Uteklo už pár dní od doby, co mě pustili z nemocnice a já začala chodit k psycholožce. Dost mi pomohla. Nejen ona, ale i Nicolas a máma se taky snažila. Nevím, co bych si bez něj počala. Pomáhá mi a to hodně. Každé ráno mě vyzvedává a veze do školy. Když jsem měla psycholožku vzal mě i k ní a pak domů. Sice si připadám jako malé dítě, ale nic jsem nemohla dělat. Vše vypadalo, že už bude v pořádku. Bohužel nic netrvá věčně. Začalo druhé pololetí ve škole a pro mě to znamenalo už jen krůček k maturitě.
Dnešní den jsem se do školy vůbec netěšila. Věděla jsem. Spíše jsem měla tušení, že se něco stane. Něco hrozného. Zrovna jsme byli na cestě do školy. Já byla celá nesvá. Nicolas to vycítil. "Děje se něco?" zeptá se ustaraně a na moment koukne na mě. "Ne jen mám pocit, že se dneska něco stane." mírně se pousměji. "Neboj se nemá se co stát. Všechno bude v pořádku." Zapadneme do třídy a všichni otočí svůj pohled na nás. Jde z nich až strach. Zoufale se kouknu na Nicolase vedle mě. Pod lavicí najde mou ruku, kterou uchopí do té své. Vysvobodí nás až zvonění na hodinu a příchod našeho učitele. Vytrpěli jsme si hodinu angličtiny. A na konci hodiny jako první vyběhli ze třídy. Sedla jsem si na lavičku, která byla v zapadlé části školy. Tam mě musel na chvíli Nicolas nechat samotnou. Koukla jsem se ještě na pár věcí na další hodinu. Když mě vyrušil hlas, který nepatřil mému kamarádovy. Ovšem pro mě byl známý. "Copak tady děláš tak sama? To už jsi Nicolase omrzela?" Zvedla jsem hlavu a spatřila Drake a s ním i ostatní jako je Amy a jejich poskoci. Jeho hlas zněl až moc přeslazeně a ironicky. Nic jim neodpovím a dál se věnuji učivu. " Halo bavíme se s tebou." ujme se slova Amy. "Já, ale s vámi ne." na okamžik se zarazí. "Nějaká drzá nemyslíš?" sklopím hlavu a snažím se je dále ignorovat. "Najednou nemáš slov?" zeptá se. "Proč bych se měla bavit s někým, kdo mi nesahá ani po kotníky?" seberu zbytek své odvahy a všichni na mě koukají s otevřenou pusou. "To jsi přehnala!" křikne Amy. Vlepí mi silnou facku, ale já se udržím. Na své pravé straně tváře cítím silnou pálivou bolest. Když Amy na chvíli nevnímá facku jí vrátím. Tohle bych si nikdy nenechala líbit. " Ty děvko!" vykřikne a to už se napřahuje Drake. "Ani na to nemysli!" Vykřikne někdo jiný. Podle hlasu poznám Nicolase. Já už připravená na facku se trochu uklidním. Když otevřu oči, uvidím Nicolase jak drží ruku Dreka tak silně že jeho klouby jsou bílé. "To si říkáš chlap? Když chceš uhodit holku? Běž se léčit." mluví už klidněji Nicolas. Všichni stojí na místě. "Vypadněte!" zařve a všichni odchází. "Jsi v pořádku?" přejde ke mě. "Jo jen mě trochu pálí ta tvář." usměji se. "Zajdeme na ošetřovnu." vezme mi tašku. Nechápu jak to ta mrcha mohla udělat. Nevím, co by se stalo, kdyby Nicolas nepřišel. Uhodil by mě i Drake? Asi ano. "Vážně jsi můj strážný anděl." usměji se na něj, když odcházíme. Nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme už ke mně. Byla poslední hodina.
Když jsme se dostali ke mně, hnedka jsme se rozváleli na mé posteli. Na noťasu jsme si pustili rychle a zběsile 7. Musela jsem ho trochu překecat, protože ten díl viděl před týdnem. Já vždy na konci brečím. Byla ho škoda.
Když byl film u konce, utřela jsem si slzy a koukla vedle sebe, kde klidně oddechoval. On usnul? Kdy to stihl? Nechám ho spát a jdu nám udělat něco k jídlu. Nachystám jen obyčejné toasty a vezmu džus. Vracím se do pokoje. Nicolas už otevírá oči. "Dobré ráno Šípková Růženko." Zasměji se a položím tác vedle na postel. "Dobré." protře si oči a sedá si. "Nesu svačinku." podám mu talířek. "Mňam toasty." zatleská. Pousměji se a sama se pustím do svého jídla. "Hope?" osloví mě a já svou pozornost přesunu na něj. "S kým jdeš na Maturiťák?" začnu se smát. Bohužel on na mě jen kouká nechápavě. " |S kým bych tak mohla jít? Já zrovna já." směji se dál, ale Nicolas na mě stále kouká. "Sama." nakonec odpovím, když se uklidním. "Fajn. Hope? Můžu tě doprovodit na maturiťák já?" slyším dobře? " Budu moc ráda." Usměji se.
Tak máte tady další díl. Sorry za chyby a za nepřesnost. Psala jsem ho na rychlo, protože musím jít na grilovačku. Ale snažila jsem se. Ještě nevím kdy bude další, ale bude delší a možná bude trochu romantiky. Zatím si užijte víkend. :)
ČTEŠ
Uvidíme se brzy
Novela JuvenilByla oblíbená a měla skvělý život. Ale život jí nepřál dlouho. Všechno se jí rozpadalo před očima. Musela se naučit v tomhle životě chodit a držet s ním krok. Co myslíte zvládne to nebo ne. Vzdá to nebo se s tím vším popere. Najde se někdo, kdo jí p...