Uvidíme se brzy

Time and new friends

Druhý den ráno jsem se probudila ve své posteli a dokonce i s úsměvem na tváři. Když si vzpomenu na včerejší večer a na to, co se na tom plese stalo, tak se mi srdce rozbuší. Stále ležím a stále přemýšlím. Dokud mě nevyruší zvuk mého telefonu, který se ozývá a oznamuje mi příchozí sms. Dojdu ke stolu, kde leží a podívám se kdo píše. Jedná má část doufá, že je to Nicolas a ta druhá doufá, že ne. Jedna část vyhrává je to od něj. Otevřu jí a můj pohled padne na text v ní. Dnes ve dvě na náměstí u kašny. Odešlu mu kladnou odpověď a dokonce už se rozhodnu ze sebe udělat člověka a jít dolů se najíst. Ještě dnes máme volno, ale zítra už nás opět čeká škola. V kuchyni si vezmu to co tam najdu a přesunu se do obýváku, kde si zapnu televizi. Zrovna dávají můj oblíbený seriál PLL (někdo určitě zná 😀 já ho miluji. :D) Jsem do něj tak zabraná, že ani nevím kolik je hodin. Proto mě překvapí, když skončí a můj pohled se přesune na hodiny. Je půl druhé a já mám co dělat, abych dorazila včas. Vlasy jsem stáhla rychle do culíku, zašla si rychle pro tašku a obula se. Zamkla jsem dům a vyrazila rychlou chůzí na náměstí. Už tam stál a já pouze k němu šla s úsměvem, když mě spatřil šel mi na proti. Jen co jsme se k sobě přiblížili, tak si mě stáhl do svého pevného, medvědího objetí. V jeho náručí jsem si přišla bezpečně. Jako by se mi nemohlo nic stát. " Ahoj." pozdraví mě, když se odtáhneme. pozdrav mu opětuji. "Půjdeme se projít?" navrhne a já přikývnu. Je krásně tak proč toho nevyužít. Chvíli se procházíme v tichosti, které je už skoro nesnesitelně mučivé. Nakonec to ticho přeruší Nicolas. "Chtěl jsem s tebou mluvit." odmlčí se na chvíli. "To co se včera stalo. Bál jsem se, že už mě nebudeš chtít vidět. Že jsem to přehnal. Konečně jsem si srovnal to co  cítím k tobě a je to láska. Byla jsi vždy jiná. Odlišná od ostatních holek. Nemusela ses líčit a oblékat vyzývavě, abys upoutala pozornost. Nikomu ses nevnucovala, jako holky v této době. Líbila ses mi od začátku. Já tě chtěl poznat. Dozvědět se o tobě něco víc a mít tě jako kamarádku. A přátelství se aspoň u mě změnilo v lásku. Vím neměl jsem to na tebe to takhle vybalit, ale už jsem ti to musel říct. Miluji tě." dořekne to a já mám slzy v očích. Nevím co říct. Ano miluji ho, ale bojím se. Bojím se toho, že mě zklame. Udělá něco jako Drake. A to já nechci. Nechci se zase zklamat v klukovi. Ale divíte se mi? Sice mi pomohl hodně a několikrát. Zachránil mi život. Je to můj strážný anděl. Jsem nedůvěřivá osoba. Ale také se bojím toho, že se něco posere a já o něj přijdu úplně i jako kamaráda. Stále mlčím a myšlenky si v hlavě snažím uspořádat. Nicolas stále čeká na to, co řeknu. Bohužel mám zmatek. "Mám zmatek. Jedno ti říct můžu a to, že tě taky miluji, ale je zde ale. Bojím se zklamání. Stane se něco, co nám to zkazí a nebo to co už se jednou stalo například s Drekem. Dej mi prosím čas. Nechci tě ztratit. Pochop mě." povím na jeden nádech. "Chápu tě a dám ti času kolik budeš potřebovat. A chci, abys věděla, že já ti nikdy neublížím. " usměje se na mě takovým úsměvem, který ukáže jeho sladké dolíčky.

Když se začne stmívat odvede mě domů. Před domem mi dá ještě pusu na čelo a se slovy "Dobrou noc." opouští náš pozemek. Vejdu do domu a slyším hlasy v obýváku. Jdu se tam podívat a sedí tam mamka s tím svým přítelem. "Umm ahoj." pozdravím je, aby si mě všimli. A povedlo se. "Ahoj Hope." pozdraví mě mamka a přejde ke mně. "V pohodě vše?" zeptá se starostlivě. Ne chce se mi brečet a nevím co mám dělat. Jsem zničená a zamilovaná zároveň. "Je mi fajn." pousměji se, aby mi věřila. "Byla jsi s Nicolasem?" přikývnu. "Přivedl mě tady." doplním, aby se nebála. "JO zda si vzpomínáš tohle je Kevin." "Jo vzpomínám si. No nic půjdu nahoru." v pokoji se zamknu a zalezu do koupelny. Potřebovala jsem dlouhou sprchu. Zapnula jsem jí, ať se voda nahřeje a všechno oblečení jsem ze sebe sundala. Vlezla jsem do koutu a jen co se teplá voda dotkne mé kůže se mé svaly automaticky uvolní. Sedla jsem si do koutu a voda stále tekla. Moje myšlenky byli u Nicolase. Bojím se. Hrozně moc, že mě zradí. Ale co když je jiný. Ke mně se od začátku chová hezky. Sice byl otravný, ale teď. Bez něj už bych tady nebyla. Vzdala jsem své přemýšlení a umyla se. Už se těším do své postele. A ráno zase do školy.

Dnes jsem byla vzhůru celkem brzy. Rychle jsem se nachystala a do školy se rozhodla vyrazit dříve a po dlouhé době jsem si vzala svůj skate. Dlouho jsem na něm nejela. Doufám, že sebou někde nejebnu na zem. Ke škole jsem přijela vážně brzy. Bylo tu jen pár studentů. Sedla jsem si na jednu z laviček a zapálila si cigaretu. Vydechla jsem kouř a zazvonil mi telefon. Zvednu ho a ani se nekouknu na to kdo volal. "Prosím?" "No kde jsi? Čekám před domem a ty nikde." sakra já zapomněla, že mě má Nicolas vyzvednout. "Promiň vstala jsem dříve a už jsem před školou." "Dobře hned jsem tam." položí to a já si dál vychutnávám teplého rána. Za pár minut už jde ke mně. Rychle tipnu cigaretu a dám si žvýkačku. "Já to viděl." poví klidně, když za mnou dojde. Já se pouze uculím. "Nemůžu ti to zakazovat." přikývnu. " Ale snaž se to omezit." vypadám snad na to, že kouřím jak nějaká trafika? Zazvoní na hodinu a tak se spolu vydáme do třídy. Všichni se na nás usmívají a někteří i zdraví. Nechápu co se tady děje.

Školu spolu přežijeme a spolu se vydáme do jídelny na oběd. Teda pokud se tomu tak dá říct. "Ahoj můžeme si přisednout?" podívám se na holčinu, která k nám mluví. Byla to ta s plesu. "Ahoj jasně můžete." Sednou si k nám. S ní je totiž ten kluk, který byl s ní i na plese. "Jo jinak já jsem Sandra tohle je Mark." usměje se na nás. "Já jsem Hope a tohle je Nicolas." úsměv jí oplatím. Vypadají mile. " Ve kterém ročníku jste?" zajímá mě to. " Já jsem v prváku a Mark ve druháku." Jo dobře jsem si to myslela. Celý oběd jsme prokecali. Se Sandrou jsme se i dokonce spřátelili. Mám novou kamarádku. Mark zase celou dobu řešil s Nicolasem cvičení. Bože ti chlapi. Před školou jsme se rozloučili a já i se skatem jsem se naložila k Nicolasovi do auta.