Láska nebo nenávist

Magický obrat

Stráže mě dovlekli do vězení a téměř vhodili do prázdné celi, kde jsem se psychicky zhroutila k zemi a začala nekontrolovatelně brečet. Utírala jsem slzu za slzou, doprovázenou vzliky smutku,
bolesti a utrpení, které nechtěly ustoupit.

Jedna ze slz mi stekla až na hruď, kde visel můj přívěsek, který se po střetu se slzou modře rozzářil a světlo vystřelilo k oboum dlaním a konečkům prstů. Kolem zápěstí se začala obmotávat třpytivě modrá záře, která se zastavila skoro ke konci předloktí a jakoby zatuhla.

Šokovaně jsem si obě ruce prohlížela a snažila se pochopit, co se právě stalo. Najednou jsem si vzpomněla na to, co říkal ten drak v jeskyni o síle, která se plně vyvine až bude Drago dospělí.

Otočila jsem pravou dlaň vzhůru a snažila se soustředit energii do středu dlaně a prstů. Z míst, na která jsem se soustředila, začala pomalu stékat voda, která dotekla na podlahu celi. Pokusila jsem se energii zesílit, a místo pramínků vody se objevil menší vodotrysk zářící tajemným modrým světlem, který jsem nakonec nechala zmizet.

Podívala jsem se na zlatou stěnu, bránící mi v odchodu z této celi, pak na svou již suchou ruku, a prudkým pohybem připomínající vrh koulí zkřížený s hodem balónku mi z ruky vyletěla proti zdi vodní koule, kterou zeď bohužel pohltila. Znovu jsem vystřelila proti zdi, ale za použití obou ruk a tentokrát už zeď při střetnutí s koulí zmizela a já byla volná.

Všichni vězni na mě upřeli zrak a doufali, že je taky pustím, ale raději jsem s omluvou rychle zmizela než mě stráže chytí. Bohužel přede dveřmi vězení se mě pokusili zastavit stráže, ale jedním pohybem ruky jsem je odhodila a běžela dál, kde na mě čekala další várka stráží, kterých už bylo trochu víc. Podařilo se mi je jakžtakž setřást a několik z nich omráčit, ale v další várce už jich bylo hodně a navíc v čele s Lokim!

Začala jsem proti nim střílet vodní koule a další kouzla, která mě napadla, až do chvíle kdy jsem se střetla s Lokim, který na mě vrhal nechápavý a zároveň naštvaný pohled. Nechtěla jsem proti němu bojovat, ale co jsem měla dělat?! Pak jsem si všimla menší mezery mezi stráži, kterou jsem využila k útěku.

Stráže samozřejmě běželi za mnou a snažili se mě dohonit, ale po pár zatáčkách jsem je setřásla a pokračovala rychlým krokem dál chodbou, když v tom se přede mnou objevil a to do slova Loki a držel v pravé ruce své zlaté žezlo.
S vyděšeným výrazem a zatajeným dechem jsem začala pomalu couvat, ale zrychlila jsem, když se proti mě Loki rozešel a já při své šikovnosti zakopla o svou vlastní nohu a skončila ležet na chladné podlaze přímo pod ním.

Loki na mě namířil žezlo a chystal se vystřelit, ale jako by mu v tom něco bránilo...

,,Loki.. prosím ne..." Dál jsem nehybně ležela na zemi a vyděšeně se dívala do jeho lesknoucí se očí od slz, které se mu do nich nahrnuly. Strnule pozoroval moje chvějící se tělo a trhaně zvedající se hrudník, na kterém se občas slabě rozzářil safír... od Lokiho.

Začaly mi téct slzy z očí, které se neustále dívaly do těch jeho ledově chladně modrých s kapkou citu a lásky.

,,Promiň.." Popotáhla jsem a odhodila Lokiho žezlo, které hlasitě dopadlo na kamennou podlahu, rychle se zvedla a pokusila se srazit Lokiho, ale ten byl rychlejší.

Přitiskl mě ke stěně rukou svírající můj krk a zmateně mi hleděl do přivřených očí bolestí, ze kterých se linuly potůčky slzy. Začal mě vášnivě líbat a pomalu povolil stisk ruky, kterou sjel společně s druhou k mému pasu.

Nechápala jsem sice, co se děje a jestli mi odpustil, ale chtěla jsem si co nejvíc vychutnat jeho rtů, protože jsem nevěděla, jestli mě nelíbají naposled. Když mě přestal líbat, pohladil moji sněhově bílou tvář a podíval se na mě pohledem, který jsem u něho ještě nikdy neviděla...lásky plně šťastný pohled značící odpuštění...

,,Jane odpusť mi, nechápu, jak jsem tě mohl obvinit z něčeho tak vážného, jen kvůli..." sklopil poníženě pohled dolů, ale pak pokračoval ,,...Mému strachu z draků.." Podíval se mi smutně do očí a já ho chytil mě za ruce na znamení pochopení a krátce ho políbila. Lokimu se po tváři rozlil šťastný úsměv a znovu mě začal líbat...

Ahojky lidičky, nechápu jakto, že se mi podařilo napsat další kapitolu takhle rychle, ale doufám stejně jako vždy, že se vám líbila a že budete číst dál (sice zatím není co, ale snad brzo bude :-D) Tak já se s vámi loučím a přeji hezký zbytek dne a víkendu, a ať přežijete ve zdraví aspoň do konce tohoto školního roku :-*