Uvidíme se brzy

Miluji tě

Už uběhl nějaký ten měsíc. Celou dobu chodím jako tělo bez duše. Divím se, že jsem zvládla zkouškové období. Všichni mi pomáhají. Mamka také za mnou občas přijde se podívat. Snažím se na Nicolase zapomenout, ale moc to nejde. Stále se v mých myšlenkách objevuje. Vím, že on na mě už zapomenul. Dnes začali vánoční prázdniny. Vánoce jsem měla jet oslavit k mamce a Kevinovi. Nakonec budu oslavovat doma. Večeři si dám s Carou a Aaronem. Večer později dojde Sandra a Mark. A až první svátek pojedu na oběd k mamce. 

Cukroví je skoro napečené, dárky zabalené, teda skoro ne všechny. Úklid už je také hotov. Vše bude skvělé. Já totiž Vánoce miluji. Je to svátek klidu. Už jen den a je to tady. S Carou jsem domluvená, že přinese salát a Aaron dokonce šunku. Já upeču krocana. Dobalovala jsem posledních pár dárku, když mi zapípal telefon. Přišla mi SMS od Aarona. Ptal se zda nezajdeme ven. Potřebovala jsem už pauzu a tak jsem souhlasila. Jako vždy sraz v naší kavárně. Převlékla jsem se z vytahaného trička a tepláků. Oblékla jsem si rifle a teplý svetr. Vlasy jsem hodila do chaotického drdolu. Popadla jsem kabát, klíče, mobil, peněženku a mohla jsem vyrazit. 

"Zase pozdě." místo pozdravu řekl Aaron. Jak milé. "Ahoj. Jak se máš? Ahoj mám se fajn děkuji za optání." povím si sama pro sebe a od Aarona se dočkám jen uchichtnutí. Jojo vtipné vážně. "Tak ahoj už jsem ti objednal skořicové latte." usměje se. "Jsi nejlepší." zasměji se teď já. " Už máš zabalené dárky?" zeptá se. "Ano. Proto jsem přišla pozdě." zaculím se nevinně. "To budou nejlepší Vánoce." "To ano." celou dobu jsme si povídali a plánovali zítřejší den. Už se těším na ten klid, pohodu, přátele, rodina a atmosféra celkově. Kdo by to nebral. "Půjdeme se projít?" navrhl Aaron. "Moc ráda." zaplatili jsme a oblékli jsme si kabáty. Venku už byl lehký poprašek bílého sněhu. Vyšli jsme ven a vydali se po ulici. Cítím se mnohem lépe. Mám pocit, že se pomalu, ale jistě začínám smiřovat s mou budoucností a to, že budu sama. Musím, ale hold žít dál a doufat v dobou budoucnost. Šli jsme už dlouho a já se celkem třásla zimou. Aaron si toho všiml a objal mě kolem ramen. Víc jsem se k němu zachumlala. "Nepůjdeme ke mně?" přeruším to uklidňující ticho. Kývne a vydáme se ke mně do bytu. 

"Dáš si čaj?" houknu na něj. "Ano!" zavolá. Postavila jsem vodu a nachystala hrníčky. Prohlédla jsem si celou kuchyň a dokonce jsem našla víno. Vzala jsem ho, a nachystala na něj i skleničky. Hotový čaj jsem dala na tác k vínu a odnesla ho do obýváku, kde už seděl Aaron a díval se na televizi. Sedla jsem si k němu a koukali jsme se na film, co zrovna běžel v televizi. Zrovna běžel Greench. Moje oblíbená pohádka. Popíjeli jsme, koukali na pohádky a vtipkovali. Byla jsem uvolněná a žádný stres jsem už necítila. Všechno bylo skvělé. "Přespíš tady?" doufám, že nemá v plánu jít takhle pozdě domu. Nemá to nejblíž. "Pokud by ti to nevadilo, tak rád." souhlasí. "Kdyby mi to vadilo, tak se tě ani neptám." usměji se na něj. "Dobře roztáhnu si gauč." úsměv mi oplatí. "Nenechám tě spát na gauči, byl bys rozlámaný. A moje postel je dost velká." zvednu se a odcházím do koupelny si dát sprchu. Poté mě vystřídá Aaron a já čekám až se vrátí. Ležím už v posteli a dívám se do mobilu a čekám až se Aaron umyje. Po chvíli se do pokoje vrátí jen v boxerkách a já nemůžu uhnout pohledem. Jeho tělo je dokonalé. "Jestli chceš k vánocům ti přidám i fotku s věnováním." zasměje se a já se zamračím. Hodím po něm polštář, který chytne.  Nakonec si ke mně lehne a ještě si povídáme. Nevím jak se to stalo, ale nastala trapná chvilka kdy oba mlčíme a navzájem si koukáme do očí. Já se v těch jeho krásně modrých očích ztrácím. Než se naději jeho rty se objeví na těch mých. Spolupracovala jsem. Neměla jsem v plánu se odtáhnout. Je to s ním jiné, než s Nicolasem. Aaron líbá něžně. Opatrně, jakoby se bál, že mi ublíží. Skoro jako bych byla porcelánová. Nakonec se odtáhne a znova mi kouká do očí. "Už ti to musím říct. Miluji tě. Už dlouho jsem se bál ti to říct. Líbila ses mi už od chvíle, kdy jsi do mě vrazila na ulici na tom skejtu. Chápu, když mě teď vyhodíš, ale já už musel ti to říct. Nemohl jsem to nadále držet v sobě." ano dostal mě tím. Já taky k němu něco cítím, ale láska to ještě není. "Nevyhodím tě. Sice ti nemůžu říct to samé. Ale láska to zatím není. Není to od ní daleko. Mám tě ráda a jsi pro mě hodně moc důležitý." usměji se mírně. "To mi zatím stačí." Ještě mě jemně políbí. Poté mě obejme kolem pasu a společně zaspíme. 

PS: Zdravím po dlouhé době jsem tuhle část dopsala. Nebyl moc čas. Stále jsem někam jezdila a běhala. Škola do toho, no i když ta docházka. :D no nic tady je část a další bude zhruba do dvou týdnu. Jo a na giffu je náš Aaron ještě za mlada :D