Z mé smutné chvilky mě vytrhlo zafrkání koně.

Zvedla jsem hlavu a malém dostala infarkt, jelikož přímo přede mnou stál Loki. Vyděšeně jsem se na něho dívala a můj dech se zrychlil. Pomalu se ke mě skláněl až nebylo kam uhnout a pak ke mě natáhl ruku.

Nejistě jsem mu ji podala a on mě prudce vytáhl nahoru. Byla jsem jen několik málo centimetrů od něho, ale nedokázala jsem se mu podívat do očí. Loki mě pak za ruku dovedl ke koni ,,Naučím tě, jak správně osedlat koně" to správně zdůraznil a pobaveně se usmál.

Trochu uražené jsem přikývla. Nasadil koni uzdečku a po té i sedlo. Kůň jako zázrakem sebou nešil, ani mu tu práci nějak neztěžoval, což mě trochu štvalo. Dost jsem mu přála, aby se mu ten kůň taky někam rozběhl a našel ho až za hoooodně dlouhou dobu.

Z mého škodolibého přemýšlení mě vytrhl Loki ,,Štve tě to hodně?" řekl a přitom se královsky bavil, protože se celou dobu díval na můj vražedný pohled, který stejně moc účinný nebyl.

Protočila jsem oči a doufala, že s tím svým dopravním prostředkem už odjede. Konečně odjel a já mohla vyhrabat kámen a jít do pokoje. Musím vymyslet jak dostat ten kámen do paláce bez toho aby si mě někdo všiml. Tak mi asi nezbývá nic jiného, než ho tady nechat a vrátit se pro něj až večer...

Tak tohle je prozatím konec příběhu, protože žádnou kapitolu už nemám :-( Musím rychle nějaký napsat :-D Omlouvám se, tak trochu kopíruju jeden film...schválně jestli uhodnete, který :-D Tak mě prosím za to nezabijte, děkuji :-* Další díly vydám za den nebo dva...doufám. Tak pp