Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

14. část - 'Paní Bjornserová'

= kratší kapitola =

,,Myslela jsem si, že po obřadu budu středem pozornosti, což mne hodně děsilo, na štěstí při hostině všichni věnovali pozornost Alexanderovi. A já? Jako bych tam nebyla. Z části mi vadilo, že mne všichni, dá se říci, přehlíželi, ale na druhou stranu jsem měla klid, nikdo za mnou nešel, kromě pár lidí aby mi pogratulovali, jinak jsem měla ode všech pokoj. Stejně - měli spíš gratulovat Alexanderovi za to, že má další ženu uvězněnou v okovech, kterou bude psychicky i fyzicky týrat a nikdo jí nepomůže... mne mohli gratulovat leda tak ke zničenému životu" pověděla dívka ne moc milým tónem hlasu, přičemž se naštvaně mračila.

,,Týral vás snad?" zeptal se zvědavě stařec.

,,Nebuďte zvědavej... všechno popořadě" odvětila dívka s menším úsměvem.

,,Dobře, pokračujte tedy. Co bylo po hostině?"

,,Myslím si, že si to dokážete představit. Všichni hosté se odebrali do svých pokojů a mne si Alexander bez jakéhokoliv soucitu zatáhl do ložnice. Nesmím zapomenout na to, že mne do pokoje musel doslova táhnout, odmítala jsem tam jít. Uštědřila jsem mu několik kopanců a škrábanců... možná jsem ho i kousla, takovéhle detaily už si ale těžko vybavuji. Jinak, abych pokračovala - nakonec se mu přece jen podařilo dostat mne do již našeho společného pokoje a zamknout dveře, ačkoliv i s tím měl problém, protože se musel nejprve vypořádat se mnou a držet mne dál od zámku, aby vůbec mohl zamknout. I to se mu i přes moje velké úsilí podařilo a svou pozornost upřel jen a pouze na mou osobu, což se mi už vůbec nelíbilo. To potom začal opravdový zápas..." dívka se odmlčela a potichu se zasmála, ,,před lety jsem nad tím brečela a litovala toho, že jsem se nenechala tehdy v sídle Konkahanu zastřelit, ale teď se tomu musím smát, ne sobě, ale jeho hlouposti, že se nechal mlátit vlastní novomanželkou aby s ní vůbec mohl mít sex."

Starcovy trochu cukly koutky. ,,Hodně jste se bránila?"

,,Dá se říci, že ano. Schytal několik facek, možná i pěstí, pokoušela jsem se ho dokonce i kopnout, ale prostě rvačka mezi námi nemohla skončit vítězstvím pro mou stranu. Stačilo ho jen naštvat, pak jsem schytala pěstí do spánku a byla jsem mimo. Ne tak docela, furt jsem vnímala všechno kolem sebe, ale zároveň jsem ani nereagovala, připadalo mi jako bych se vůbec nemohla pohnout. Moc si z toho stejně nepamatuji, vím že jsem vnímala, ale nedokážu si vybavit přesné detaily... každopádně, plného vědomí jsem nabrala až ráno. Vzbudila jsem se sama v posteli, deku jsem měla jen do půli těla, žádné oblečení jsem na sobě neměla, trochu jsem se klepala zimou, ale nebyla jsem schopna se přikrýt, na místo toho jsem jen dál ležela v posteli a dívala se na okno naproti mne, venku bylo pronikavé světlo, které pronikalo do pokoje, ale přesto se mne paprsky slunce nedotýkaly. Kdyby ano, aspoň by mi trochu zahřívaly pokožku a nejspíš by mi nebyla zima... nakonec jsem se přeci jen z postele zvedla, vyhnal mne hlad, většina by na svatební hostině všechno snědla a ochutnávala, ale jediné co jsem za večer snědla byl malý kousek dortu, chuť k jídlu jsem neměla žádnou, nedivila jsem se tedy sama sobě, že mi bylo špatně od žaludku z hladu. Vzala jsem si jen lehký krátký župan, provedla ranní hygienu a šla do kuchyně se najíst. Cestou jsem potkala pár osob, které jsem znala už delší dobu, ale něco bylo jinak. Do svatby mne všichni oslovovali "slečno Lilliano", ale teď? Teď jsem nejspíš byla pro všechny "paní Bjornserová", nebo také vůdkyně Bahtery-"

,,Dal vám ten titul nějaké výhody?" vstoupil do dívčina vyprávění stařec.

,,Ani ne, pouze se ke mne všichni chovali s větším respektem, ačkoliv to nebylo třeba" odvětila dívka klidným tónem hlasu.

,,Musela vám pozice vůdkyně klanu přinést nějaké výhody, ne?"

Dívka lehce zavrtěla hlavou. ,,Ne, nepřinesla. Všechno bylo při starém, možná ještě horší... do té doby jsem měla klid, mohla jsem si dělat co jsem chtěla, ale po svatbě jsem měla zakázáno chodit někam bez doprovodu pověřené osoby, kterou si pečlivě vybral Alexander, aby mne hlídal. Plus jsem tedy byla i pod jeho dohledem. Soukromí? Minimální. Svoboda? Omezena na minimum. Štvalo mne to. Jediné, za co jsem byla ráda bylo to, že mne často všude doprovázel Finn, Alexanderovo bratr, se kterým jsem si mohla povídat o všem, klidně i o stavu manželství. Jemu samotnému se nelíbilo to, že mne jeho bratr tak omezuje, údajně kdyby mělo být po jeho, nikoho by neomezoval a zrušil by všechny 'nedemokratické' zákony v klanu"

Stařec si potichu odkašlal, ,,myslel jsem si, že byla Bahtera čistě demokratická a Konkahan spíše diktátorský ..?"

,,To jsem si myslela taky, všichni kdo nepoznali krutost Bahtery si to mysleli" odpověděla dívka s menším úsměvem.

,,Dělo se dál něco zajímavého?" zeptal se stařec.

,,Myslela jsem si, že první manželství s Darrenem Caldwellem, vůdcem Konkahanu, bylo příšerné, ale oproti mému druhému manželství to byl ráj. Darrena jsem moc nezajímala, ale Alexander byl úplný opak - stále za mnou chodil, sahal na mne i přesto, že jsem ho od sebe odstrkovala, ale bylo mu to jedno. Stejně - jeho nejoblíbenější činnost bylo znásilňování své manželky, kterou tak šíleně miloval ale zároveň jí i tak šíleně pohrdal" na dívčině tváři se objevil ironický úšklebek. ,,Nedivila jsem se tedy tomu, když jsem za ani ne tři měsíce od svatby zjistila, že jsem těhotná."