Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

10. část - Můj bratře

,,Vrátily jste se tedy zpět k letadlu a letěly do Francie, když byl váš domov zničen?" zeptal se zvědavě stařec.

Dívka zavrtěla hlavou. ,,Ne, Victorie mne přemluvila prozkoumat celé město, zda na někoho nenarazíme" odvětila klidným tónem hlasu.

,,A?" stařec pozvedl tázavě obočí.

,,Victorie byla chytrá, moc dobře věděla, že tu někdo musel zůstat, že ne všichni odsud utekli nebo tu zemřeli. Bylo to pro mne velké a i milé překvapení, vidět mne hodně známou osobu" na dívčině tváři se objevil menší spokojený úsměv.

,,Koho jste potkala?"

,,Svého bratra Mathiase, který byl schovaný v jednom z mnoha bytů v západním okrsku" odpověděla dívka.

,,Co tam dělal?" ptal se stařec dál.

Dívka ale jako by starcovo otázku vůbec neslyšela. ,,V ten moment, co jsem spatřila jeho tvář v okně jsem měla nutkání okamžitě běžet nahoru i přes to, že byl barák ohořelý, z poloviny zničený a netušila jsem, zda se na mne něco nezhroutí. Victorie mne na štěstí držela s tím, že nemůžu vědět, jestli jsem si ho s někým nespletla. O pár minut později se ale ukázalo, že pro tentokrát neměla Victorie pravdu, v okně jsem opravdu spatřila Mathiasovo tvář. Okamžitě jsem mu skočila kolem krku a odmítala ho pustit. Victorie měla též radost, konečně mohla poznat někoho z mé rodiny i přes to, že jen jeho. I tak v tu chvíli byla šťastná, že poznává člena rodiny své nejlepší kamarádky. Okamžitě jsem se začala Mathiase ptát, co se tu stalo, zda tu proběhla nějaká bitva mezi dvěma dominantními rody nebo lovecká organizace zahájila velký útok proti nesmrtelným. Ale ani jedno z toho nebylo příčinou zdevastovaného ostrova. On sám údajně spatřil jen neznámou vlající vlajku nějakého klanu. Na pevnině zaútočila velká armáda nesmrtelných a vraždili každého, kdo jim vstoupil do cesty nehledě na rasu, věk, pohlaví... pár hodin po útoku a stáhnutí vojsk neznámého klanu Mathias spatřil na obloze přelétnout několikrát sem a tam pár letadel, dokud se na ostrov nesneslo několik menších bomb. Zatím co já jsem byla v šoku z toho, jaké hrůzy asi musel můj bratr spatřit, Victorie se vyptávala na detaily té vlajky. Bylo jí řečeno, že vlajka byla tmavě modré vlajky s bílým obráceným křížem uprostřed. Na Victoriině tváři jsem spatřila zděšení."

Stařec se tvářil nechápavě, jako by na něj dívka mluvila čínsky. ,,Proč byla zděšená? Znala snad tu vlajku?"

Dívka lehce kývla na souhlas.

,,Komu patřila vlajka?" zeptal se stařec.

,,Bahteře" odpověděla tiše dívka se smutným podtónem hlasu.

,,Proč to ale Bahtera udělala?"

Dívka pokrčila rameny, ,,to nevím, do dnes jsem se to nedozvěděla"

Stařec se rozhodl dál se nevyptávat na vlajku, rychle si vše zapsal a vybídl dívku, aby pokračovala.

,,Dál jsme se s Victorií vyptávaly na různé detaily, dokud Mathias nezačal být nervózní. Neptala jsem se na to, co ho tolik znervóznilo, spíš jsem ho přemlouvala ať tu nezůstává a jede s námi, že bychom se za něj obě, společně i s Lucy, přimluvily u rady, aby ho nechala s námi žít v sídle. Stále odmítal, až po několika minutách sám od sebe plaše utekl. Nepoznávala jsem ho, byl povahově tak jiný, tichý a plachý. Pokoušela jsem se ho doběhnout, ale v polorozpadlém baráku jsem ho ztratila. Victorie mne chytla silně za zápěstí a táhla ven z baráku ze strachu, že by se mi něco stalo. Trvalo jí dlouho, než mne dotáhla až o ulici dál, kde i mne došlo, že nemá cenu ho hledat i přes to, že jsem ho chtěla alespoň naposledy obejmout, než znovu odjedu."

Stařec tázavě pozvedl obočí. ,,Spatřila jste ještě někdy svého bratra?"

Dívka si smutně povzdechla. ,,Ne, tehdy to bylo naposled, co jsem své o pár minut starší dvojče viděla naposled"

,,Od jiných osob, kteří ho znali a přežili útok na ostrov, jste se po něm neptala, zda se mu něco nestalo?"

,,Ne... už jsem o něm nikdy neslyšela, nikdy už jsem ho neviděla. Jako by se po něm slehla zem" dívka svou odpověď spíš potichu zašeptala. ,,I přes to jsem se potom s Victorií pomalu vracela zpět k letišti, nemělo cenu tu dál zůstávat, nebylo kam jít, nebylo kde přespat, nic. Rozumné řešení bylo vrátit se zpátky do Francie a promluvit si s Alexanderem o útoku na ostrov. Musel za to být odpovědný on, to on jediný mohl zamítnout nebo schválit nějaký útok."