Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

6. část - Nečekaný úder

Dívka na pár minut zmizela z místnosti a vrátila se zpět se dvěma plnými hrnky teplého čaje. Ačkoliv stařec svůj čaj předtím nedopil, svého hosta nemohla nechat pít studený čaj. Jeden hrnek položila opatrně na stolek vedle křesla, na kterém seděl stařec a druhý si nechala v rukou, přičemž se znovu posadila do křesla naproti starcovi.

Pár minut bylo v místnosti ticho, dokud se stařec znovu netázal: ,,jak celá ta záležitost s válkou probíhala?"

Dívka se napila ze svého hrnku, aby neměla sucho v krku. ,,Objevilo se několik dalších útoků na menší sídla, ztráty na životech byly na obou stranách stejné do té doby, dokud protější klan nezahájil větší, zcela nečekaný útok na hlavní sídlo Konkahanu, respektive tedy na sídlo, ve kterém žili důležité osoby, jako sám vůdce, vůdcovo rodina, jeho 'mrtvé' tři manželky, generálové, špehové a zbytek vysoce postavených členů klanu. Pokud si dobře vybavuju své vzpomínky, byla tichá podzimní noc, jediné co bylo slyšet, bylo dunění deště do oken, jinak se sídlem rozléhalo ticho, skoro celé sídlo se již uchylovalo ke spánku, netuším kdo byl všechno vzhůru, byla jsem společně s Lucy a její dcerou, která jí v klidu spala v náruči. Mezi námi se vedl tichý rozhovor, o čem jsme si povídaly, to netuším, nedokážu si vzpomenout, je to už dlouho. Jak už jsem řekla - v sídle panovalo naprosté ticho do té doby, dokud se neozvala velká rána a celé sídlo se lehce neotřáslo. Něco vybouchlo v druhém křídle sídla tak, že se i skleněný lustr v místnosti, ve které jsem se nacházela, otřásl. V ten moment, co se ozvala ta rána, jsem pocítila strach, Lucy to na mne poznala a pokoušela se mne uklidnit slovy, že nejspíš jen generálové testují nějakou novou zbraň proti Bahteře. Její slova se ale vyvrátila poté, co se ozval další výbuch, tentokrát blíže k nám, nejspíš u hlavního vchodu. Po druhém výbuchu došla do místnosti i Viviann a v náruči držela malou Amellii, která se probudila a hlasitě plakala. Rázem se tiché sídlo proměnilo ve směs všemožného hluku. Byla slyšet střelba, hádka mezi našimi bojovníky, křik služek, které měly své pokoje o patro níže... během pár minut byl všude chaos, děti se probudily a tázaly se svých matek, co se děje a proč je všude takový hluk. Jenže jak vysvětlit malým dětem, že jsme pod útokem? Nejstarším dětem to nejspíš došlo, ale nedávaly na sobě nic znát, aby nepolekaly své mladší sourozence. O to větší strach mne pohltil poté, co se ozvala menší rána, která zněla jako by někdo vykopl dveře do našich prostor. Přišlo mi to tak a brzy se mé myšlenky také potvrdily. Do místnosti, ve které jsme se nacházely, vešli dva ozbrojení chlápci, podle pachu a vzhledu jsem je přirovnala k mladším upírům, hned po nich vešel starší muž, pravděpodobně smrtelný, podle jiného ošacení se dalo mluvit o výše postaveném členovi Bahtery. V místnosti nastalo ticho, jediné co jste mohl slyšet, byl tichý pláč který vydávala malá Amellia. Po pár minutách se mezi sebou naši nepřátelé začali bavit jiným jazykem, byla jsem zvyklá, že se v sídle mluvilo jedině francouzsky, ovšem jejich řeč byla odněkud ze severu, dalo by se to přirovnat k norštině. Norsky jsem tehdy ještě neuměla a tak jsem netušila, o čem se baví. Dost mne to znervózňovalo, mohli se bavit o čemkoliv a ani jedna jsme nemohly vědět, co si říkají. Ačkoliv jsem se snažila pochytit nějaké to slovo a odvodit si z toho jejich ne moc klidnou konverzaci, nerozuměla jsem. Nedalo se to přirovnat k přátelskému rozhovoru, všichni tři na sebe něco pokřikovali a všemožně rozmachovali rucema, jako by se hádali."

Stařec mlčky seděl a poslouchal dívku, přičemž si rychle zapisoval vše, co mu přišlo ze slov to nejdůležitější. ,,Co se stalo potom? Stále se tam o něčem dohadovali, nebo vás nechali na pokoji?"

Dívka zavrtěla hlavou na náznak nesouhlasu. ,,Ne. Starší muž odešel a zbylí dva chlápci na nás namířili menšími zbraněmi, nejspíše to byl revolver, ve zbraních se nevyznám. V ten moment jsem si myslela, že se hádali o tom, zda nás postřílet nebo ne, ale nejspíš dostali jen za úkol nás hlídat, aby nikdo neopustil pokoj. Několik minut bylo naprosté ticho do té doby, dokud se nevrátil starší muž a v jeho patách nešel zarostlý vysoký muž. Do nosu mne hned udeřil silný pach vlkodlaka, bylo mi jasné, že to musí být někdo hodně respektovaný, až později jsem se dozvěděla, že to byl sám vůdce Bahtery osobně. Se zbylými muži se také začal bavit jejich řečí, jeho pohled náhle směřoval na mne a poté na zbylé ženy a děti v místnosti. Mluvil lámavou francouzštinou, ve které naznačoval, abychom se jim bez odporu vzdaly a následovaly ho ven jako jeho zajatkyně. Lucy se opatrně zvedla i se stále spící Avriellou v náruči, uvolnila si levou ruku, kterou jemně chytla svého syna a kráčela pomalu směrem k nepřátelskému vůdci. Pouze se na ní mírně usmál, něco zamumlal na jednoho z ozbrojených mužů, který ji poté někam odvedl. Nevěděla jsem co dělat, zda jen tak sedět nebo následovat Lucy, ale Viviann nejspíš moc dobře věděla, co udělat, ačkoliv její rozhodnutí nebylo správné. Jediná z nás tří byla svému manželovi věrná a hlasitě dávala najevo svůj odpor, přičemž ve své řeči si neodpustila ani hrubé nadávky na nepřátelského vůdce a jeho 'věrné čokli'. Vůdce Bahtery na ní zařval něco v jeho jazyce, čímž ji umlčel. Starší muž přistoupil k Viviann a z náruče jí hrubě vytrhl stále plačící Amellii, přistoupil ke mne a dítě mi podal. Nic jsem neřekla a Amellii jsem si vzala i přes to, že se na mne Viviann podívala vražedným pohledem. Vůdce Bahtery ke mne rychle přistoupil, chytl mne hrubě za paži a vytáhl na nohy, nepustil mne a šel se mnou pryč z pokoje, neodporovala jsem, něco mi říkalo ať se nechám táhnout pryč. Otočila jsem se ke dveřím místnosti, ze které jsme právě vyšli, postřehla jsem, jak starší muž vytáhl stejnou zbraň, jakou měli ti dva chlápci. Dveře se rázem zavřeli a jediné, co bylo poté slyšet, bylo několik výstřelů, poté se na našem patře rozlehlo děsivé ticho, které přerušovala střelba v druhém křídle sídla."

Stařec sáhl po svém hrnku s čajem a napil se, přičemž hrnek stále držel v rukou. ,,Takže ti zbylí muži zabili Viviann a její zbylé děti, kromě tedy malé Amellie, kterou jste držela vy, že?" zeptal se.

Dívka na souhlas přikývla.

,,Pokračujte" zašeptal stařec a hrnek odložil zpět na stolek.

,,Vůdce Bahtery se mnou vyšel před sídlo, kde mne předal do rukou dvou výše postavených členů svého klanu, poznala jsem to podle několika odznaků, nejspíše jeho nejvěrnější a ti, kterým nejvíce důvěřoval. Odvedli mne daleko od sídla. Malou Amellii jsem si tiskla lehce k tělu a zakrývala ji lehkým županem, aby na ní nepršelo. Po asi patnácti minutách chůze jsem se ocitla v malém táboru. Dva muži mne zavedli do stanu, ve kterém seděla ozbrojená žena a v rohu Lucy se svými dětmi. Žena nevypadala nijak přátelsky, dívala se na mne vražedným pohledem, její jizvy po tváři, krku i pažích napovídaly, že to nejspíš nebude nějaká milá osoba, nýbrž nemilosrdná bojovnice. Opatrnými kroky jsem si přisedla do rohu k Lucy a tichými laskavými slovy konejšila stále brečící Amellii, která se navíc klepala zimou. Přivinula jsem si ji k sobě a pokoušela se o to, aby jí nebyla zima. Na štěstí její pláč po několika minutách utichl a dech se jí zklidnil, podařilo se jí usnout, takže ve stanu panovalo naprosté ticho, jediné co bylo slyšet byl déšť a kapky, které dopadaly na větší prostorný stan. Celou noc jsem byla i s Lucy vzhůru, cítila jsem únavu, chtělo se mi spát, ale v sedě se nedalo usnout, navíc jsem nemohla tušit co by se stalo, kdyby jsem usnula a tak jsem raději spánku vzdorovala. Přestalo se mi chtít spát až k ránu, kdy do stanu vešel starý muž, který byl v sídle a za ním se objevil vůdce Bahtery. Žena vstala a rukou pokynula, ať ji následujeme. Jako v sídle, i teď jsme ani jedna nekladly odpor a bez nějakých řečí následovaly ženu a vůdce Bahtery, který šel vedle ženy a o něčem se bavili, i nyní jsem jim nerozuměla. Celý tábor byl sklizen a členové Bahtery se vydali na cestu ke svému území. Žena se na nás podívala a plynulou francouzštinou nám vysvětlila, že jsme teď zajatkyně Alexandera Bjornsena, vůdce Bahtery, a půjdeme s celou jeho 'skupinou' na jeho území, přičemž jako vysoce postavené ženy Konkahanu budeme ubytovány v samotném hlavním sídle Bahtery a pokud nebudeme klást odpor, nebude s námi zacházeno jako se zajatkyněmi."