Uvidíme se brzy

The whole truth

Stála jsem před kavárnou, ve které jsem byla domluvená s Nicolasem. Opatrně jsem sáhla po klice a vstoupila jsem do kavárny. Ihned mě do nosu udeřila vůně čerstvě mleté kávy. Rozhlédla jsem se po místnosti a pohledem hledala mě známou osobu. Když jsem ho uviděla, zhluboka jsem se nadechla a vykročila jeho směrem. "Ahoj." pozdravil, když jsem dosedla na místo naproti něj. Na pozdrav jsem mu kývla. Měla jsem strašně sucho v krku. Přišla k nám servírka a my si objednali, jinak mezi námi panovalo stále ticho. Ani jeden nevěděl jak začít. To ticho mě znervózňovalo. "Můžeš začít." už jsem to nevydržela a musela jsem to ticho , které panovalo mezi námi přerušit. "Já nevím, čím začít." poškrábe se na zátylku. "Co třeba od začátku, kdy jsi odjel?" navrhnu a přikývne. "Když jsem odjel, bylo vše v pořádku. V kontaktu jsme byli stále. Ale já měl poté méně a méně času. Našel jsem si brigádu, abych se za tebou mohl vrátit. Ve škole spousta učení, jen abych zvládl maturitu. Domů jsem chodil pozdě a vždy šíleně unavený, tak že jsem lehl a spal.Každodenní rutina. Když jsem měl něco málo vydělané, chtěl jsem přiletět aspoň na víkend. Taky, že jsem přiletěl," na chvíli se odmlčí a napije se své kávy, "když jsem za tebou šel, viděl jsem tě objímat se s tvým přítelem." pousměje se, ale takovým tím smutným, pokřiveným úsměvem. " Je to asi něco přes půl roku. Chtěl jsem tě překvapit. Když jsem vás uviděl moje srdce prasklo na malé kousky. V tu chvíli jsem se otočil na patě a letěl zpátky. Pak už jsem neměl sílu zvedat ti hovory, odepisovat na sms nebo tě sám kontaktovat. I přes to všechno jsem se chtěl vrátit. A tak jsem dodělal maturu a začal pořádně makat, abych si co nejrychleji vydělal peníze. Chtěl jsem se vrátit co nejdřív, i když jsem vlastně neměl k čemu. Nic tu na mě nečekalo. Ale mě to bylo jedno. Když jsem tě včera viděl byl jsem šťastný, protože ty jsi šťastná. Ani nevíš jak moc tě stále miluji." ke konci proslovu se mu hlas zlomil a mluvil o pár oktáv níž, ale i přes to jsem mu rozuměla i to slovo "miluji". celou dobu jsem ho poslouchala a hltala každé jeho slovo. Teď jsem toho všeho taky litovala. Ale nebyla to jen moje vina. To on se rozhodl a ani za mnou nešel. Vše by se vyřešilo a my teď mohli být spolu šťastní. Ano včera když jsem ho uviděla se všechny mé city vrátili. Ale miluji i Aarona. A ani jednomu nechci ublížit. Přece jen budu muset. "Ano v ten den jsem se s Aaronem objímala. Byl to v té době kamarád. Pomáhal mi a vždy mě uklidňoval. Já celou tu dobu žila v domnění, že jsi na mě zapomněl a našel sis tam někoho jiného. Celou dobu jsem tady brečela a byla zničená. To já tady měla zlomené srdce. To ty jsi udělal unáhlené rozhodnutí. Kdybys mi aspoň jednou zavolal. Ale ne tohle ti tvoje ego ani nedovolí. Teď jsem zmatená. Když ses vrátil moje city se dostali na povrch a já nevím co dělat. Jsem zmatená. Miluji tebe, ale i Aarona. Vím, že jednomu budu muset ublížit. Mám pocit, že k tobě ale necítím jen lásku, ale i nenávist. Budu potřebovat teď čas. A nemůžeš čekat, že ti skočím hned kolem krku. To po mě ani nemůžeš chtít. Takhle to nefunguje." dokončila jsem svou dlouhou řeč. Jsem vážně zmatená. Chvíli oba přemýšlíme, ale vyruší nás zvonek na dveřích, který oznamuje nově příchozího do této kavárny. Pohled mi padne na osobu, kterou hned poznávám. Aaron. To si snad dělá srandu. To mě teď bude sledovat nebo co? Moc dobře věděl, že tady dnes budu. Moje naštvání se měnilo přímo na nasrání. "Jé Hope. Zlato. Co tady děláš?" "Jako vážně?!" rozkřiknu se. "Moc dobře si věděl, že tady budu." co to s ním je. Nikdy takový nebyl. To jako teď bude žárlit a hrát divadlo? Na jednu stranu ho chápu, ale nemusí mě hned sledovat. Chápu ho. Ví, že to co jsem cítila kdysi k němu se vrátilo. Ale jeho taky miluji. A já za to vážně nemůžu. "Víte co? nechte mě teď oba na pokoji!" zakřičím a zvednu se. Kavárnu opouštím totálně nasraná. Nemůže se tam jen tak objevit a bát se, že ho podvedu. Ano miluji Nicolase, ale tohle bych v životě neudělala. Budu si to muset všechno pořádně promyslet. A hlavně si srovnat myšlenky. Ale bude se muset Nicolas snažit. Aarona taky miluji, ale láska není tak velká a silná. Není se čemu divit. Byla to moje první velká láska a na to se jen tak zapomenout nedá. 

Došla jsem domů a hodila jsem sebou na postel. Snažila jsem se o všem přemýšlet. Nakonec jsem z toho všeho usnula. 

Musela jsem být hrozně unavená, protože jsem se probudila až na druhý den ráno. Šla jsem do sprchy, kde všechny mé myšlenky zapluli někam do zadní části hlavy. Nakonec se mé tělo uvolnilo pod horkými kapkami vody. Osušila jsem se a převlékla se do čistého a pohodlného oblečení. Vzala jsem svůj mobil a šla do kuchyně, připravit si něco k snědku. 

Odemkla jsem telefon a mě spoustu zmeškaných hovorů a zpráv. Půlka byla od Aarona, ve kterých se mi omlouval a druhá byla od Nicolase, ve kterých stálo zda jsem v pořádku a až budu chtít ať se ozvu. Musela jsem se usmát. Byl stále stejně starostlivý a ohleduplný. Napsala jsem mu pouze sms, že jsem v pořádku a se snídaní jsem zasedla k televizi. Znuděně jsem celý den přejížděla kanály, kde stejně nic nedávali. Nakonec se bytem roznesl zvuk zvonku. Ovladač jsem odhodila na gauč a šla se podívat, kdo to otravuje. "Ahoj. Chtěl jsem se ti omluvit za včerejšek. Jako omluvu nesu růže a chtěl jsem tě pozvat na oběd, když se včerejší odpoledne nevydařilo." koukala jsem na Nicolase s otevřenou pusou. Tohle jsem nečekala. On se nemá za co omlouvat. Přece nic nepokazil. "Proč se omlouváš? Není to tvá chyba, ale Aarona. Ale moc ráda s tebou půjdu. Jen se skočím převléknout. A děkuji za květiny jsou krásná." pozvala jsem ho dál, aby nestál mezi dveřmi. Já květiny dala do vázy a šla jsem se převléct. 

Celý oběd jsme vzpomínali na staré společné časy. Smáli jsme se a vyprávěli si i ovšem co se stalo, když jsme se neviděli. "Myslíš, že bychom mohli být aspoň přáteli?" zeptá se po cestě ke mně. "Myslím že jo." jeho úsměv se o 100% rozšíří a tím ukáže své dokonalé dolíčky. Tohle mi tak moc chybělo. Smějeme se než dojdeme k mému bytu. "Aha. Takže ses rozhodla." úsměv mi spadne, když se přede mnou objeví Aaron. Zakroutil hlavou, otočil se a odcházel. Já nemohla vypustit ani slovo a mé nohy náhle jakoby byli ze dřeva. Nemohla jsem se hnout. Tudíž jsem ho neměla ani jak zastavit. Moje oči ale nedokázali ani vypustit slzy. prostě jsem tam stála s klukem kterého miluji Nicolasem po boku a koukala na místo, kde ještě před chvíli stál Aaron. Kluk kterého, také miluji.

Haleluja 1175 slov. Překonala jsem se. Dokonce jsem dneska v jedné hodině nedávala pozor jen abych to dopsala. Jinak mám dotaz. Aaron VS. Nicolas. Hlasujte v komentu.