Láska nebo nenávist

Co se to tady děje?!

Ahoj lidi, já jsem prostě hrozná... :-D Zkrátka nejsem schopná vydávat včas a pravidelně, za což se omlouvám. Doufám, že si kapitolu aspoň trochu užijete a přeji hezké počtení a prázdniny :-*

Loki se na mě díval svýma nádhernýma modrýma očkama až jsem se začala červenat, čehož si okamžitě Loki všiml a nemohl si odpustit jeden ze svých arogantních, ale přesto vzrušujících a okouzlujících úsměvů.

,,Nechceš si udělat krásný den se mnou?" Zářivě se na mě usmál a pohladil mě po ruce.

,,No, stejně nemám co dělat.." Zasmála jsem se trochu a přitulila se k Lokimu, který mě ovinul a přitiskl k sobě, až jsem skoro nemohla dýchat.

Když mě Loki pustil, oba jsme vstali, oblékli se a vyšli z paláce. Prošli jsme městem a Loki mi koupil nádhernou květinu s modrými okvětními lístky, které se jemně třpytily. Květinu jsem vzala, usmála se vděčně na Lokiho a přičichla si k ní. Její vůně nešla popsat, ale byla nádherná, sladká a smyslná.

,,Zavři oči." Zašeptal mi Loki do ucha, když jsme došli na konec města a před námi se rozprostřely hory, louky a lesy. Zavřela jsem oči, on mě chytl za ruku a celý svět se se mnou zatočil. Až když jsem otevřela oči, uviděla jsem nádhernou louku plnou růžových, červených, fialových a bílých květin, které se ladně houpaly díky lehkému větříku rozšiřující podmanivou vůni těch květů.

Loki mě políbil na rty a pak mě pobídl, abych šla kupředu. Hned po pár krůčcích se louka jakoby začala pohybovat a najednou tam kde jsem prošla, květy zamávaly lístky a promněnily se v motýly, kteří se vznesly do vzduchu a poletovali kolem mě. Rozeběhla jsem se skrz louku a za mnou se vznesly stovky barevných motýlů, kteří mne skoro celou zakryly svými těly, až jsem se Lokimu ztratila z dohledu.

Po chvíli jsem zjistila, že ležím na měkké trávě porostlé milióny květinami, a obklopená motýli, kteří na mě bezstarostně sedali, jako by se mě vůbec nebáli. Natočila jsem hlavu a spatřila Lokiho stojícího opodál s usměvavou a šťastnou tváří, která se na mě dívala.

Loki ke mně došel a lehl si těsně vedle mě, aby se mohl přitisknout k mému tělu. V obětí a přilepení na sebe jsme spokojeně leželi a dívali se si navzájem do očí s úsměvem na rtech.

Loki se pak zvedl, pomohl mi vstát taky a přemístil nás na další místo hluboko v lese, na mýtinu prosvicovanou slunečními paprsky dopadající na trávu s mechcem, kde se schovávaly berušky a sem tam se mihl králík nebo srnka. Zaujatě jsem vše pozorovala a pak zamířila ke kamenným schodům porostlé mechem schované za stromy. Vystoupala jsem po nich a vykoukl na mě celkem vzdálený palác, který zářil na odpoledním slunci obklopený městem.

Někdo mě obejmul kolem pasu a vášnivě mě políbil, a ten někdo nebyl nikdo jiný než Ódin... ne byl to Loki. Obejmula jsem ho a polibek mu opětovala asi stokrát víc, až se na mě Loki udiveně, ale pobaveně podíval a široce se usmál.

,,Líbí se ti to?" Zeptal se po chvíli Loki pro jistotu i když odpověď znal předem. (to TO je myšleno, jako ten výhled a ta místa kde byli a celkově, ne něco jinýho, jak by některé z vás mohlo napadnout!)

,,Ano, moc! Je to nádhera!" Řekla jsem mu zamilovaně zavěšená na něm a znova ho políbila. Ruku v ruce jsme spolu sešli po schodech ze skály dolů a mě něco napadlo.

,,Byl bys proti, kdyby ses se mnou prolétl na Dragovi?" Zeptala jsem se Lokiho, sladce se na něj usmála a zamrkala jak mrkací panenka. Loki se nejdřív tvářil hrozně odmítavě, chvílema skroro ustrašeně, až jsem se divila, a celkově se jeho emoce a výraz měnil stejně jako počasí v horách, ale nakonec přikývl.

Došli jsme na kraj lesa, kde se rozprostírala louka a za ní hory. Pomoci myšlenky jsem přivolala Draga, který vycítil Lokiho nervozitu a jak měl ve zvyku toho využil, pro Lokiho dost drsným způsobem. Chvíli ho očíchával, ale pak zvedl do výše hlavu s lehce vyceněnými zuby a s rychlým přiblížením své hlavy k Lokiho zařval, že mu musely skoro prasknout bubínky.

Když se Loki vzpamatoval a odskočil od něj, vrhl na mě naštvaný pohled a propaloval mě jím. Jen jsem omluvně pokrčila rameny a pokusila se přesvědčit Draga, aby byl na něj hodnej. Drago dal lehce neochotně hlavu k úrovni jeho hrudníku a já pokynula Lokimu, aby ho pohladil, což po delším váhání udělal a my konečně mohli nasednout a vzlétnout.

Prolétali jsme kolem lesů, jezer, hor a pak vystoupávali k oblakům, když v tom se před námi vynořili dva černí draci s jezdci na svých hřbetech. Ten jeden byl ten co mě napadl a ten druhej byl..a ... KATHRIN!!!