Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

3. část - Nový domov

Dívka na chvíli zmizela a o pár minut se vrátila zpět do místnosti se dvěma plnými hrnky stejného čaje, který se starým reportérem před nějakou chvílí dopila. Jeden hrnek položila opatrně na stolek vedle křesla, ve kterém seděl stařec a druhý hrnek držela v pravé ruce.

Stařec kývl hlavou na náznak vděku a mlčky si začal pročítat své zapsané poznámky z dívčina vyprávění, až se rozhodl ticho zahnat pryč a pokračovat znovu v rozhovoru. Opatrně se napil horkého sladkého čaje, hrnek položil zpět na stůl a poklidně se podíval na dívku, na které bylo vidět, že čeká na okamžik, kdy se jí stařec znovu na něco zeptá.

,,Nemusím se tedy ptát, zda svatba opravdu proběhla, viďte?" prohodil svou otázku stařec do prázdna místnosti, aby zahnal ticho, které v místnosti panovalo.

Dívka na souhlas kývla. ,,Bylo to hrozně na rychlo. Ráno jsme měli menší svatbu, která se odehrála ještě na území mého rodiště, dopoledne jsem už ale odlétala soukromým letadlem do Francie, kde měla proběhnout moje korunovace. Ani to nebylo potřeba, byla to prostá formalita aby si lid myslel, že si jejich vůdce bere někoho ze šlechtické urozené rodiny. I korunovace byla hrozně rychlá. Vlastně všechno bylo tak nějak na rychlo, hrozně uspěchané. K večeru jsem stála před branami jeho panství. Možná si myslíte, že to bylo někde blízko lidské civilizace, ale nebylo. Nikdo mi za ta léta strávená tam neprozradil přesnou polohu panství i přes jeho velikost" dívka se odmlčela a natáhla se pro svůj hrnek s čajem, opatrně se napila aby se nespálila a hrnek vrátila zpátky na stůl.

,,Co bylo po vašem příjezdu?" zeptal se zvědavě stařec.

,,Nic moc zajímavého. Můj novomanžel se odebral do jiné části svého sídla a mne svěřil do rukou dvěma služkám. Od těch jsem se dozvěděla, že je sídlo rozdělené na několik částí. Levé křídlo sloužilo pro mužskou společnost a pravé křídlo zase pro tu ženskou, přičemž přízemí a první patro bylo pro služebnictvo a druhé pro důležité členky Konkahanu. K vašemu překvapení jsem byla ubytovaná ve druhém patře, dostala jsem velký pokoj, který byl ale poloprázdný. Byla tam jen velká postel, dvě velké skříně, jedno okno, vchod na balkon, pár obrazů a tím to končilo. Stačilo mi pár sekund a hned se mi celé to místo přestalo líbit, chtěla jsem zpátky domů i přes to, že to nebylo možné" dívka si tiše, skoro až neslyšně povzdechla.

,,Co jste dělala pak?" ptal se znovu stařec.

,,Vybalila jsem si své věci, uložila je pečlivě do skříní, a dlouhé hodiny jen stála u okna a hleděla na krajinu kolem, dokud mne únava nezmohla natolik, že jsem si sotva lehla na postel a hned spala" na dívčině tváři se objevil menší pobavený úsměv, ,,tehdy jsem z toho dělala hroznou komedii a nedokázala jsem si zvyknout na nové prostředí. Dnes mi to přijde vtipné"

,,Takže kdyby vás dnes odvezli někam pryč, brala byste to jinak?" stařec tázavě pozvedl obočí.

Dívka na souhlas přikývla. ,,Dnes jsem o mnoho let starší, tehdy jsem byla zvyklá, že je kolem mne jen rodina, popřípadě známí, ale když jsem přijela na místo, kde jsem nikoho neznala.. však víte, máte divnej pocit a nechcete tam zůstávat, dělá se vám nevolno a udělal byste cokoliv, jen abyste se dostal zpátky domů" dívka se lehce pousmála a opět se natáhla po čaji, napila se vlažného čaje, aby neměla z věčného povídání sucho v krku, hrnek vrátila zpět na stolek a olízla si mokré rty.

Stařec pár minut mlčel a pročítal si své poslední poznámky a přemýšlel, jak v konverzaci pokračovat, přeci jen při dívčiném vyprávění se měl vždy na co ptát, ale momentálně na jazyku neměl žádnou otázku, kterou by načal další "kapitolu".